Kapitola 6
Chrám vlastního srdce Být vědomě spojen se Zdrojem ve svém nitru je zároveň ta nejhlubší modlitba. Pokud v modlitbách spínáme ruce a skláníme se, stvrzujeme tím svoji oddělenost, protože božství je v nás, jenom o tom v nevědomosti kvůli závoji zapomnění nevíme. Pokud jej ve svém srdci znovu odhalíme, víme, že si vše dáváme sami. To je skutečná zbožnost. F. M. Dostojevskij ve svém románu Bratři Karamazovi píše, že ďábel zápasí s Pánembohem a bojištěm jim jsou lidská srdce. Jsme-li pozorností obráceni ke svému nitru, srdce i mysl jsou čisté čili božské. Pokud ale jsme pouze v mysli a tím v egu, jsme v opačné polaritě. Říká se, že Já sídlí uvnitř lotosu srdce, a mudrc proto vchází do svatostánku svého srdce každý den. To je skutečné sebe-vědomí neboli vědomí sebe sama, kdy naše srdce začne „zpívat“. Víme, že naprosto vše se děje jen ke slávě boží…
97
Keilova_slunce_sazba.indd 97
10.08.2023 7:28
4 „Cesta k sobě, do svého vnitřního chrámu je těžká. Člověk pochybuje a potřebuje se opřít. Trpí samotou, nedůvěrou a zatíná drápy. No a co? V tu chvíli si řekni, že se ti líbí i to. Když něco chceš zažít, musíš se podle toho nejprve chovat, protože Vesmír to udělá zrcadlově. Jakmile si ale budeš stále stěžovat, že něco nemáš, vezme ti i to poslední, co ti zbylo. Celý Vesmír totiž funguje jako velká kopírovací mašina. Hledáš? Tak to budeš hledat donekonečna. Když ale poděkuješ, že to už máš, umožní ti prožívat cokoliv chceš. Pak si do svého života všechno přitáhneš vlastní vědomou tvorbou. Každý den proto jdi do svatostánku svého srdce a na vše se podívej očima Lásky. Setkání s božským Duchem není o četnosti, ale o intenzitě. Duchovní podstata je o překvapivé kráse, a proto je důležité vidět Lásku a krásu i z jiného úhlu a také tam, kde ji běžně nevidíme. A jestli se ptáš proč, tak si pamatuj, že takhle se Vesmír nikdy neptá. Láska proudí všemi směry, ke všemu a ke všem, tedy nikoliv jen k tomu, k čemu jsme se upnuli a co je láskyhodné podle našich představ. Každý člověk je duchovní a postupně si to může uvědomit hlavně prožíváním. A jestli je to v radosti nebo v bolesti, je Vesmíru celkem jedno. Chceš-li sloužit Světlu, je třeba milovat přítomnost, každý den a každou chvíli, neboť Bůh je jen jiné slovo pro přítomnost. Až příliš často žijeme v minulosti či v budoucnosti, ale když je člověk v přítomnosti, tj. ve věčném okamžiku tady a teď, ocitá se ve vědomém prostoru uvnitř sebe. Tím se v něm otevírají další rozměry. Například i strom vnímáš plně jenom tehdy, když jsi tady a teď, jinak je to jen kulisa. Také je dobré vědět, že když stoupáš po cestě nahoru, cesta je jen pro jednoho. Jdeš přitom jako po laně, a proto se tam s tebou jen tak někdo nevydá. A když už tu soutěsku máš za sebou, otevře se
98
Keilova_slunce_sazba.indd 98
10.08.2023 7:28
ti to, co si přeješ. Jakmile se člověk vydá na cestu sebepoznání, je to jako by chtěl přeskočit Mount Everest. Vydá-li se však tak vysoko, musí si vzít mačky. A čím více se blíží k vrcholu, tím menší a pomalejší jsou jeho kroky. Udělá tři malé krůčky a musí se desetkrát nadechnout a podobné je to i s cestou ke Světlu. Jde to pomalu a pak lidé říkají, že to nefunguje a můžou se na to vykašlat. Všechno totiž chtějí hned. Zapomínají na to, že cíl je už samotná cesta. A strachy a bolesti jsou zkoušky, které k duchovní cestě patří, ale ztratit není co. Jde o to natáčet se ke Světlu v každém okamžiku.“
Mám tě rád, královno! Ťafka člověka vždycky pořádně nakopne, a právě tím mu pomůže nejvíc. V době, kdy jsem procházela nelehkým obdobím, mě sms zprávy od Vladimíra vždycky potěšily. S oblibou mě v nich nazýval Královnou či Výsostí. Sms zpráva byla krátká a stručná „mám tě rád, královno!“
4 „Jsi-li na vyšší vibraci, potřebuješ Lásku, ale jdeš-li ještě do vyšší, už ji ani nepotřebuješ a jenom ji dáváš. Tím jsi živená a automaticky tak vlastně živíš sama sebe. Dokud Lásku potřebuješ, ještě pořád to není ono. Představ si strom s větvemi a kořeny. Ty jsi ve svém rodě lístek na větvi čili zatím to poslední, co je na stromu. Většina lidí má pocit, že když si vše vyčistí a zpracuje, bude to v pořádku. Ale jak může být všechno v pořádku, když všechny větve, kmen i kořeny jsou nemocné? Všechno v pořádku může být jenom tehdy, až se vyčistí všechny listy, větve, kmen i kořeny. Proto nemá smysl se tím zaobírat a lépe je vše přijmout takové, jaké to je. Tím se to začne měnit samo. Chceme přeskočit celou horu, ale dobrý je každý
99
Keilova_slunce_sazba.indd 99
Ukázka elektronické knihy
10.08.2023 7:28