Jako herec a zpěvák Kunze spolupracoval na divadelních představeních Čarodějnice z Babí hůry a Ngoa-É, které se hrály v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě a na festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Příležitostně také vystupuje s multimediálním projektem Hubitel. Léčba neklidem už nejsi malá holka a velká ještě taky ne pro jistotu jsme legalizovali náš vztah jako přátelství hned ze začátku říkáme si věci tak napůl upřímně nejasně korektně jsem z toho jak couravá myš ukolébaný vleklým neklidem chtěl bych tě od začátku až do konce ale nahlas to neřeknu klidně objednám kafe zaplatím čaj projdeme se parkem budeme se donekonečna bavit o umění naštěstí mám načteno Jak již bylo uvedeno, k zakladatelům Perplexu patří Dan Jedlička (*1973 Opava), jenž je absolventem Slezské univerzity v Opavě (jednooborové studium angličtiny) a Masarykovy univerzity v Brně (kombinace anglická a česká filologie). V roce 2014 dokončil roční prezenční studijní program Contemporary Literature (současná literatura) na University of Liverpool, kde získal titul Master of Arts (MA). Jako asistent na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity se zabýval současnou britskou poezií a překladatelstvím. V současné době působí na Střední škole průmyslové a umělecké v Opavě, kde vyučuje češtinu a angličtinu.354 Od roku 2006 se jako šéfredaktor podílí na provozu a činnosti „nezávislého opavského nakladatelství“ Perplex, jež se zaměřuje převážně na současnou českou poezii. Pro toto nakladatelství edičně připravil k vydání více než tři desítky knižních titulů; je také jedním z jeho kmenových autorů.355 Vedle literatury se věnuje i hudební a studiové produkci. Patří k básnické generaci, která autorsky zrála na přelomu tisíciletí. Jedličkovy texty charakterizuje formální vytříbenost, ukázněná metaforika, úsporné vyjadřování a precizní sdělení směřující k působivé pointě. Poprvé publikoval v almanachu Opava City / Poezie v otevřeném prostoru (2004). Po boku dalších autorů z Opavska se objevil také v básnickém souboru Míň než všechno neberu (2006). Jedlička své novější texty představil ve sborníku 12. ročníku Literární ceny Vladimíra Vokolka (Děčín, 2008); v této respektované soutěži pro mladé autory získal v kategorii 25–35 let první místo. Přispěl do almanachu k šedesátinám brněnského básníka Víta Slívy Láska nic nezapomíná! (Ostrava, 2011). Kromě toho se jeho básně objevily v antologiích Sto nejlepších českých básní (Brno: Host, 2012) a Nejlepší české básně 2014 (Brno: Host, 2014). V roce 354 355
Dan Jedlička. Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Dan_Jedli%C4%8Dka; 23. 6. 2023]. Tamtéž.
98
2016 se Jedlička stal jedním ze tří českých finalistů mezinárodní literární soutěže Dresdner Lyrikpreis / Drážďanská cena lyriky. Ukázka z jeho poezie pak vyšla v antologii Signum: Sonderheft Dresdner Lyrikpreis 2016 (Dresden, 2016).356 V letech 2016–2018 Jedlička externě spolupracoval s literárním časopisem Host, v němž měl na starosti rubriku pro začínající autory Hostinec. V roce 2019 byl společně s děčínským básníkem Radkem Fridrichem editorem výběrové ročenky Nejlepší české básně 2019.357 Svou první sbírku Mimoběžky vydal Jedlička v roce 2007. Mimoběžky jsou podle matematické definice přímky v prostoru, které neleží v téže rovině, takže se nemohou protínat. A právě takovéto míjení a „nesetkávání“ v různých podobách a na různých místech se objevuje a vrací jako ústřední motiv Jedličkovy debutantské sbírky. Je čas tak prý už zarůstám kořeny slov a větvemi vět. nevím. ale je čas: po setbě dlouhým tichem páčit štěp do jazyka. Další Jedličkova básnická sbírka Sbohem malé nic (Opava, 2014) byla nominována na cenu Magnesia Litera 2015 v kategorii poezie. Druhotina obsahuje „vzpomínky na dětství v normalizovaném Československu, ne vždy zapamatováníhodné dohry milostných peripetií či pokusy o únik ze vztahového stereotypu“358. Sbírka „toto vše zaznamenává citlivě, s nadhledem a postřehem ke všemu malému, co činí náš život velkým“359. Kniha Sbohem malé nic je „výkazem zisků a ztrát středního věku, osobním dokumentem, který