X „Stejně jsi to udělala jen kvůli mně, co?“ Nedokázala jsem odhadnout, jak moc Clive Kolonimann žertuje a nakolik myslí svá slova vážně, vlastně mi na tom ani příliš nezáleželo. Neznělo z nich nepřátelství, to bylo hlavní - a já bych ráda věřila, že jediným důvodem není můj zítřejší odlet. „Celá fabrika toho tvého vykořisťovatele by nám spadla do klína. To by byl dost zásadní posun skóre na mou stranu...“ „Aťsi. Body už nepočítám, utkání skončilo.“ Vyhlédla jsem z okna ven na prostranství kolem táborových ubikací. Zatím tu bylo překvapivě klidno, pan revolucionář dnes asi ještě neagitoval - nebo že už by se jeho ovečky učily první písmenka a čínské znaky? „A Lemukyrovu oděvní bys stejně nedostal. Bez pána by rychle upadla do chaosu a až by ji nějaký jiný vykořisťovatel prohlásil za svou, všichni by ho jen přivítali jako zachránce. Oni mají hbitější a účinnější páky než ty. A hádám, že mnozí by je nepoužili poprvé.“ „Na tom nesejde. Jednoho dne Pouto porazíme a zvítězíme.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Možná jsem i ochotná věřit, že tu jednoho krásného dne rozpoutáš úspěšnou dělnickou revoluci, a ještě při tom přineseš Xulyaně literaturu. Ale Pouto, to docela určitě neporazíš.“ „Jseš si tím nějak jistá...“ 98
„To tedy jsem. Víš, jeden kolega na Zemi mi před odletem prorokoval, že až navštívím pár cizích planet a poznám pár Pout, přestanou mě Poutači fascinovat. Nevím, tohle je mé první, které jsem zažila na vlastní kůži, ale nemyslím si, že by to ta další nějak zásadně změnila. Spíš naopak. Dvojnásob teď vidím, jak velkolepé dílo v galaxii stvořili. Můžeme ho jen opatrně poznávat a obdivovat, nebo se ho děsit. Nebo obojí současně. Ale nikdo z nás s ním nemůže bojovat, ani ty ne. Maximálně časem zařídíš, že se pár lidí bude navzdory Poutu mít trochu líp, než se mají teď, ale bojovník ani revolucionář nejsi. Všechno, co děláš a budeš dělat, je vlastně součástí xulyanského Pouta, jsi kamínek v mozaice, kterou Poutači na tomhle světě poskládali. A dokonale do ní zapadáš.“ „Slyšel jsem, že genetici na Aknabalu se pokoušejí Pouta dekódovat. A následně je zrušit, přinést galaxii svobodu. Až se jim to podaří, myslíš, že to nebude vítězství nad Poutači?“ Zasmála jsem se, krátce, ale hlasitě, z plna hrdla. „Hochu, jestli hodláš zůstat až takhle naivní, raději se do žádné revoluce ani nepouštěj. Myslíš snad, že všechny ty finanční a lidské zdroje putují na Aknabal jen proto, aby pozemské vládce netrápily zlé sny? Oni nechtějí Pouta zrušit, oni je chtějí ovládnout! A nejen oni, i organizované podsvětí, co za nimi stojí. Schopnost ochromit protivníky nějakým tím vhodným Poutem nebo naopak poslušné ovečky Pouta zbavit - umíš si představit lepší zbraň pro politiku, vydírání, diplomacii, pro jakoukoli mocenskou hru? Jenže i tihle všichni jsou součástí 99
poutačského díla, právě tak jako ty. Poutači jsou v téhle galaxii jedinými skutečnými tvůrci, jedinými skutečnými architekty, všichni ostatní jsou jen cihly v jejich chrámu. Dokonce i my Pozemšťané, kteří Pouto ani nemáme. Pokud jde o mě, teprve tady na Xulyaně jsem pochopila, jak moc toužím poznat nejen ten chrám, ale i je samotné. Až dostuduju, vydám se na cesty a Poutače kontaktuju.“ Tentokrát smíchy vybuchl zase Clive. „Páni, a o mně říkáš, že mám šílené plány! Poutači už neexistují, zmizeli před milióny let, to ví přece každý!“ „Kdepak, to ve skutečnosti neví nikdo. Jseš si jistý, že tuhle představu nevtiskl lidem zrovna někdo od nás z Lambdy?“ To ho trochu znejistilo. Chviličku jsem se pásla na jeho rozpacích, ale opravdu jen chviličku. „Jen klid, já to taky netuším. Ale někdo, kdo vybuduje tak grandiózní monument jako oni, nezmizí jenom tak. Síla dost mocná, aby smetla Poutače, by nejspíš neušetřila ani nikoho z nás, nebo bychom přinejmenším objevili její stopy. Kdepak, Poutači se jen stáhli ze scény, snad je hra omrzela, snad si dali tvůrčí pauzu a jen nás odněkud pobaveně sledují, kdoví. Jednoho dne to ale zjistím.“ „Tak hodně štěstí,“ utrousil, stále ještě spíš sarkasticky. „Každopádně díky za ty dva týdny, byla jsi dobrý protihráč. I trenažér.“ „To i ty. Vážím si lidí, kteří mají vizi a jdou za ní. I když mi přijde jako úplná pitomost.“ Pousmála jsem se a pohlédla svému
100 Ukázka elektronické knihy