Lela May Wightová
hovořil, jako by byla svatá. Slova, která právě padla, vůbec nepopisovala ženu, kterou miloval. „Byl jsem syn své matky, jsem ale dědic svého otce,“ prohlásil hádankovitě. „Byl jsi?“ optala se vyzývavě. „Už nejsi?“ „Matka je už dávno po smrti.“ „To je můj otec taky, já ale i dnes zůstávám jeho dcera.“ Na bradě porostlé krátkým plnovousem mu naběhl sval. „Pro místní obyvatelstvo jsem byl cizák. Nevěděl jsem nic o jejich způsobu života, o každodenních starostech. Respektovali mě? Ano, ale jen proto, že neměli na vybranou. Byla to otcova vůle. Jsem z královské krve a právoplatný dědic trůnu. Respektovali ale moji matku?“ Úmyslně nechal řečnickou otázku bez odpovědi. Protože mlčela, pokračoval: „Utíkala odtud v hanbě. Neměla moc ani žádné výsady. Tady, v Talídě, jsem dnes dědic svého otce. Lidé tě tu budou respektovat, protože jim to přikážu.“ „Přikážeš jim to tak, jak měl tvůj otec přikázat, aby respektovali tvoji matku?“ „V tom není žádná podobnost. Jejich vztah…“ „Mezi tvým otcem a matkou byl vztah?“ „Ať byl či nebyl, lid o ni jednoduše nestál. Nechtěl ani mě. Potřebuju ale, aby chtěl tebe.“ „Jak to chceš zajistit?“ „Tím, že je přesvědčím, že jsme… opravdoví. Že nejsme ztělesnění ohně a vášně, ale jistoty a síly. Nenabídneme jim pompu a dědice a tituly, ale něco docela jiného. Něco opravdového. Něco, co jim můj otec nikdy nedal. Nabízel jim jen falešné sliby a pak jednu milenku za druhou. Jeho právoplatná manželka nikdy nevycházela ze svého křídla v paláci. Zemřela bezdětná. Ty taková královna nebudeš.“ 98
Jedna jediná noc
Vytřeštila na něj oči. „Ty chceš, abych s tebou měla dítě?!“ „Ne!“ popřel rázně její dohad. „Chci, aby moji lidé začali toužit po změně. Po skutečné změně. A první změnou budeš ty.“ „Já?“ „Kdybych tě poslal zpátky domů po tom, co v letadle viděli moji muži, vyvolalo by to pochyby o mé povaze ještě předtím, než se ujmu vlády. Náš sňatek je jen první krok, kterým jim chci dokázat, že nebudu vládnout stejně špatně a nedbale jako můj otec. Že mým cílem není honba za rozkošemi. Že změny, které navrhuju, jsou pro dobro lidu a země. Že jsem spolehlivý, čestný a dobrý člověk.“ „Jako tvoje matka?“ Nevěděla, odkud ona otázka přišla, i tak mu ji ale položila. Jeho matka pro ni byla docela cizí osoba. Věděla o ní jen tolik, že se vzdala života ve své pravé vlasti, aby mohla Ákíma vychovat v Anglii. Považovala to za ukázku síly. Nečekaně jí připadlo, že jsou si jejich osudy v lecčem podobné. I ona se vzdala vlastního života, aby se mohla starat o svoji jedinou rodinu – o otce. V očích mu zablesklo. „Moje matka byla vůči otci bezbranná. Neměla žádnou moc v jeho ani vlastním světě. Já takový nejsem.“ Připustila, že Ákím teď skutečně působí jako ztělesnění moci a síly. „Trápí tě ale, že předtím, v Anglii, jsi bezmocný byl,“ odhadovala. Zamrkal a sotva znatelně se zachvěl. „Mladík, kterým jsem býval, když jsi mě poznala, byl slabý a nechtěný.“ Zachvělo se mu chřípí a po chvilce dodal: „A nezkrocený. Nekultivovaný. Primitivní.“ Právě proto jsem po tobě toužila. Výraz v jeho očích jí napověděl, že bude moudřejší, když si tuto 99
Lela May Wightová
myšlenku prozatím nechá pro sebe. „Máš dojem, že teď kvůli chování svého otce musíš někomu něco dokazovat? Nebo chceš nadobro vymazat, kým jsi byl, než ses stal princem?“ „Od každého trochu,“ potvrdil. Znovu ji zabolelo u srdce poznáním, jak jsou si podobní. „To je trochu jako se mnou,“ vydechla a pokusila se usmát. „I já jsem promarnila mnoho času, i já toho chci mnoho dokázat.“ Zamračil se. „Nemůžu dopustit, aby mi tohle… srovnávání našich životů stálo v cestě. Potřebuju, abys byla…“ „Budoucí královna,“ nenechala ho domluvit. „A ty budeš on.“ „Kdo, on?“ Znovu se zamračil. „Korunní princ.“ „A kdo jiný bych měl být?“ „Ten Ákím, který před chvílí vešel do mého pokoje.“ „Vešel jsem sem já,“ opáčil. „Pochybuješ o tom?“ domyslel si z výrazu jejích očí. „Vím, co cítím.“ „Pleteš se.“ „Chceš si mě vzít,“ naléhala. „Copak pak nebudeš chodit do mých komnat? Nebudeme sdílet lože? Budu spát s Ákímem nebo princem?“ „Budeš spát se mnou, qalbi,“ slíbil a přistoupil k ní. Sklouzl jí po tváři špičkou prstu a dodal: „S králem.“ „Co když o krále nestojím?“ optala se troufale. „Co když chci muže, se kterým jsem letěla letadlem a který za mnou dnes ráno o vlastní vůli přišel do ložnice?“ Jeho prst jí mezitím doputoval k bradě. „Nikoho jiného než krále nedostaneš.“ Naklonil jí tvář ke svým rtům a probodl ji pohledem obsidiánových očí. 100 Ukázka elektronické knihy