DOPISY / 280–329
mi vyprávěl o hostině u Phamea.11 Uspořádej jen oběd o něco dřív, to ostatní ať je stejné! Jestli trváš na tom, že mě pozveš k hostině tvého Matria,12 snesu i to. Chtěl bych totiž vidět člověka, který by se odvážil předložit mi to, co popisuješ, nebo také polypa podobného Jovově tváři obarvené miniem.13 Věř mi, toho se neodvážíš! Před mým příchodem k tobě dorazí pověst o mé nové náročnosti; ta tě pěkně vyděsí! Není důvod, aby sis dělal naději na předkrm, ten už předem odmítám. Dřív jsem totiž kvůli tvým olivám a lukánským klobáskám přicházel o chuť na další jídlo. (9) Ale proč o tomhle mluvit? Jen ať k tobě mohu přijít! Ty se klidně vrať k starobylým paštikám ze slanečků a sýra (chci tě tak zbavit jakýchkoli obav). Já ti způsobím jen jedno vydání, protože bude třeba roztopit lázeň. To ostatní bude stejné, jak jsme zvyklí. To, co jsem napsal výše, bylo samozřejmě žertem. (10) Pokud jde o Seliciovu usedlost, staral ses o to důkladně a popsals to velmi vtipně. A tak myslím, že to nechám padnout.14 Soli je tam hodně, ale chytrých lidí málo.
11 12 13 14
Srov. dopis 218 s pozn. 19. Hostiny pořádal v pozdějších hodinách, což by se Ciceronovi nehodilo. Matris z éb (nebo z Athén?), básník z doby blíže neznámé, v antice synonymum pro osobu žijící extrémně střídmě. Obyčejná ryba s červenou omáčkou; barva je přirovnávána barvě hlavy Jovovy sochy v kapitolském chrámu. Cicero chtěl koupit dům bankéře Silicia v Neapoli. Paetus mu to rozmluvil.
99
M A RCUS T UL L IUS CICERO / V Ý BOR Z KOR ESPONDENCE II
293. Quintu Marciu Philippovi, do Říma (Fam. XIII, 73) Tusculum, v létě roku 46 Marcus Cicero zdraví prokonzula Quinta Philippa (1) Blahopřeji ti, že ses v pořádku vrátil z provincie ke svým blízkým se skvělou pověstí a beze škody státu.1 Kdybych byl býval v Římě, byl bych se s tebou setkal a osobně bych ti poděkoval, že ses postaral o záležitost mého blízkého přítele Lucia Egnatia v jeho nepřítomnosti a Lucia Oppia, který byl v tvé provincii. 2) S Antipatrem z Derbé2 mě pojí pouto nejen hostinného práva, ale i velmi blízké přátelství. Dověděl jsem se, že tě velice rozhněval, a těžko jsem to nesl. O celé věci nemohu nic soudit – mohu si leda myslet, že ty, tak významný muž, sis nepočínal nijak neuváženě. S ohledem na naše staré vazby tě však s velkým důrazem žádám, abys projevil svou obzvláštní přízeň vůči mně tím, že omilostníš jeho syny,3 které máš ve své moci, neusoudíš-li ovšem, že bys tím uškodil své pověsti. Pokud bych si já myslel něco takového, nikdy bych tě o to nepožádal; tvá dobrá pověst má přece u mě mnohem větší hodnotu než tamto přátelství. Přesto si říkám (mohu se ovšem mýlit), že ti ta věc přinese spíše chválu než pohanu. Pokud ti to nebude zatěžko, dej mi prosím vědět, co lze v té záležitosti udělat a co v tom můžeš ty udělat kvůli mně; nepochybuji totiž o tom, co bys chtěl udělat.
1 2
3
Q. Marcius Philippus, snad syn L. Marcia Philippa, konzula roku 56, Caesar ho jmenoval správcem provincie Kilikie pro léta 47–46. V této funkci se velice osvědčil. Derbé, opevněné místo v jižní Lykaonii, na pomezí s Isaurií v Malé Asii. Antipatros byl zřejmě lokálním vládcem, jehož působení v této divoké oblasti u Q. Marcia Philippa narazilo. Cicero se s tímto mužem sblížil v době, kdy byl správcem Kilikie. Snad je Q. Marcius Philippus vzal do Říma jako rukojmí, možná se něčím provinili.
100
DOPISY / 280–329
294. Attikovi, do Říma (Att. XII, 5) Tusculum, koncem července (?) roku 46 (1) „Počtvrté otec Quintus“1 či spíše po tisící ze sebe dělá hlupáka, když se raduje, že jeho syn se spolu se Statiem stali luperky, „když vidí, že dům je zahrnut dvojitou poctou“.2 A přidám ještě Filotima3 jako třetího. Mimořádná pošetilost – kdyby moje nebyla ještě větší! A ta drzost žádat tě o přátelský příspěvek v takové věci!4 Předpokládejme, že nepřišel k žíznivému prameni,5 ale k Pirénskému nebo k svatému místu, kde Alfeus nabírá dech6 – on by vyčerpal ty zdroje do dna, jak píšeš, zvláště když sám je s penězi v úzkých. Kde tohle všechno skončí? Koneckonců, bude se s tím muset vyrovnat sám. (2) Můj „Cato“ mi dělá radost, ale i Lucilia Bassa jeho tvorba těší.7
1 2
3 4 5 6 7
ENNIUS, Annales, ROL I, frg. 287, s. 106. Q. Fabius Maximus (Cunctator) byl v roce 214 zvolen počtvrté konzulem; jeho syn byl v témže roce prétorem – proto Quintus pater. Caesar oživil starobylou slavnost Lupercalia, konanou 15. února na počest boha Fauna. Existovala dvě kněžská kolegia luperků. Nyní uvedené členství Quintova syna a propuštěnce Statia snad se týkalo třetího kolegia (Luperci Iulii), které Caesar založil pro rok 45, pak by mělo i politický význam. Filotimos, propuštěnec Ciceronovy manželky Terentie. Jak vidět, propuštěnci mohli být členy luperků. Na úhradu nákladů spojených s členstvím v kolegiu luperků. Atticus Quintovi odmítl. Tak asi Atticus označil sám sebe. Jde o o Pirénský pramen v Korintu, druhý údaj je spojen s tajemnou řekou Alfeus a pramenem Arethúsa v sicilských Syrakúsách. Cicero už zřejmě dokončil oslavný spis na Catona Mladšího (srov. dopis 287, 2). Žádný Lucilius Bassus není znám; uvažuje se čtení „Luciliův Bassus“, s tím, že mohlo jít o jakousi (kritizovanou) postavu ze satir básníka Lucilia.
101
Ukázka elektronické knihy