KVĚTEN Den za dnem jsem ji čím dál víc nenáviděla. Za to, co dělala Clarkeovi a že mě do toho zatáhla a poskvrnila tak moji cestu k lepšímu já. A nejvíc ze všeho jsem nenáviděla všechno, co jsem v ní viděla a co mi připomínalo mě samotnou. Jako by byla zatracený Duch budoucích Vánoc. Duch, jímž jsem pohrdala. Možná pro mě nebylo ještě pozdě. Možná se tohle všechno dělo proto, abych se probudila.
25. Výhody hroznové žvýkačky
Moje spása na place měla potetované ruce, zářivě růžové vlasy a k nim ladící nehty. Ovšem jakákoli poznámka týkající se jejího nevhodného vzhledu byla zapomenuta do pěti minut poté, co prošla dveřmi. Byla přesně tou asistentkou, jakou jsem se toužila jednoho dne stát i já. Všechny znala, všechno předvídala a navzdory všemu zůstávala totálně klidná. „Čau.“ Tak se představila. Otevřela dveře Nicolina přívěsu a vyfoukla svítivě purpurovou bublinu ze žvýkačky. Byla jsem sama, obklopená kufry a na pokraji panického záchvatu. Když uviděla, jak se tvářím, vešla dovnitř a zavřela dveře. „Co se stalo?“ Ani jsem se nerozmýšlela a předala jí seznam Nicoliných požadavků. Všechny položky z něj na mě křičela ranním dechem o patnáct minut dříve, když naprosto vytočená vešla do přívěsu. Rychle jsem si všechno zapisovala, zatímco Nicole přecházela po stísněném prostoru, máchala rukama a otevírala a práskala dvířky. „Ha.“ Další prasknutí bubliny a k mým smyslům dolehla hroznová vůně. Hroznová. Kdy jsem naposledy žvýkala hroznovou žvýkačku? Na základce? Podala mi seznam zpátky. „Ve smlouvě měla napsáno, jak bude její přívěs vybavený. To přece ví.“ „Takže… jí mám říct ne?“ 99
Ukázka elektronické knihy