v životě možná nenachází hmatatelné důkazy nějakého »vyššího smyslu«, nerezignuje však na věci, které má cenu prožívat jako podstatné“360. Knihou překladů a básnických parafrází Ptačí křik (Opava, 2009) Jedlička představuje jednoho z nejznámějších lyriků staré Číny Wang Weje; jedná se o vůbec první samostatný výbor poezie tohoto autora vydaný v češtině. Přeložil a připravil rovněž výbor z poezie současného britského básníka Rogera McGougha Někdo přijde a udělá to za mě líp (Perplex, 2011). Jako editor se podílel na výboru z pozůstalosti předčasně zesnulého mladého opavského básníka Ivana Tázlara Píšu epitaf na teplou dlaň (Opava, 2008).361 Výše zmíněný Ivan Tázlar (1983 Opava – 2007 Opava) studoval biochemii a genetiku na VŠCHT a souběžně jadernou fyziku na ČVUT v Praze a na Královské univerzitě ve Stockholmu. Literární tvorba byla jen jednou z mnoha činností, jimiž se zabýval tento představitel mladší opavské autorské generace.362 Jeho vrstevníci a přátelé ho znali především jako výtvarníka (např. první místo ve výtvarné části soutěže O cenu primátora města Opavy 2002), výtvarné nadání bezpochyby podědil po své matce Zuzaně, učitelce na ZUŠ v Opavě. Míru a naznačené možnosti směřování jeho mladistvého básnického talentu můžeme posuzovat z výboru textů z pozůstalosti Píšu epitaf na teplou dlaň. Tamtéž. Tamtéž. 358 Zdroj: [https://www.databazeknih.cz/knihy/sbohem-male-nic-223504; 4. 7. 2023]. 359 Tamtéž. 360 Tamtéž. 361 Tamtéž. 362 Literární talent mohl zdědit po svém otci, výše zmíněném Antonínu Tázlarovi. 356 357
99
*** Čtu ti metro přes rameno z očí jak můžeš být taková stereometrie V hlavě Mc kafej a šlus Opavský básník a anglista Radek Glabazňa (26. 1. 1980 Opava – 22. 7. 2021 Opava) vystudoval obor čeština-angličtina na Slezské univerzitě v Opavě. Několik let žil v Southamptonu, kde absolvoval postgraduální studium anglické literatury a následně se věnoval pedagogické praxi. Posléze vyučoval na Katedře anglistiky Ústavu cizích jazyků Slezské univerzity v Opavě. Svou básnickou tvorbu představil v literárním časopise Tvar, v česko-polských sbornících Od słowa ke slovu (Ratiboř – Opava, 2003), Opava – Ratiboř zpáteční (Opava, 2003) a v almanachu Opava City / Poezie v otevřeném prostoru (Opava – Tišnov, 2004). Jako překladatel spolupracoval na dvou literárních almanaších londýnského vydavatelství United Press. Příležitostně vystupoval s hudebním projektem Trakař, s nímž natočil CD Zapomenutá krajina (2010). V zajímavě se rozvíjejícím nakladatelství Perplex vydal Glabazňa svou knižní prvotinu, dvojjazyčnou básnickou sbírku Teď ještě hlavou o střepy (2010). Jde podle jeho vlastních slov o jakýsi „místopis duše“. Reálně existující místa, podle nichž jsou pojmenovány jednotlivé texty sbírky a která jsou provázána s díly a osobnostmi klasické anglické literatury, chápe autor jako osobní duchovní prostory. V nich, za pomyslným a na střepy rozbitým zrcadlem – tak jako kdysi Carrollova Alenka – hledá v dnešní moderní Anglii kouzlo vyprávěných imaginativních světů. Specifickou polohu i hodnotu knihy představuje autorovo přebásnění své poezie do angličtiny. Needles Do měkké bezednosti písku své vlídné kroky marnotratíme a počítáme do tří Než výsostné vody protrhnou hráz a naše osamělá těla v jehly zostří Druhou sbírku básní vydal Glabazňa rovněž v Perplexu. Nese název Reverb (Opava, 2017). Od prvotiny vyznačující se inspirací místy spojenými s oblíbenými literárními postavami a tvůrci jde o posun, který Dan Jedlička v poznámce editora charakterizuje jako „Tematicky sevřený soubor textů citlivě zaznamenává novodobé posuny ve vnímání a fungování rodiny. Uvědomuje si znejasnění dříve ostrých kontur otcovské role, s nadhledem přiznává ústup z pozice tzv. »hlavy rodiny«. Dokumentuje stereotypy každodennosti, přiznává vlastní pohodlnost i ztrátu »životní iniciativy« v souvislosti s hlásícím se středním věkem. Sbírka však není svědectvím o prožívané krizi – spíše konstatuje, že náš život se sice stal pouhou ozvěnou let minulých, na oplátku jsme však (snad) konečně nalezli jeho smysl: zanechali
100
Ukázka elektronické knihy