Tabulka 1: Kategorie jmenných znaků v českém znakovém jazyce; celkem jmenných znaků: 305 (Čísla v závorkách označují počty znaků v jednotlivých kategoriích) I. Obecné/ tradiční jmenné znaky (31)
A. Souvislost s legendami o svatých (8) B. Na základě mluveného jazyka (2) C. Jiná motivace (8) D. Nejasná motivace (9) E. Modifikované (4)
II. Jmenné znaky závislé na mluveném jazyce (117)
A. Inicializované (53)
1. Podle křestního jména (35)
Prstová abeceda (17) Modifikované (18)
2. Podle příjmení (15)
Prstová abeceda (9) Pomocné artikulační znaky (2) Modifikované (4)
3. Podle křestního jména i příjmení (3) B. Transliterované (64)
– 98 –
1. Doslovný překlad příjmení (13) 2. Kalky – mylný překlad jedné nebo více částí jména mluveného jazyka (8)
Podle křestního jména (3)
3. Na základě podobnosti jména mluveného jazyka s jiným slovem mluveného jazyka (43)
Podle křestního jména (5)
Podle příjmení (5)
Podle příjmení (38)
III. Jmenné znaky nezávislé na mluveném jazyce/ deskriptivní (141)
A. Na základě vnější charakteristiky – přímý popis (79)
1. Vlasy (26) 2. Obličej (29) 3. Tělo (8) 4. Oblečení (1) 5. Chůze (2) 6. Ozdoba (5) 7. Postižení (8)
B. Na základě vnější charakteristiky – odvozené (14)
1. Vlasy (5) 2. Obličej (4) 3. Tělo (1) 4. Oblečení (3) 5. Postižení (1)
C. Na základě vnitřní charakteristiky – přímý popis (14) D. Na základě vnitřní charakteristiky – Odvozené (8) E. Podle oblíbené činnosti (6) F. Podle příhody (3) G. Podle věci (2) H. Podle oblíbené postavy (2) I. Podle zvířete (2) J. Podle typického gesta (2) K. Podle typické promluvy (2) L. Podle místa (2) M. Podle čísla v mateřské či základní škole (5) IV. Kombinované jmenné znaky (5) V. Jmenné znaky s nejasnou motivací nebo neprůhledným významem (11)
Jmenné znaky v českém znakovém jazyce – 99 –
Kategorie I.–V. jsou vyděleny na základě těchto kritérií: význam znaku, jeho sémantická průhlednost a závislost znaku na mluveném jazyce, v případě znaků neodvozených z mluveného jazyka pak jejich mimojazyková motivace. Kategorie I. Obecné (tradiční) jmenné znaky poněkud vybočuje z celkové koncepce tím, že obsahuje pouze jmenné znaky pro křestní jména. Ve své kategorizaci jsem původně nezamýšlela rozlišovat, zda je daný jmenný znak vnímán jako příjmení, či jako křestní jméno. To totiž nelze určit u všech jmenných znaků. Specifickou skupinu obecných znaků pro česká křestní jména (dříve tzv. tradiční jména) je ovšem nutné vnímat jako samostatný celek. Společným rysem jmenných znaků v této skupině je to, že obecný jmenný znak má delší tradici a užívá se pro různé osoby se stejným jménem mluveného jazyka (to není pro jmenné znaky z jiných skupin typické). Ve druhém plánu jsem pak skupinu obecných jmenných znaků rozdělila podle sémantické motivace a struktury. Příklady obecných jmenných znaků, které byly zřejmě inspirovány legendami o svatých: LUDMILA, ŠTĚPÁN, MARIE, MARTIN, PAVEL, PETR, VÁCLAV, JIŘÍ.
Obr 1: Obecný jmenný znak: PETR
V kategorii II. Jmenné znaky závislé na mluveném jazyce se vydělují skupiny inicializovaných a transliterovaných jmenných znaků. Inicializované jmenné znaky obsahují subkategorie, které poukazují na to, od kterého typu antroponyma mluveného jazyka byl jmenný znak vytvořen. Příklady inicializovaných jmenných znaků: na základě křestního jména: B: Barbora, D: Diana, L: Lenka, V: Vlastimil; na základě příjmení: CH: Chlumský, O: Okrouhlíková.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy