„Konvoj!“ zvolal Ondřej. Odněkud se rozezněla siréna. Konec večerní pohody. Po základně začal cvrkot. Z budov vybíhali další lidé. Všichni ozbrojeni - buď strašidelně vypadajícími blastery, nebo - a většinou současně - různými sekáči, mačetami a dalšími podomácku udělanými chladnými zbraněmi. Někdo v helmě s různými chrániči, někdo jen tak v potrhaných maskáčích. Všechno bylo připravené na to, aby se ubránili před případným útokem. Ale o obraně tu není řeč. Řeč je o výpadu, který má ochránit konvoj, který se někde zpozdil na cestě do hnízda a teď se v lesích brání přepadení těch nočních bestií. ji.
Chystala se útočná ozbrojená mise na pomoc konvoProstorem zaduněl rachot motorů. Mezi budovy vjela trojice pitoreskních vozidel.
Holé rámy, divná kola, strašidelné ochranné konstrukce, bodce či vpředu radlice, šestnáctilitrové motory z tanku. rů.
Bojovníci na ně naskákali a obsypali je jak roj komáNedělali to poprvé. Sbíhali se další a další lidé, aby podpořili své spolubojovníky.
98
Někteří byli plní naděje a odhodlání, zatímco jiní měli viditelnou obavu a byli napjatí. A byla mezi nimi i Klára, Martina a Judita a další personál výzkumáku. Jedna dívka volala prosebně: „Dejte na sebe pozor!“ a oslovený bojovník jí gestem ukázal, že to mají pod kontrolou. Rozpálily se reflektory na autech i v rukách některých bojovníků. Ostře bílé jazyky světla z čelovek, aut i zbraní prořezávaly postupující tmu a osvětlovaly každý detail okolí. Vzduch byl plný pachu benzínu a výfukových plynů z vozidel, smíchaný s vůní nahřátého plastu blasterů. Několik ozbrojenců otevřelo obrovskou plechovou bránu osvícenou jak to jen jde. Motory aut se rozeřvaly naplno a hlídka se pohnula. Nakonec se rozjela a rychlostí blesku zmizela za plechovou bránou, když opouštěla tak základnu ve vyšponovaném napětí.
Ze stínů brány se vyloupnula trojice strojů na kolech. Světla nad branou se prudce rozblikala a vrhala pruhy světla do hlubin lesa, který se rozprostíral před nimi. Jako divoká zvířata se stroje rozběhly po tom, co kdysi bylo silnicí. Drsný terén nutil všechny na palubě se pevně držet. Vojáci byli jako na trní a snažili se neztratit ze zřetele nepřátelské stíny, které mohly číhat kdekoli v divočině kolem, která na ně zívala jako pochmurná černá díra.
99
Ti, kteří měli v ruce vojenské svítilny, prořezávali okolní tmu kužely jejich paprsků a pečlivě prohledávali okolí. Rozbitá panelovka se klikatila prostupnými stěnami stromů.
obklopená
ne-
Ve stínech se občas objevily nějaké zvláštní pohyby záblesky nejasného běhu postav, které okamžitě zmizely zpět do tmy. A před nimi se hřbety betonových panelů klubaly z hlubin černoty, která je okamžitě pohltila zpět, jakmile se vozidla dostala na druhou stranu. Projížděli noční krajinou jak lodě v temné mlze. Drncalo to a jejich vehikly skákaly po nerovné cestě jako stádo rozběsněných kozlů. Každý se držel jak nejlépe uměli a svíral v ruce trubku rámu a sledovali noční tmu. Očima prohledávali blízké okolí silnice v očekávání nepřátelské smečky, praještěra nebo nějaké zdivočelé odložené hračky. Občas tam zahlédli nějaký pohyb, rychlý myšlenka jaderného vědce. „Je jich tam ňák kurevsky moc!“ křičel jeden z těch neohrožených válečníků tak nahlas, aby přebil kravál způsobený jízdou. „Měli bysme zkusit bejt nenápadný!“ Jiří byl zamračený „To neni dobrý. To je celý ňáký divný“ myslel si při tom.
100
Ukázka elektronické knihy