„V čéesem už nejsem, žádný absence nemám a plán pravidelně plním.“ „A – jinak?“ „Jinak nic. Celkem fádní život.“ „Pořád mu říkám,“ na to máma, „aby si konečně našel nějakou známost. Měl by se oženit.“ „Myslíte jako – že by měl s detektivováním utrum?“ zasmál se Moldánek. „Že by mu to panička zatrhla? Jenomže, paní Finková, takovou, která by mu to zatrhla, by si přece nevzal. Na to je až moc dobrej psycholog.“ „Vy ho přeceňujete, pane Moldánek.“ Táta mlčel a vypadal, že je na mě hrdej, i když jsem bejvalej kriminálník. Máma otevřela troubu a řachla o pláty plechem s jahodovým koláčem. No sláva – dneska žádný šunkafleky. „Bude bílý kafe?“ zeptal jsem se. „Je na plotně v hrnci.“ „Nechalas mi tam škraloupy?“ „Jak by ne, Otíku.“ „A co u vás, je něco novýho, soudruhu majore?“ zeptal jsem se. „U nás je pořád něco novýho. Tak třeba máme docela nový telefonní čísla.“ Byl jsem v silným pokušení zeptat se ho na Štechrovou, ale před našima se mi to nezdálo nejvhodnější. Tak jsem mlčel. Moldánek dopil pivo a začal se zvedat. „Já myslela, že si s náma dáte koláč,“ řekla máma. „Děkuju, paní Finková, ale po tom pivu… a taky nemám jíst bílý pečivo. Vlastně mám tak trochu dietu; to víte, stárneme, stárneme… Ne, já půjdu, abych vás nezdržoval od večeře.“ „Ale kdepak, nás nezdržujete…“
98
Velice dlouhe schody_sazba.indd 98
04.08.2023 10:19
„Stejně už musím jít. Pojď mě vyprovodit před dům, Otakare.“ „Stavte se častějc,“ řekl táta, když si potřásli rukama. „Hezky jsme si popovídali.“ „No jo, víte, jak to chodí. Člověk míní –“ „Tuhle máte aspoň pro paní… na ochutnání,“ řekla máma. „Jestli pojedete rovnou domů, v papíře vám to vydrží teplý. Ty koláče jsou teplý nejlepší. Ale studený, samozřejmě –“ „Že si děláte škodu…“ Takový zlatý normální řeči. Moldánek si strčil balíček do aktovky. Sešel jsem s ním dolů po schodech a ven k brance zahrádky. Slunce už zapadlo, byl narůžovělej soumrak a na plácku naproti ještě pobíhalo pár kluků s tenisákem a dřevěnejma pálkama. Vzpomněl jsem si na Barboru Konvickou, jak jí zatrhli kurty na Rudý hvězdě. „Poslyš, Oto,“ povídá Moldánek, „jestlipak znáš nějakou Barboru Konvickou?“ Málem jsem sebou cuknul. „Myslíte tu Konvickou, co dělá od pondělka u nás ve fabrice?“ řekl jsem. „Aha,“ na to Moldánek, „takže ji znáš.“ „Sedí u mistra v soustružně. Jinak ji moc neznám.“ „Co to má bejt, to moc?“ „Jednou jsem s ní mluvil.“ „Dneska je úterý.“ Mlčel jsem a čekal, co z něj vyleze. „Tímpádem,“ pokračoval, „bylo včera pondělí. A už jste spolu mluvili, to by jeden nevěřil. A o čem, jestli se můžu ptát?“ „Jen tak. V tramvaji, jel jsem do Vršovic za jedním známým a náhodou jsme se tam sešli. Už jsme se znali od vidění, taky z jídelny…“
99
Velice dlouhe schody_sazba.indd 99
04.08.2023 10:19
„Takže jaksi… známost je navázaná.“ „Nevím, jak to myslíte.“ „No – můžeš se s ní dát do řeči.“ „Snad jo.“ „Tak podívej, Oto… Její manžel je známej fotbalista. Letos v březnu zmizel, nikdo neví kam. Jedna verze byla, že šel za lepším. Jenomže kdyby se objevil v Západním Německu, v Itálii nebo tam někde, už by se to u nás vědělo… Ale neobjevil se nikde. Je to divná věc, divnej případ. Z domova si nic nevzal. Prostě jednou odešel a nevrátil se.“ „A vy myslíte, že –“ „Nic si nemyslím. Přece víš, jak to je s těma ukvapenýma závěrama.“ „Pro kriminalistu je to zhouba.“ „Kuš. Nemáme v ruce nic. Jedna verze předpokládá, že o tom jeho manželka ví o něco víc, než nám řekla. Byl bych rád, kdybys tuhle verzi prověřil; ale do ničeho nelez. Jenom se s tou paní dej občas do řeči… Jestli na nic nepřijdeš, nevadí. Je to pro nás jen jedna z možností – co říkám, pro nás. Pro mě. Ono to asi k ničemu nebude. Proč by to měla vykládat zrovna tobě.“ „Taky bych se divil. Mluvit s ní v práci, to nejde… ledaže bych ji zase potkal v tramvaji. Fakt, nic vám slíbit nemůžu.“ „Nemusíš. Zkus využít příležitost, když se naskytne. Když se nenaskytne, co se dá dělat.“ „Tak dobře.“ „No – a ještě něco: Říká ti něco jméno Marušák?“ „Ne. V životě jsem ho neslyšel.“ „Zdeněk Marušák alias Kasidy.“ „Jednoho Kasidyho tak trochu znám,“ řekl jsem. Ne že by mi přitom kapánek nezatrnulo. „A tak trochu jsi ho přizabil?“ na to Moldánek.
100
Velice dlouhe schody_sazba.indd 100
Ukázka elektronické knihy
04.08.2023 10:19