Clare Connellyová
dodala rychle. „Jsem dost dospělá na to, abych věděla, že fyzická touha je něco jiného než ušlechtilá láska. Nemusíš se bát, že bych vůči tobě měla přehnaná očekávání. Ale neskutečně mě přitahuješ, Thirio. A já tě moc chci.“ Zíral na ni, byl zaražený a ztracený, věděla, jaké břemeno mu právě položila na bedra. Když promluvil, vážil každého slova. „To, že máš tak málo máš zkušeností, je další důvod, proč tomu musíme odolat.“ Tomu. Jako kdyby se bál nazývat věci pravým jménem. „Proč?“ Pevně semkl rty. „Vážně věříš tomu, že by ses se mnou dokázala vyspat, aniž bych ztratila hlavu?“ Sklonil se ještě níž a přitiskl své čelo k jejímu. „Musíme se ovládnout.“ „Ale proč? Od první minuty, kdy jsem znovu vstoupila do zámku, se ve mně znovu probudila nezkrotná touha. Pokud nic takového necítíš, řekni mi to. Ale jestli máš podobné pocity, zbav nás prosím oba tohoto trápení.“ Zasténal. „Celou dobu na tebe myslím. Sním o tobě. Trápím se nesplnitelnými představami.“ Zavřel oči, jako kdyby potřeboval v sobě zmobilizovat sílu. „Ty ale nechápeš, o co mě žádáš.“ „Vím, že chceš zůstat tady, odříznutý od okolního světa. Nechci, abys cokoliv měnil. Nenabízím trvalý vztah. Jakmile bude po svatbě, už se nikdy neuvidíme. Slibuju. Veškerý můj čas pohlcuje práce pro otcovu firmu a chci, aby to tak zůstalo i do budoucna. Byla nám ale dána tahle příležitost, Thirio, a já tě prosím, abys přestal bojovat s tím, po čem oba toužíme. Jen pro tenhle okamžik.“ „Do háje, Lucindo.“ Znovu se v duchu připravovala 98
Prolomit jeho hradby!
na strohé a definitivní odmítnutí. Věděla, že teď už určitě přijde. Byla si tím jistá. Jenže k jejímu překvapení ji popadl do náručí, prošel s ní přes vyleštěné parkety tanečního sálu a pokračoval dál, vstříc těm nejskrytějším a nejbujnějším fantaziím.
99
DESÁTÁ KAPITOLA Měla kůži hebkou jako samet, bezchybnou a dokonale hladkou, nejsvětlejší, jakou kdy viděl, jen hroty ňader se svou barvou podobaly čerstvě utrženým jahodám. Prsa měla plná a kulatá, svou velikostí mu dokonale padla do dlaně. Mazlil se s nimi, potěžkával je, hladil je a dráždil, až si byl jistý, že si vtiskl do paměti každičký jejich detail, teprve potom ji políbil. Hladově a vášnivě. Odhodil veškeré zábrany a pochybnosti a zcela se oddal rozkoši. Byla to zrada vůči slibu, který si dal to osudné ráno po smrti rodičů, a bylo mu jasné, že toho bude litovat. Zároveň však bude vděčný za to, že Lucindu potkal a že se to mohlo stát. Když s ní byl v jedné místnosti, bylo to, jako kdyby dovnitř vstoupilo slunce, které prozářilo temnotu, v níž dobrovolně setrvává. Alespoň na chvíli. Nemůže však tu temnotu nechat navždy rozplynout. Nezaslouží si to. Potřebuje ji mít kolem sebe. Jedině, když bude trpět, je schopen žít s tím, co provedl. Pro dnešní noc však na svá předsevzetí zapomene. A tak hladil její dokonalé tělo, líbal ji na měkká ústa a potom svými rty sklouzl níž k jedné z bradavek a vzápětí k druhé. Ochutnával je jazykem, jemně je nasával do úst, pohrával si s nimi, dokud nesténala slastí. On však pokračoval dál. Přes ploché bříško k bledým chloupkům na Venušině pahorku. Ukázka elektronické knihy