poZnámky
a
vySvětlIvky
62 diego II. Gelmírez (lat. Didacus Gelmirici) nejprve biskup (1098–1120), později arcibiskup (1120–1140) v Compostele, působil rovněž jako papežský legát. Z jeho podnětu byly sepsány první dějiny biskupství Historia Compostelana, podporoval stavbu tamější katedrály. K jeho osobě srov. Předmluva, s. 11, 21–22. 63 Spojení císař „Španělska a Galicie“ místo „Leónu a Kastilie“ naznačuje, že pasáž mohla být napsána až poté, co byl Alfons VII. (1105–1157), syn královny Urraky a hraběte Raimunda Burgundského, v Leónu 26. května 1135 deklarován za císaře celého Španělska (imperator totius Hispanie) a to přesto, že faktického sjednocení celého poloostrova nedosáhl. S menší pravděpodobností je řeč o Alfonsi VI., jenž však nároky na Galicii neuplatňoval. Srov. The Pilgrim’s Guide, s. 154. 64 Z celého seznamu jmen obnovitelů cesty do Compostely lze blíže identifikovat patrně jen Petra: s odkazem na další prameny ho můžeme ztotožnit s jistým Petrem Peregrinem, jehož za obnovu mostu přes řeku Miño roku 1126 obdaroval král Alfons VII. Srov. Der Jakobsweg, s. 57. 65 Zřejmě tamní most přes řeku Miño. 66 Tj. Urraca, královna Kastilie a Leónu (1082–1126), matka Alfonse VII. Kastilského (srov. výše pozn. 63). Po smrti Raimunda Burgundského (1107) se provdala za Alfonse I. Aragonského; manželství však bylo již roku 1114 rozvedeno, když proti sobě manželé zahájili otevřenou válku. 67 Řeka Aragón, jeden z nejdelších přítoků Ebra (195 km), pramení v údolí Astún v provincii Huesca poblíž francouzských hranic (2 050 m n. m.), je po ní pojmenována Aragonie. 68 Arga, pravý přítok Aragónu (145 km), pramení v Pyrenejích nedaleko Pamplony. Řeka Runa by mohla být totožná s Argou. Srov. Der Jakobsweg, s. 57, kde se odkazuje na baskické pojmenování Pamplony – Iruna. 69 Vesnice Lorca se nachází v autonomní oblasti Navarra nedaleko Pamplony. Tamní hospitál byl spravován klášterem v Roncesvalles. 70 V orig. rivus Salatus. Snad se jedná o řeku Salado, pravý přítok Argy u města Mendigorria. 71 Fakt, že autor Průvodce užívá pro vodu lat. termín limpha, místo obvyklého aqua, by mohl dokládat jeho znalosti medicíny. Srov. The Pilgrim’s Guide, s. 156. 72 Řeka Ega (lat. Aiega, 113 km) pramení v horách baskické provincie álava, protéká Navarrou a vlévá se do Ebra u městečka San Adrián na severu Španělska. 73 Potok Odrón, snad přítok Ebra, na jehož levém břehu leží město Los Arcos. Srov. Der Jakobsweg, s. 58, a Průvodce pozn. 38 výše. 74 Ve 12. a 13. století byl v Melgaru hospitál. Srov. The Pilgrim’s Guide, s. 156. 75 Zřejmě Linares, vedlejší přítok Odrónu. Torres del Río (lat. Turres) se nachází v autonomní oblasti Navarra. Srov. Der Jakobsweg, s. 58. 99
SvatoJakubSká
CeSta
76 Patrně jde o předměstí Viany, kudy protéká potok La Presa. 77 Ebro (928 km) protéká severovýchodním Španělskem, v jeho povodí leží i sousední Andorra a část jižní Francie. 78 Lat. výraz barbus označuje parmu obecnou (barbus barbus). Italským názvem clypia (pocházejícím etymologicky z lat. clupea) se míní ryba placka (alosa) z čeledi sleďovitých, která žije v moři, vytírá se však ve sladkých vodách. další zmiňovanou rybou jsou úhoř říční (anguilla anguilla) a lín obecný (tinca tinca). 79 Pisuerga (283 km) pramení v Kantaberském, protéká převážně Kastilským pohořím a ústí do doura. Most přes Pisuergu je mezi Itero del Castillo (provincie Burgos) a Itero de la Vega (provincie Palencia). 80 Carrión (lat. Carriona, 197 km) je největším přítokem Pisuergy, do níž ústí u města dueñas. Cea (lat. Ceia, 157 km) je levým přítokem Esly (lat. Aisela) v autonomní oblasti Kastilie-León. Esla protéká provincií León a Zamora a ústí jako pravý přítok do doura. Řeka Porma (80 km) protéká severní částí provincie León. Zmíněný most se nacházel patrně u Villarente. 81 Turía (lat. Turio; na horním toku Guadalaviar) protéká východním Španělskem, na horním toku má charakter krasové řeky a ústí do Středozemního moře. Židovský hrad se nacházel 3 km od Leónu, název odkazoval k tamější velké židovské komunitě. Srov. The Pilgrim’s Guide, s. 157. 