okamžitě naklusal ten kripl, který to tam má na starosti, protože jí automat „sežral“ lístek a ona chuděra se nemůže dostat ven. Když Svobič dorazil na místo, hned se do něj obula. „No to je dost, že jste konečně tady,“ vyštěkla, sotva se objevil. Mohla by napsat knížku jak si dělat přátele, říkal si Svobič a rozhodl se ignorovat její špatnou náladu. „Copak se stalo?“ zeptal se. „Co se stalo? Vy se ještě ptáte?“ „Když nevím, kde je problém, tak vám nemůžu pomoci,“ odvětil klidně. „Ten váš slavný automat mi sežral lístek. To se stalo,“ odsekla. „Kam jste ten lístek dala?“ zeptal se a začal se pomalu připravovat na otevření automatu, protože očekával, že ho ženská narvala do jediného místa, kam mohla, a sice do štěrbiny, odkud vyjížděly účtenky. „Sem,“ řekla žena a ukázala na skener. To zásadně změnilo situaci, protože Svobič věděl něco, co ta ženská ne. „Kde je váš lístek?“ zeptal se. „Prosím?“ „Ptám se, kde máte lístek?“ „Děláte si ze mě prdel?“ „Ne. Kde je váš lístek?“ „V tom vašem zkurveném automatu,“ vyjela po něm ženská. „Tam rozhodně není, takže buď ho máte u sebe a když ho najdete, tak ho spolu naskenujeme a zaplatíte případné parkovné, nebo ho nenajdete a budete si muset koupit náhradní a ten není levný. Takže 98
se zeptám naposledy, kde máte parkovací lístek?“ ukončil svůj monolog Svobič. „To snad není pravda, říkám vám, že…,“ při dalším výlevu si ženská začala prohledávat peněženku a ejhle, kde se vzal, tu se vzal, objevil se jí v ruce ztracený parkovací lístek. „Jak jste to věděl?“ ptala se zaraženě. „Magie.“ „Co?“ „Magie a taky to, že vím, že skener je celistvý jeden díl. Nikudy neprotáhnete ani vlas, ne tak lístek, takže buď došlo v roztržitosti k omylu, nebo jste záměrně lhala, abyste nemusela platit. Budu věřit, že v roztržitosti došlo k omylu.“ „Ale já…,“ snažila se něco říci žena. „Přeji hezký den,“ rozloučil se Svobič a zmizel za dalším dobrodružstvím. Peňažky, peňažky, kdepak jste? Mnoho zoufalých telefonátů z parkovišť se týká problémů s placením. Obvykle člověk zaplatí, ale nic se nestane a parkovací lístek se tváří jako lichvář, který stále touží po Vašich penězích. Tyto problémy obvykle vznikají tím, že lidé nechápou, že automat je také opuštěné stvoření, které si chce občas pokecat a všichni ho jen ignorují. Proto přehlédnou, že jim automat signalizuje nominální částku mincí a bankovek, které je ochoten k dané transakci přijmout. Lidé si tedy nevšimnou, že jim automat signalizuje, že o koruny a dvoukoruny nemá absolutně zájem, ale zákazníci mu je prostě chtějí 99
nacpat do chřtánu, a tak i když jim tyto mince propadají zpět, tak je hážou dále do automatu jako zkušení gambleři, až ho zákonitě ucpou a pak se diví, že nefunguje. „Svobič?“ zaklepal operační Pablito na dveře kanclu a nakouknul dovnitř. „Ano?“ zeptal se oslovený menežer. „Volala nějaká ženská, že na venkovním parkovišti zaplatila, ale nic se nestalo.“ „Jak nestalo?“ „No, že tam hodila kilo a nic. Tak tam teď stojí a čeká. Můžeš tam skočit?“ „Jo, už jdu,“ odvětil Svobič, vzal si všechny propriety, které by mohl potřebovat, a vyrazil na místo činu. „Dobrý den,“ pozdravily ho dvě ženy, evidentně matka s dcerou, které stály u automatu, když tam dorazil. „Dobrý den, co se stalo?“ „No, hodily jsme tam stovku a nic se nestalo,“ vysvětlovala starší z nich. „Aha. Tak moment. Podíváme se mu dovnitř na střeva a zjistíme, co mu schází, ano?“ „Dobře,“ poznamenala starší žena z dvojice a obě ustoupily, aby Svobič mohl otevřít automat. Ten automat otevřel a prohlédl, ale žádné zaseknuté nebo vypadnuté mince, které by se válely po zemi nebo někde jinde, nenašel. Rozebral tedy mincovník, ale ani v něm nebylo nic neobvyklého. 100 Ukázka elektronické knihy