„Myslíte, že je jich víc?“ „Nevím,“ pokrčil rameny. „Možná ne. Ale i kdyby byl jen jeden, pořád je to ozbrojený zabiják. Na rozdíl od nás dvou. Nebo vy snad u sebe máte zbraň, Cathy?“ „Ne.“ „Tak vidíte. Musíme se jít schovat.“ „Já ale potřebuju aspoň nějaké vysvětlení!“ rozhodila Cathy bezradně rukama. „Všechno vám vysvětlím, až budeme v bezpečí.“ „Vždyť já vás vůbec neznám,“ namítla. „Ne, ale nemyslíte, že kdybych vás chtěl zabít, už bych to udělal?“ „Proč se bojíte policie?“ ignorovala jeho otázku. „Nemám jistotu, že jí můžu plně věřit.“ „Máte důvod se bát? Provedl jste něco?“ „Nic takového, co naznačujete,“ zamračil se na ni Victor. „Jak mám vědět, že mi nelžete? Že mi říkáte celou pravdu? Co když se policii vyhýbáte, protože… Protože jste něco provedl a utíkáte a nějaký jiný zločinec vás honí?“ Victor se k ní vrátil a popadl ji za ramena. „Proboha, Cathy! Právě jsem vás zachránil před kulkou, vzpomínáte? Kdybych za vámi nepřišel, ležela byste ve svém bytě v kaluži krve.“ „Možná to bylo jinak.“ „Jak jinak?“ „Šel jste za mnou kvůli tomu negativu a ten, kdo jde po vás, vás sledoval. Možná ty kulky, které prolétly mým oknem, nebyly určeny mně, ale vám.“ 98
Victor svěsil ruce. „Tak fajn. Víte co? Udělejte si to po svém. Chcete jít na policii? Běžte. Ale beze mě. Já si tak velký risk nemohu dovolit. Ne, dokud neseženu další informace a nebudu vědět, kdo za tím vším stojí. Vy se zařiďte podle sebe.“ „Necháte mě jít?“ zvedla Cathy překvapeně obočí. „Samozřejmě, pokud si to tak přejete. Nikdy jste nebyla můj vězeň. Pouze jsem se vám snažil pomoct.“ Vydechla obláček teplého vzduchu, který se v noční zimě hned srazil. „Ano a já vám děkuji, ale jít teď na policii mi připadá nejrozumnější. Policie je přece od toho, aby pomáhala.“ „Jo, to by měla. Jak říkám, jestli to chcete udělat po svém, do toho.“ „Budou mi klást spoustu otázek.“ „Ovšemže budou. Co jim řeknete?“ Podívala se mu upřeně do očí. „Pravdu.“ „Která bude v nejlepším případě neúplná, ale pravděpodobně vám ji nikdo neuvěří,“ odtušil Victor. „Mám rozbité okno, střepy po celém obýváku a nejspíš kulky ve zdi,“ namítla. „Budu mít jak dokázat, že po mně někdo střílel.“ „Můžou říct, že šlo o náhodnou střelbu. Střelbu z auta, když si dva gangy vyřizovaly účty.“ „Jejich povinností je lidi chránit,“ vedla si Cathy zatvrzele svou. „Co když to vyhodnotí tak, že ochranu nepotřebujete?“ pokoušel se ji zviklat Victor. „Potom jim povím o vás a o Sarah. A ukážu jim ten článek s mojí zastřelenou jmenovkyní.“ 99
„A když to nebudou brát vážně? Když jim to bude připadat přitažené za vlasy?“ „Musí mě brát vážně!“ zdůraznila. „Neřeknu jim přece nic, co se nestalo! Někdo se mě pokouší zabít!“ Mluvila teď tak nahlas, že se její hlas nesl bludištěm ulic a vracel se v ozvěně. Victor tiše odpověděl: „Já vím.“ Pohlédla směrem, kde se nacházela policejní stanice. „Tak já jdu.“ Mlčel. „Kde budete vy?“ „Tam, kde to pro mě bude bezpečné. Aspoň prozatím.“ Udělala dva kroky směrem od něj. Poté se zastavila. „Victore?“ „Pořád jsem tady.“ „Zachránil jste mi život,“ pronesla, aniž by se k němu otočila. „Díky.“ Nic na to neřekl. Cathy slyšela, jak se jeho kroky pomalu vzdalují. Stála na místě a přemýšlela, jestli se rozhodla správně. Samozřejmě že ano. Muž, který se bojí jít na policii a vykládá tak nepravděpodobné historky, musí být nebezpečný. Přinejmenším je paranoidní. Ale zachránil mi život. A před pár dny, uprostřed jedné deštivé noci, zachránila Cathy ten jeho. Přehrála si v mysli všechny události minulého týdne. Nehodu v prudkém lijáku před Garberville. Dvě blikající světélka v dálce, když vezla Victora Hollanda 100 Ukázka elektronické knihy