Julia Jamesová
úplně sami, nebude si muset na nic hrát, ani před personálem, jako to musela dělat v palazzo. Necítila se dobře, že se k ní sloužící chovali jako k signoře, a stejně tak se jí nelíbilo, že se musela přetvařovat i před Salvatorovými přáteli. Teď bude mít alespoň možnost si od toho všeho odpočinout. Uvnitř chaty zastihla Salvatora v plné práci. Vybaloval potraviny a ukládal je do dřevěných polic nad dřezem. Vypadal velice domácky, nikoli jako výsostný signore, majitel palazzo. Na Lanu to působilo uklidňujícím dojmem. „Mám ty věci v boxu nechat?“ zeptala se ho. „Ne, tamhle je lednička. Chata má elektřinu ze solárních panelů, a jistě tě potěší, že i tekoucí vodu z pramene nahoře na kopci. Koupelna je hned za kuchyní.“ Lana nakoukla pootevřenými dveřmi do místnůstky, v níž byla jednoduchá sprcha se základními toaletními potřebami. „Můžeme vařit na sporáku na propan butan, k tomu máme barbecue gril. A svítit se dá i olejovými lampami nebo svíčkami, kdyby nebylo dost elektřiny ze solárních panelů,“ vykládal Salvatore. „Tak, a teď jdeme vybalit zbytek věcí z auta.“ Museli jít několikrát, ale konečně byly všechny věci v chatě. „Kávu?“ zeptal se Salvatore a zapálil sporák, zatímco Lana slézala po žebříku z mezipatra, kam si uložila kufr. Zjistila, že Maria jí do něj zabalila šortky, bavlněné kalhoty, trička, dva lehčí svetříky, plátěné kecky, nějaké spodní prádlo a plavky – a to bylo všecko. Znepokojeně si uvědomila, že chybí noční prádlo. Dávalo to však smysl. Maria předpokládala, že saténová pyžama, která si její paní oblékala v palazzo, nejsou vhodná do roubenky. Nezabalila jí tedy raději nic. Lana se rozhodla, že si tedy na noc obleče nějaké 98
Domluva s ďáblem
tričko. Samozřejmě hodlala spát sama a umínila si také, že pro jistotu nahoru vytáhne žebřík, kdyby… Nakonec to vůbec nebylo zapotřebí. Salvatora ani nenapadlo, aby se za ní škrábal nahoru. Ustlal si na sedačce. A když si na konci dne řekli dobrou noc, Lana musela uznat, že je ráda, že ji sem vzal. Konečně se můžeme chovat přirozeně, nemusíme si na nic hrát. Nejsme tu manželé, kteří se vzali ze zištných důvodů a jejichž manželství skončí datem, uvedeným v předmanželské smlouvě. Strávili spolu krásný a velmi relaxační den. Poté co vybalili, si společně vypili na verandě kávu, a pak se vydali na procházku kolem jezera. Úzká cestička se vinula podél jeho břehů a z ní odbočovaly kamsi nahoru do neznáma další stezky. Vrátili se až se setměním a Salvatore zapálil kamna, i když spíš kvůli pocitu útulnosti než kvůli tomu, že by byla zima. Pak se pustil do přípravy večeře. Ta byla prostá – těstoviny s ragú ze sklenice s parmazánem, který na ně čerstvě nastrouhal Salvatore. Jídlo spláchli silným červeným vínem. Jako zákusek si vzali čokoládový dort s polevou, který jim den před odjezdem upekli v palazzo. Snědli ho před ohněm a během hraní deskových her, které v chatě našli, dopili láhev vína. Pak šli ven před chatu, aby se podívali, jak jezero vypadá v měsíčním světle. Nad kopci se vznášel srpek měsíce. Byla to romantická scenérie, avšak Salvatore si k Laně nic nedovolil. Celou dobu se od ní držel na dva metry. Naslouchali houkání sov, které se ozývalo zdálky, a poté se vrátili zpět do chaty. Vystřídali se v koupelně, a zatímco se Salvatore umýval, Lana vyšplhala do mezipatra a bleskově si na sebe natáhla tričko. Než vyšel z koupelny ven, už spala. Probudila ji lahodná vůně kávy, linoucí se z kuchyňky pod ní. Salvatore ji zavolal ke snídani. Lana 99
Julia Jamesová
si oblékla čisté tričko a šortky, zapletla si vlasy do copu, a když si natáhla kecky, sklouzla dolů po žebříku. Salvatore v kostkované košili pilně hospodařil v kuchyňce. Měl na sobě džínsy a kecky a právě smažil slaninu s rajčaty. V topinkovači se už ohřívaly houstičky. Lanu znovu napadlo, že Salvatore vypadá velmi domácky. Otočil se s úsměvem k ní a zeptal se, jak spala. „Jako dřevo,“ svěřila se mu Lana. „Co ty?“ „Stejně,“ ubezpečil ji a požádal ji, aby venku prostřela stůl, na který svítilo příjemné ranní slunce. O deset minut později už likvidovali sytou snídani. Salvatore se opět projevil jako příjemný a veselý společník. Mluvil o tom, co by dnes mohli podniknout, a nakonec se společně rozhodli pro vycházku v lese do kopců, kde panoval příjemný stín. Po procházce sestoupili zpět do chaty, aby si dali oběd, složený ze šunky, italského salámu a silného sýra. Vše doplňovala rajčata, broskve a tlustě nakrájený výborný chléb. Stejně jako snídani i oběd snědli venku. Salvatore Laně při jídle sdělil, jaký plán navrhuje na odpoledne. „V ceně pronájmu chatky je i pramice,“ oznámil. Byla uskladněná za solárními panely a patřilo k ní také rybářské náčiní. Jak Lana brzy objevila, Salvatore byl nadšeným rybářem. Absolutně proti tomu nic nenamítala. Salvatore dovesloval s lodí kus od břehu a nahodil do vody udici. Lana mezitím seděla na zádi a nastavovala se slunečním paprskům. Když ulovil rybu, uchopil ji za ocas a prudce její hlavou udeřil o okrajník lodě. Pak Lanu požádal, aby ji vykuchala, ale ta proti tomu vznesla důrazné námitky. Salvatore to tedy udělal sám. Lana sledovala, jak 100 Ukázka elektronické knihy