Odpor kříže vůči jeho výkladům
doplňovaly a nahrazovaly scholastickou teologii, protože zde šlo o jednotu teorie a praxe křesťanské existence. Víra bez následování by se stala pouhým považováním nauky za pravdu a slepým následováním ceremonií. Na základě augustinského a františkánského dědictví proto u Bonaventury teologie dostala voluntaristický a afektivní ráz.51 Teologie zde už není čistou teorií, nýbrž syntézou teorie a praktické moudrosti, je to tedy theologia affectiva. Je to jednota intelektuální reflexe a duchovní zkušenosti. Ovšem duchovní zkušenosti, které patří k poznání Boha, činí člověk při meditatio crucis. Via crucis tím vstupuje jako třetí vedle vita activa v podobě dobrých, bohulibých skutků a vedle via contemplativa v podobě věčného vzývání v mystické, negativní teologii.52 Itinerarium in Deum 53 začíná ponorem do utrpení a smrti Kristovy, až člověk vnímá jeho utrpení jako vlastní utrpení a jeho pokušení jako vlastní pokušení. Splynutí duše s Kristem skrze utrpení nazývali Eckhart a Tauler via compendii 54, nejkratší cestou k mystickému zrození duše z Boha. Pomocí meditatio crucis se duše vrací do temnoty svého nestvořeného základu. Připodobněním kříži se duše stává podobnou Bohu. Skrze utrpení k oslavení, skrze vydání se zatracení k vyvolení, skrze kříž ke koruně – tudy vede cesta ke spáse podle mystické představy ukřižování spolu s Ježíšem. Tak to pojímá také Tomáš Kempenský ve své pro křesťanskou zbožnost dodnes vlivné knize De imitatione Christi.55 Nejvyšší ctností následování je pokora (humilitas). Ta se projevuje 51 Bonaventura, Putování mysli do Boha, 2003 Praha: Krystal OP, 1997. 52 Tak Walter von Loewenich, Luthers Theologia crucis, 5. vyd., Witten: Luther-Verlag, 1967, 169nn. 53 Itinerarium in Deum = putování do Boha – narážka na Bonaventurovo dílo (pozn. překl.). 54 Via compendii = zkratka, kratší cesta (pozn. překl.). 55 Srov. také Ignatius, Exercitia spiritualia, č. 97, a k tomu Josef Sudbruck, „Existentielles Christentum,“ Geist und Leben 37 (1964), 38-63.
98
✳✳
poslušností, opovrhováním světem a mlčením. Příkladem takové pokory je Ježíš. Jeho cesta pokory vede skrze kříž k věčnému životu. Následovat ho znamená vzdát se lásky ke světu i k sobě a nechat se uchopit láskou kříže (amor crucis). Na via regia sanctae crucis56 prochází člověk těžkými pokušeními, odepřením milosti a vnitřním zničením (annihilatio) a dochází k naprosté odevzdanosti v Bohu. Conformitas crucis57 vede ke contemplatio Dei 58 v mystickém excessus mentis.59 Kontemplací Kristova utrpení se ve třetím týdnu zabývají i „Duchovní cvičení“ Ignáce z Loyoly: „Při utrpení je správné prosit za bolest s Kristem naplněným bolestí, o zlomenost s Kristem, který je takto zlomen, a o slzy a niterné pokání – o takové pokání, které za mě nesl Kristus.“ Pořád jde o duševní prolnutí s trpícím, ukřižovaným Kristem. Bez tohoto mystického následování kříže a bez christologie založené na myšlence conformitas není myslitelná ani Lutherova teologie kříže.60 Na cestě exercicií kontemplujících kříž se věřící stává duchovním a zvnitřněným způsobem „napodobitelem Krista“ a v tom uchovává zkušenosti apoštolů a mučedníků, aniž by se přitom sám stal apoštolem či mučedníkem. Víra v Ukřižovaného vede k existenci, která se připodobňuje kříži a Kristu. Člověk existenciálně přejímá Kristův kříž jako kříž vlastní. Tento proces zvnitřnění v rámci tzv. „introvertní mystiky“ při následování Krista lze jistě považovat za odvrat od konkrétního, tělesného následování. Je však třeba vidět i to, 56 Via regia sanctae crucis = královská cesta svatého kříže (pozn. překl.). 57 Conformitas crucis = připodobnění se kříži (pozn. překl.). 58 Conteplatio Dei = kontemplování Boha (pozn. překl.). 59 Excessus mentis = vytržení mysli (pozn. překl.). 60 Srov. k tomu Ernst Wolf, Staupitz und Luther, Leipzig: Heinsius,1927; Erich Vogelsang, Der angefochtene Christus bei Luther, Berlin/Leipzig: De Gruyter, 1932; Hans J. Iwand, Glaubensgerechtigkeit nach Luthers Lehre, 2. vyd., München: Kaiser, 1951.
99
Odpor kříže vůči jeho výkladům
že tato mystika vnitřního světla se může vždy znovu převrátit – a také se skutečně převracela – „do stravujícího plamene, který se obrátí ven“.61 Obrat od mystiky do chiliasmu a od náboženství k revoluci lze vidět jak u reformačních novokřtěnců, tak třeba v mystice kříže u Thomase Müntzera.62 Následování však nemůže být pouhé napodobování, protože následování neznamená sám se stát Ježíšem. Následování nemůže být ani obdivem a mystickým prolnutím s nějakým hrdinou.63 Následování se děje z vlastní odpovědnosti za Kristovo poslání dnes a při nesení vlastního kříže. Následování Krista znamená víru a víra je skutečně existenciální jednotou teorie a praxe, jak to lze vidět na apoštolské existenci, na existenci mučedníků a v jistém smyslu ještě i na mystické teologii niterné zkušenosti. Přesto však je třeba dávat pozor na dvě věci: 1. Co je utrpení a kříž Kristův a co je utrpení a kříž následovníků? 2. Jak vypadá zpřítomňování Kristova poslání a kříže v rámci následování v současnosti, když se nejedná pouze o soukromé napodobování? První otázku lze dobře přiblížit pomocí chápání kříže u Rudolfa Bultmanna: Tím, že Bůh nechal ukřižovat Ježíše, pro nás vztyčil kříž: věřit v Kristův kříž neznamená pohlížet na jakýsi mystický proces, který se udál mimo nás a náš svět, na nějakou objektivně 61 Karl Marx, Frühschriften, Stuttgart: Kröner, 1953, 17. 62 Karl Mannheim, Ideologie und Utopie, 3. vyd., Frankfurt am Main: Schulte-Bulmke, 1952, 184nn. 63 Martin Heidegger, Bytí a čas, Praha: Oikoymenh, 1996, 419: „Autentické obnovování bývalé možnosti existence – že si pobyt vybere svého hrdinu – je existenciálně zakotveno v předběhové odemčenosti.“ Následování Krista však v žádném případě není žádný vzdorný výběr hrdiny.
100 Ukázka elektronické knihy