„Vše je postavené na domněnkách, Krátká.“ Otáčí se přímo na ní. „O víkendu jsem o tom přemýšlel,“ promluví Skalický s pohledem na všechny kolegy. „Já si myslím, že to udělal jeden člověk, který si mohl naše oběti klidně zaměnit. Nebylo by to poprvé.“ „Ani naposled,“ ozve se okamžitě Kulhavý. „Otázkou je, která z nich zemřela první,“ promluví praporčík Novák. „Na koho si vsadíme?!“ Pokus o vtip se Evě moc nepovedl. Muži to přešli chvilkou mlčením. „Od státní policie vím, že v neděli se našel Jedlička, ten pacient z terezínského ústavu,“ pronese Skalický. „Výborně!“ vyhrkne Kulhavý. „Vyslechněte ho.“ Krátká pokyne hlavou. Pak se otáčí na Nováka. „Zkuste znovu promluvit s bratrem Lucie Holé. I když se spolu nenavštěvovali, není vyloučeno, že se v ten den neviděli. Nenáviděl jí. Mohlo dojít k hádce.“ „Rozumím,“ přikývne Novák. „A my pojedeme do Terezína,“ ozve se poručík. „Jistě.“ „Dobře, běžte na to!“ pobídne je Kulhavý. „A odpoledne chci mít nějaké výsledky.“ Kriminalisté opustili jeho kancelář.
Ω
Litoměřice Finanční úřad, 09:23 Vzhledem k tomu, že praporčík Novák věděl, kde bratr oběti Miroslav Holý pracuje, vyrazil rovnou za ním do práce. Nepředpokládal, že bude v tuto dobu doma. Policista vstoupil do budovy a u prvního okénka si ho vyžádal. Paní se samozřejmě zeptala, co mu chce. Načež jí praporčík ukázal svůj policejní odznak. „Ovšem, hned ho zavolám.“ „Děkuji.“ Během pěti minut se objeví Miroslav Holý. „Máte tu někde nějaké klidnější místo?“ ptá se ho vzápětí policista v civilu. Holý kývne a ukazuje rukou. „O čem chcete ještě mluvit?“ „Snažíme se najít vraha vaší sestry,“ odvětí mu Novák. „Omlouvám se. Možná to bude znít trochu necitelně, ale nezajímá mě, kdo ji zabil. Pro naši rodinu už dávno neexistuje.“ „Pořád to byla vaše sestra, ať se vám to líbí nebo ne.“ „Moje sestra byla kurva!“ Oh! Ten jí musel nenávidět, pomyslí si praporčík. „Chcete říct, že si vydělávala jako…“ „…přesně to chci říct!“ „Chápu, že jste to nemusel…“ „…myslím, že nechápete nic!“ vyhrkne Holý. Nějak ho to rozčílilo.
„To, co dělá ve svém čase se svým tělem je samozřejmě její věc, ale když dělá ostudu naší rodině, to už je moc! Litoměřice nejsou zas tak malé město, a lidé si takové věci řeknou rádi.“ „Někdo vám něco řekl?“ „Samozřejmě,“ přikývne. „Potkal jsem spolužáka, který viděl moji sestru svlečenou v nějakém baru. Potom přišel můj otec z práce a od chlapů z práce si vyslechl poznámky týkající se mojí sestry. Jak nám pěkně vyrostla do krásy.“ „Rozumím,“ přikyvuje Novák. „Když mu popisovali, jaké má pěkné tělíčko, pěkně se naštval.“ „V tu dobu bydlela u rodičů, nebo už bydlela sama?“ „Kdyby bydlela u rodičů, můj otec by asi o ní přerazil násadu od lopaty!“ „Myslíte, že by ji mohl i zabít?“ „Cože?!“ vyhrkne podiveně Holý. „Vztek dokáže člověka změnit k nepoznání,“ Novák vysvětluje svou otázku. „To samé si můžete myslet i o mě, policisto.“ „A zabil jste ji?“ „Jak už jsem vám říkal, nestýkáme se.“ „Neodpověděl jste mi.“ „Samozřejmě, že ne.“ „Minule jste říkal, že jezdíte s kamarády na kole.“ „Jo.“ „Kam jezdíte? Máte nějaké trasy?“ „Jestli se chcete zeptat, kudy jezdíme, tak ke koupališti nejezdíme. Na ostrov, ano. Do jiných vesnic, ano.“ „Do Terezína?“
Ukázka elektronické knihy