„Myslíš můj srub?“ Kate vyletěl hlas do nevěřícných výšin. „Ano.“ Jack ji velice bedlivě sledoval a dával si dobrý pozor na jakoukoli změnu v jejím výrazu. Zírala na něho. „Já – já – já nevím, co mám na to říct. A co Johnny?“ Johnny byl Jackův dvanáctiletý syn, jenž aktuálně přespával u svého nejlepšího kamaráda v Anchorage a byl strašně naštvaný, že musí chodit do školy místo toho, aby jel na lov. Měl otcův uličnický šarm a tmavě modré oči, které stejně jako ty otcovy až příliš pozorně sledovaly okolí. „Co si o tom myslí on? Na usedlosti nemám žádnou videohernu a nejsou ani v Niniltně, když už jsme u toho. Teda, když jsem tam byla naposledy.“ „Trochu jsme o tom mluvili.“ Jack se zazubil. „Po letošním létě u řeky s tvými tetami, vybíráním ryb ze sítí s Mary Balashoffovou a na palubě Freyi se starým Samem se na divočinu dívá růžovými brýlemi. A tebe, samozřejmě, miluje víc než já, vždycky to tak bylo. S Johnnym problém nebude.“ Mlčela. On se najednou rozesmál. Naježit se bylo jednoduché, proto se tím rozhodla řídit. „Co je? Čemu se směješ?“ Pořád se smál, až se zalykal. „Měla by ses vidět. Vypadáš jako srna v záři reflektorů projíždějícího auta. Proboha!“ Teď, když věděla, na co by měla reagovat, mohla zaujmout obranný postoj: „A divíš se mi? Jacku, já se nikdy předtím o bydlení s nikým nedělila – ani s tebou, ani s kýmkoliv jiným od doby, co jsem byla malá. Od vysoké jsem neměla spolubydlícího. Já prostě… ne…“ Mávl rukou, aby ji utišil, zatímco se sám snažil ovládnout. Klouby si protřel oko a řekl: „Poslyš, Kate. Já jsem s tím odchodem z práce docela rozhodnutý. Uvažoval jsem nad tím, že bych pro ně začal pracovat na smlouvu – výuka a pomoc při 98
vyšetřování.“ Konejšivě se na ni usmál, nebo to aspoň zamýšlel. „Tohle s tebou nemá co dělat.“ Přestal se usmívat. „Ten zbytek ano. Jsi moje světlo jasně planoucí, Kate. Miluju tě. Když jsme spolu těch osmnáct měsíců nebyli, strašně moc jsem se snažil přes tebe dostat – v postelích holek z města a občas i jinde. Nešlo to. Jsi součástí mého života, důležitou součástí.“ Odmlčel se. Kate znovu tupě zírala, naprosto paralyzovaná, a on se opět málem rozesmál. Ale moc dobře věděl, že by si tím zavařil, takže smích polkl a řekl: „To neznamená, že bez tebe nedokážu žít. To neznamená, že se nemůžeme vídat, i kdybych s tebou nežil.“ Roztáhl ruce. „Ale jestli můžu mít víc, tak chci víc.“ Spustil ruce a upřeně ji sledoval. „Můžu mít víc?“ Zvedl jednu ruku dlaní nahoru. „Teď mi neodpovídej. Jenom si to promysli, ano?“ „Dobře,“ řekla otupěle. Nic jiného ji nenapadalo. Zvedl hlavu a políbil ji. „Hodná holka.“
99
Ukázka elektronické knihy