11 První máj. Londýnské malé Benátky. Kavalkáda na kanále. Vyzdobené nákladní čluny vystavené v marině. Míšenci s šátky kolem krku. Šnůry se světelnými ozdobami. Podle toho, jak se o tomto prvním máji mluví, by si člověk pomyslel, že to bylo něco jako celonárodní verze onoho okamžiku v pozdním jaru, kdy nastoupíte do vlaku nebo autobusu a chcete si to rozdat s polovinou lidí ve svém bezprostředním okolí. Kvetoucí příroda a feromony. Slunce výmluvně praží na volební místnosti. Říše zla svržena. Akorát že já si to takhle vůbec nepamatuju. Seděl jsem na střeše lodi a čekal na Holly. Televizi jsme neměli, a tak jsem náladu v zemi odhadoval z lehátka, a po vlečné cestě se zatím trousili flamendři, každá skupina hlasitější než ta předchozí, zvěstující zprávy o poslední baště, která padla. Zůstal jsem tam celý večer, stále jsem doufal, že by se mohla objevit, a kouřil poslední zbytky tabáku, abych zahnal hlad. Vypil jsem čtyři plechovky piva, nejdřív půlku láhve vína, které jsem pro oba schovával, pak i druhou. Jako poslední před zalehnutím jsem slyšel, jak jeden kolemjdoucí říká druhému, že tenhle večer si budou pamatovat do konce života, a ta věta se mi nevědomky natrvalo zapsala do paměti. To bylo v roce 1997, nedlouho před mými jednadvacátými narozeninami. Holly se vrátila až po čtvrté. I přes vyrušení jsem usnul, zároveň byl dostatečně bdělý, abych se převalil na břicho, jakmile jsem její podpatky zaslechl na cestě. Tohle byla ta nejlepší strategická pozice pro případ, že (103)
bych už měl erekci, až si vleze do postele, a já bych pak vypadal, jako že to zoufale potřebuju nebo jsem moc troufalý anebo obojí. Stále jsem doufal, že mě začne zkoumavě osahávat, ale musel jsem vzít v úvahu i teatrální prvek. Práskla sebou na postel, ulevila si nadávkou, slyšel jsem zip na zádech jejích šatů a byla vedle mě. Nakysle zředěný dech napovídal, že zvracela. Silné výpary v popředí prozrazovaly, že od té doby znovu pila. Bez prodlení začala chrápat tak, jako by hadice od vysavače zajela do stojaté vody, a já usoudil, že vhodný okamžik už pominul. Pak ale chrápání ustalo a chvilku poté jsem ucítil zkoumající dlaň v rozkroku boxerek. Dělal jsem, že jsem se zavrtěl ve spánku. Nevadilo mi být jí něčím na způsob útěchy. Ani to, že jsem občas byl jejím druhým partnerem za den. Smířil jsem se, že jsem tím, pro co se vrací domů: spolehlivým sýrem na toustu po vybrané gourmetské krmi. Muselo se to vždycky dít večer, jen tehdy, když si to přála, a ráno se o tom nikdy nemluvilo. Představoval jsem si, že musím být zajímavým způsobem postižený, když takovéhle uspořádání toleruju. Teď si myslím, že jsem to dokázal tolerovat právě proto, že takový nejsem. Nebyla první, s níž jsem spal, ale byla první, s níž jsem spal víckrát než jednou. Věděla, jak se udělá nejlíp, a vnímala to jako výhradně svůj problém. Její schopnost vyvrcholení dosáhnout bez ohledu na to, co se jí zrovna honilo v hlavě, mi tehdy přišla obdivuhodná. Jako bych byl ve společnosti zkušené cestovatelky, jež s minimálními potížemi proklouzne celnicí. „Neboj,“ uklidňovala mě téhož večera, „tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“ Pak usnula, já byl naprosto vzhůru a upíral jsem pohled na víry vody, které odraz vycházejícího slunce vrhal na strop. Loď patřila Hollyině tetě, akademičce, která odjela na roční pobyt na nějakou univerzitu v Německu. Až se za několik měsíců vrátí, tenhle život skončí. Bylo něco úlevného na pomyšlení, že tohle bude navždy
jen mezihra. Ostatně můj dosavadní život sestával z meziher, jen jsem to nikdy nevěděl předem. Potkali jsme se jednoho listopadového odpoledne, já byl tehdy ve druhém ročníku a zrovna jsem utekl ze studentského baru, abych si někde dal klidnější drink, když jsem si všiml zrzavé hlavy a bílé ruky, která se natahovala, aby na nástěnku připnula leták s nastříhanými konci, na nichž byla telefonní čísla. HLEDÁ SE KLÁVESISTKA BILLIE DINAH ELLA NINA Kdykoli si na ni vzpomenu, stále vidím tu dlouhou pruhovanou šálu, kterou tehdy měla na sobě. V mé paměti je zcela podzimní, jako filmový plakát. „A proč tam není žádná Sarah?