Louise Allenová
ale s určitostí nedokázala říct, zda to měl být úsměv, nebo posmutnělá reakce na její nevyslovenou výčitku. „A jak si vlastně budete užívat téhle krásné části světa, slečno Newnhamová?“ obrátil se na ni, když se usadili v salonu a Violet požádala o čaj. „Myslím, že si vzpomínám, jak jste se zmiňovala, že ráda malujete. Tady jsou jistě krásné scenérie, kvůli kterým stojí za to zaměstnat štětec.“ „Já hodně kreslím, hlavně portréty. Jistě jste to nezapomněl, lorde Kendale? Trochu jsme si o tom přece povídali.“ „Obávám se, že to mi vypadlo z paměti. Já nemám právě umělecké zájmy. A už jste navštívila Bath?“ „Ne.“ Violet zvedla udiveně obočí, viditelně zmatena Janinou strohostí. „Brzy to jistě uděláme. Bath už pochopitelně není tím, čím býval, ale sestřenice si dozajista ráda prohlédne obchody. Mě už něco takového nezajímá, ale hodně mých známých to těší. Tamní léčivé vody nejspíš nebudeš chtít ochutnat, nebo snad ano, drahoušku?“ „Ne, to opravdu ne.“ Jane se jen těžko ubránila, aby se při té představě neotřásla. „Ale to město navštívím ráda. Možná bys mohla, Violet, postrádat jednu služebnou, aby mi dělala společnost, pak bych tě nemusela obtěžovat, když tě nebaví chodit po obchodech.“ „Bath je zcela jistě slušné a spořádané město,“ souhlasila zamyšleně Violet. „Myslím, že bys tam s Charity byla v bezpečí. Ona to město dobře zná.“ „Možná bych mohl nabídnout svůj doprovod, jestli mi vás slečna Lowryová svěří do ochrany?“ nabídl se Ivo, zatímco přistoupil k servírovacímu stolku, aby ho přitáhl blíž služebné, která přinášela čaj. „Moc rád bych se znovu podíval do Bathu.“ 98
Čest nevinné dámy
„Vy ho znáte dobře?“ Jane si nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu jí Ivo udělal takovou nabídku. Určitě nemá v úmyslu pomáhat jí v hledání vhodného pronájmu. „Kdysi jsem ho znával dobře.“ Klidně se na ni usmíval s nečitelným výrazem v očích. „Náš rodinný dům není daleko.“ Ať už si o jeho nabídce Violet myslela cokoliv, byla nakloněna mu důvěřovat. „To je od vás tak milé, lorde Kendalle. Jsem si jistá, že drahoušek Jane si s vámi užije prohlídku města daleko víc než se mnou nebo se služkou.“ „Sestřenko –“ „Ty kopce tam mě unavují a musím jen litovat chudáky nosiče, když potřebuju využít jejich služeb,“ řekla Violet s upřímným smíchem. „Ale později spolu půjdeme do divadla, na koncerty a na některé společenské akce, to ti slibuju.“ Obdařila Iva vděčným úsměvem a Jane mohla téměř vidět, jak ho to potěšilo. Její sestřenice byla skutečně milá žena. Kdyby se jen džentlmeni zbavili svých předsudků, že jedině ženy štíhlé jako proutek a v módním oblečení jsou jediným ztělesněním dokonalosti, Violet by pak měla zástupy nápadníků, pomyslela si. Ivo odložil prázdný šálek, odmítl další čaj, a když vstával, obrátil se na Jane. „Bude se vám to hodit zítra odpoledne? A nebudete mít námitky, když pojedeme lehkým kočárem a s podkoním jako doprovodem, slečno Lowryová?“ „To bude skvělé,“ řekla Violet dřív, než se mohla ozvat Jane. „Asi tak ve dvě hodiny? Výborně a těšilo mě. Dovolíte mi, abych vás vyprovodila, lorde Kendalle?“ O chvíli později byla zpátky. „Tak a je to!“ „To tedy je. Co si o tom myslíš, Violet?“ „Co si myslím? Tvoji rodiče budou nadšeni, že 99
Louise Allenová
můžeš doprovázet lorda Kendalla, a všechno ti odpustí.“ „Ten člověk je hrabě. Je to dědic markýze. Ať už se tady zastavil z jakéhokoliv důvodu, rozhodně se mi nechce dvořit. Kromě toho si netoužím hledat manžela, i kdyby Ivo Merton pro mě nebyl naprosto nevhodný.“ „Takže Ivo?“ Violet, obvykle ta nejrozumnější žena ze všech, se podezřívavě uculila. „Nechce se mi nějak věřit, že žádného manžela nechceš.“ „Ty se přece bez nějakého skvěle obejdeš,“ namítla Jane s neskrývaným popíchnutím. „Já mám dost peněz,“ zdůvodnila své počínání Violet jednoduše. „Tím pádem i nezávislost.“ Když Jane mlčela, Violet dodala: „I kdyby neměl nic takového v úmyslu, tvoje postavení ve společnosti to vylepší, když tě bude doprovázet samotný lord Kendall. Bude to znamenat na plese víc tanečníků a také budeme dostávat víc pozvánek, když tě lidé v Bathu uvidí v jeho společnosti.“ „Já vím, že máš pravdu, sestřenko, ale prosím tě, žádné dohazování. Jsme jenom známí.“ Já ho jen viděla bez košile a políbil mě… „A kromě toho mně připadá nepříjemně sebejistý.“ Violet na její poznámku odpověděla odfrknutím, zcela nevhodným pro dámu. Ivo se vrátil do Merton Tower a vyhledal dědečka, kterého objevil v jeho pracovně, obklopeného štosy dokumentů. „Můžu s něčím pomoci, pane? Měl byste mít přece k ruce právníky a obchodníky a svého správce.“ „To taky mám. Mám je k ruce, aby mě zásobovali nekonečnými požadavky na moje rozhodnutí, novými problémy a slovíčkařením kolem detailů.“ Markýz 100 Ukázka elektronické knihy