82 Řeka Bernesga (lat. Bernesgua, 77 km) protéká provincií León, ústí do Esly; Sil je levým a nejvydatnějším přítokem řeky Miño, která na dolním toku tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem. Řeka Cúa (lat. Cua) protéká městem Cacabelos na Svatojakubské cestě a ústí do Silu. Řeka Burbia, jejíž název se odvozuje z prvního místa, kudy protéká, se ve Villafrance del Bierzo slévá s Valcárce a ústí do řeky Cúa. 83 Lat. Lavamentula (dnes Lavacolla) je složeninou ze slovesa „umývat se“ (lat. lavare) a substantiva „penis“ (lat. mentula). Název odkazuje na skutečnost, že poutníci se na této jedné z posledních zastávek před Santiagem (10 km) důkladně umývali, aby do cíle své poutě vstoupili zbavení prachu a nečistot z cesty. Srov. The Pilgrim’s Guide, s. 157. 84 Sar pramení nedaleko Santiaga poblíž Padrónu, ústí do Ully. Z Hory radosti (lat. Mons Gaudii; špaň. Monte San Marcos) poutník poprvé zahlédl věže Santiaga. Sarela je přítokem Sary. 85 Odkaz na trasu Via Tolosana. Srov. pozn. 3, s. 32. 86 Garonna (647 km) pramení v Katalánsku, protéká francouzskými regiony Midi-Pyrénées a Akvitánie. Gaskoňsko (lat. Wasconia), historická oblast v jihozápadní Francii, tvoří francouzskou část Baskicka. 87 Navarra leží na severozápadě autonomního společenství Baskicko. Mostem přes Argu se míní most v Puente la Reina. 88 Průvodce popisuje trasu Via Turonensis, zvanou podle toho, že prochází přes region Touraine a jeho hlavní město Tours (région Centre-Val de Loire). 89 Kraj Poitou (lat. tellus Pictavorum), historické území na západě Francie 100
poZnámky
90 91 92
93 94
95 96 97
98 99
100
a
vySvětlIvky
(zhruba v prostoru dnešních départementů deux-Sèvres, Vienne a Vendée, s výjimkou okolí Loudunu, které patřilo k Anjou) s hlavním městem Poitiers (Pictavia), založeným keltským kmenem Piktonů. Saintonge (lat. tellus Sanctonensium), francouzská provincie na západním pobřeží Atlantiku, původně obydlená keltským kmenem Santonů (lat. Santones). Bordelais, kraj na jihozápadě Francie s centrem v Bordeaux, původně osídlený Kelty; kvalitním vínem proslul již v římské době. Landes de Bordeaux (lat. Burdegalenses landae), z větší části rovinatá krajina na jihozápadě Francie (region Nouvelle Aquitaine), na západě ji ohraničuje pobřeží Atlantiku. Průvodce dále zřejmě odkazuje na tamní přímořská rašeliniště (fr. subst. lande označuje vřesoviště). Lat. výrazy milio et panicio označují prakticky totéž: „proso“, „prosná zrna“, „obilky prosa“. V lat. orig. grugnis. Odvození ze slovesa grunnire (chrochtat), by mohlo odkazovat k prasatům, zatímco souvislost s výrazem gruinum, „vypadané obilky z klasu“, by odkazovala na zmíněné obilniny. Srov. Der Jakobsweg, s. 61; The Pilgrim’s Guide, s. 158. V orig. tavones, zřejmě z lat. tabanus (ovád), výraz guespe souvisí s lat. vespa (vosa), obě pojmenování se objevují už u antických autorů. Saint-Jean de Sorde (lat. villa s Johannis in Sordua), benediktinské opatství v dnešním Sorde-l’Abbaye (département Landes) vzniklo před rokem 960, leží na Via Turonensis, 33 km od Bayonne. Termín gave, obecně říčka či bystřina, se vztahuje na menší toky v oblasti francouzských Pyrenejí, zejména v provinciích Béarn a Bigorre (dnes v départementech Pyrénées-Atlantiques a Hautes-Pyrénées). Tento archaický, patrně předkeltský výraz přejala jak okcitánština, tak gaskonština. Používá se vždy ve spojení s pomístním názvem, u něhož řeka pramení. Zde má Průvodce na mysli zřejmě Gave d’Oloron a do něj se vlévající Gave de Pau, které následně vytvářejí Gave Réunis. V orig. nummus. Podrobný výklad k hodnotě zboží v době sepsání Průvodce podává The Pilgrim’s Guide, s. 159. Autor odkazuje k francouzské části Baskicka (fr. Pays basque français), hraničící dnes se španělskou autonomní oblastí Navarra, španělským Baskickem a na západě s Biskajským zálivem. Město Bayonne (lat. Baiona; baskicky a okcitánsky Baiona s významem „dobrý přístav“) leží na soutoku řek Adour a Nive ve francouzském Baskicku (département Pyrenées-Atlantique). Lat. subst. cicera zde s největší pravděpodobností označuje cider (fr. cidre; špaň. cidra), jablečný kvašený mošt (o tomto nápoji se hovoří rovněž v kázání Veneranda dies, v první knize kodexu Calixtinus, kde se pranýřují praktiky obchodníků, kteří místo vína prodávají jablečný cider, srov. Der Jakobsweg, s. 32), i když obecně označuje jakýkoli kvašený nápoj s výjimkou vína a piva, srov. např. ISIdOR ZE SEVILLY, Etymologiae XX, 3, 16: „Sicera je každý nápoj kromě vína, který může způsobit opilost. Ačkoli je jeho název hebrejský, přesto zní latinsky, neboť 101
Ukázka elektronické knihy