“ zavolal jsem na ni, ona se uvolnila v ramenou, a aniž se otočila, odpověděla, že to je první užitečná věc, kterou jí někdo za celý den řekl. Vyzkoušela si mě hned toho odpoledne, když jsme našli hospodu s hratelným nástrojem. Od okamžiku, kdy otevřela pusu, jsem věděl, že to je hodně na hraně, ať už budu dobrý nebo ne, jenže to už jsme byli opilí a ona věděla, že se jí líbím. Taky pomohlo, že jsme nestudovali na stejné škole a že jsme oba měli sklon používat hudbu k tomu, abychom unikli samotě. Koncem následujícího léta už jsme hráli natolik pravidelně, že jsme vydělávali slušné peníze. Jasně mi dala najevo, že můj plán strávit třetí rok studia jako lektor v Madridu je víc než nevhodný. Zeptala se mě, zda skutečně chci tohle všechno zahodit a místo toho cpát angličtinu třídě španělských dětí. A pak vytáhla lákadlo v podobě bydlení na lodi. Prohlíželi jsme si ji a ona při tom poznamenala, že vzhledem k tomu, že tam je jen jedna postel, mohli bychom sex vyřešit hned. Dělala si legraci, ale stejně k tomu zanedlouho došlo. Jako většina dvacetiletých jsem se pokládal za zcela dospělého, ale když teď pohlédnu na fotky z té doby, vidím na nich chlapeckou postavu. Nosil jsem černý kabát a martensky. Taky jsem měl hloupě dlouhé vlasy, které jsem si nemyl. Kamarádství s Holly bylo tím nejlepším, čím
(104)
(105)
bych už měl erekci, až si vleze do postele, a já bych pak vypadal, jako že to zoufale potřebuju nebo jsem moc troufalý anebo obojí. Stále jsem doufal, že mě začne zkoumavě osahávat, ale musel jsem vzít v úvahu i teatrální prvek. Práskla sebou na postel, ulevila si nadávkou, slyšel jsem zip na zádech jejích šatů a byla vedle mě. Nakysle zředěný dech napovídal, že zvracela. Silné výpary v popředí prozrazovaly, že od té doby znovu pila. Bez prodlení začala chrápat tak, jako by hadice od vysavače zajela do stojaté vody, a já usoudil, že vhodný okamžik už pominul. Pak ale chrápání ustalo a chvilku poté jsem ucítil zkoumající dlaň v rozkroku boxerek. Dělal jsem, že jsem se zavrtěl ve spánku. Nevadilo mi být jí něčím na způsob útěchy. Ani to, že jsem občas byl jejím druhým partnerem za den. Smířil jsem se, že jsem tím, pro co se vrací domů: spolehlivým sýrem na toustu po vybrané gourmetské krmi. Muselo se to vždycky dít večer, jen tehdy, když si to přála, a ráno se o tom nikdy nemluvilo. Představoval jsem si, že musím být zajímavým způsobem postižený, když takovéhle uspořádání toleruju. Teď si myslím, že jsem to dokázal tolerovat právě proto, že takový nejsem. Nebyla první, s níž jsem spal, ale byla první, s níž jsem spal víckrát než jednou. Věděla, jak se udělá nejlíp, a vnímala to jako výhradně svůj problém. Její schopnost vyvrcholení dosáhnout bez ohledu na to, co se jí zrovna honilo v hlavě, mi tehdy přišla obdivuhodná. Jako bych byl ve společnosti zkušené cestovatelky, jež s minimálními potížemi proklouzne celnicí. „Neboj,“ uklidňovala mě téhož večera, „tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“ Pak usnula, já byl naprosto vzhůru a upíral jsem pohled na víry vody, které odraz vycházejícího slunce vrhal na strop. Loď patřila Hollyině tetě, akademičce, která odjela na roční pobyt na nějakou univerzitu v Německu. Až se za několik měsíců vrátí, tenhle život skončí. Bylo něco úlevného na pomyšlení, že tohle bude navždy
jen mezihra. Ostatně můj dosavadní život sestával z meziher, jen jsem to nikdy nevěděl předem. Potkali jsme se jednoho listopadového odpoledne, já byl tehdy ve druhém ročníku a zrovna jsem utekl ze studentského baru, abych si někde dal klidnější drink, když jsem si všiml zrzavé hlavy a bílé ruky, která se natahovala, aby na nástěnku připnula leták s nastříhanými konci, na nichž byla telefonní čísla. HLEDÁ SE KLÁVESISTKA BILLIE DINAH ELLA NINA Kdykoli si na ni vzpomenu, stále vidím tu dlouhou pruhovanou šálu, kterou tehdy měla na sobě. V mé paměti je zcela podzimní, jako filmový plakát. „A proč tam není žádná Sarah?“ zavolal jsem na ni, ona se uvolnila v ramenou, a aniž se otočila, odpověděla, že to je první užitečná věc, kterou jí někdo za celý den řekl. Vyzkoušela si mě hned toho odpoledne, když jsme našli hospodu s hratelným nástrojem. Od okamžiku, kdy otevřela pusu, jsem věděl, že to je hodně na hraně, ať už budu dobrý nebo ne, jenže to už jsme byli opilí a ona věděla, že se jí líbím. Taky pomohlo, že jsme nestudovali na stejné škole a že jsme oba měli sklon používat hudbu k tomu, abychom unikli samotě. Koncem následujícího léta už jsme hráli natolik pravidelně, že jsme vydělávali slušné peníze. Jasně mi dala najevo, že můj plán strávit třetí rok studia jako lektor v Madridu je víc než nevhodný. Zeptala se mě, zda skutečně chci tohle všechno zahodit a místo toho cpát angličtinu třídě španělských dětí. A pak vytáhla lákadlo v podobě bydlení na lodi. Prohlíželi jsme si ji a ona při tom poznamenala, že vzhledem k tomu, že tam je jen jedna postel, mohli bychom sex vyřešit hned. Dělala si legraci, ale stejně k tomu zanedlouho došlo. Jako většina dvacetiletých jsem se pokládal za zcela dospělého, ale když teď pohlédnu na fotky z té doby, vidím na nich chlapeckou postavu. Nosil jsem černý kabát a martensky. Taky jsem měl hloupě dlouhé vlasy, které jsem si nemyl. Kamarádství s Holly bylo tím nejlepším, čím
(104)
(105)
Ukázka elektronické knihy