Zmiz, dokud můžeš má minimálně jeden doktorát.“ To je zatím jediná podobnost, kterou našla. „Pověřila jsem Nestera, aby mi ke všem třem zjistil, co se dá, a máme už povolení vytáhnout si záznamy z telefonů obou zemřelých obětí.“ Bude muset požádat Abigail, aby jí poskytla ten svůj. Huck si vytáhl bílou koženou židli a posadil se. „Máš to tu pěkně zařízený.“ „Nábytek zabavenej FBI,“ utrousila a zůstala sedět na skleněné desce, která spočívala na kulaté kovové konstrukci v barvě mědi. Odkašlal si. „A víme určitě, že v tom případu figuruje i tvoje sestra?“ „Když měla na zahradě rozházené černé jiřiny, tak je tu přece jasná souvislost,“ prohlásila Laurel s pohledem upřeným na pasovou fotografii, kterou by mohla klidně vydávat za svou vlastní. „A nebylo by možný, že se nějak doslechla o okolnostech vraždy a rozházela si tam ty kytky sama?“ pokrčil rameny Huck. „Je chytrá jako liška, tak by toho nejspíš byla schopná, ne?“ Laurel se zamyšleně kousla do tváře. „Nechápu, jak by to udělala. Ty kytky u Abigail někdo poházel ještě dřív než ty u řeky, takže Abigail by musela o vraždě vědět už dopředu, což mi přijde vyloučené. Navíc máme videozáznam, jak jí je tam ten vetřelec sype, a zjevně to není ona.“ Podrbala se na krku. „Navíc její alibi sedí – byla v tu dobu na pobytu.“ Tuhle informaci si už potvrdila u kolegů na centrále. Huck přikývl. „Tak z toho vážně vyplývá, že patří mezi oběti. A měli bychom jí poskytnout policejní ochranu.“ „To ale odmítla.“ Laurel se dál pokoušela najít mezi ženami nějaké shodné rysy. Žádné tam však nebyly. Bude muset najít jinou souvislost, aby vraha dopadla. „Mám dojem, že necítí strach jako ostatní lidi.“ A jak je na tom
99 vlastně sama Laurel? Jistě, občas se něčeho bojí, ale její intelekt pokaždé získá navrch a dovolí jí jednat i ve chvílích, kdy by kdokoli jiný ztuhl hrůzou. Poposedla na tvrdém skle a snažila se zaplašit nepříjemný pocit, že s Abigail sdílí víc než jen fyzickou podobu. Huck zatočil papírovým kelímkem v prstech. „Včera jsi byla cestou domů v autě nějak divně zamlklá. Zlobila ses?“ Otočila se, aby mu mohla pohlédnout do očí. „Přemýšlela jsem o té nové oběti. Proč bych se na tebe měla zlobit?“ „No, kvůli tomu výstupu s tím blbcem šerifem.“ Huck si protáhl šíji a ozvalo se křupnutí. „Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit.“ „Aha. No, je to blbec, co naděláme.“ Napila se horkého čaje. „Vůbec se nezlobím.“ Vlastně jí připadalo milé, že se ji Huck chystal bránit, třebaže by si dokázala poradit sama. „Je mi jasný, že máš ochranitelský sklony k lidem obecně, a vůči ženám obzvlášť, i když jde o policajtky. Bude to asi tím, že tě jako malého opustila matka a časem ses naučil chránit a bránit lidi kolem sebe taky v armádě. Navíc máš asi zkrátka takovou povahu. V životě se vždycky projeví rovným dílem výchova i vrozená povaha a tyhle rysy má člověk možná uložený v DNA. To je klidně možný.“ Poklesla mu brada. „Musíš mě pokaždý takhle analyzovat?“ Ajaj. Zbledla leknutím. Obyčejně si své myšlenky nechávala pro sebe, ale s Huckem Riversem začínala až příliš často odkládat obvyklou ostražitost. „Omlouvám se.“ Neměla to říkat nahlas, třebaže to byla pravda. „Budu se snažit tě už víckrát neanalyzovat.“ Nebyl to úplně přesný výraz, ale oba věděli, co to pro něj znamená, a tak mu to slíbila. „Každopádně mi tvůj přirozený sklon mě v terénu chránit nevadí.“ „Páni. Tak to je bezvadný,“ poznamenal.
Zmiz, dokud můžeš Přikývla. Byla ráda, že se zase shodnou. „Ačkoli mám bojový výcvik a umím se prát.“ Jakž takž. Myslet sice dokázala velmi rychle, ale věděla, že reflexy má spíš průměrné. Z rvačky se šerifem by možná vítězně nevyšla, jelikož on má postavu jako zápasník, a údajně se tomu sportu dokonce na střední i vysoké škole úspěšně věnoval. „Myslíš, že bych šerifa dokázala přeprat?“ „Ne.“ Obočí jí vylétla vzhůru a v prsou jí zabublal smích. „Mohl ses nad tím aspoň na chvíli zamyslet.“ Huck se usmál. „Promiň. Já vím, žes prošla výcvikem, jenže to on taky. Se svýma zápasnickýma zkušenostma by tě rychle dostal na zem a tam bys na něj vzhledem ke svý postavě a svalům byla krátká. Ale naštěstí jsi milionkrát chytřejší než on, takže kdoví, třeba bys mu nakonec dala na zadek.“ Možná. Tedy ne že by se s šerifem chystala v nejbližší době pouštět do křížku. Nebo vůbec někdy. „Tos řekl hezky.“ „Díky.“ Zabzučel mu telefon a on se podíval na displej. „Tak si můžeme promluvit se sestrou oběti u ní doma.“ Laurel vyskočila ze stolku, přičemž dala pozor, aby nerozlila čaj. „Radši bych ji vyslechla o samotě, bez přítomnosti rodiny.“ „Zkoušel jsem to zařídit, ale bez šance. Nejenže u toho bude starosta Bearing, ale taky jejich nejstarší syn.“ Laurel se zamyšleně zatahala za náušnici. „Paní Bearingová chce mít u sebe právníka, když bude vypovídat o svý sestře?“ To bylo divné. Se Stevem Bearingem už jednala v souvislosti s vyšetřováním vražd na Snowblood Peaku, a tehdy ji dokonce pozval na rande. Advokát byl okouzlující a působil inteligentně, ale především byl tak ambiciózní, že si toho všimla i ona. Jako starostův nejstarší syn nepochybně pociťoval potřebu se ve světě prosadit. Ukázka elektronické knihy