Kapitola sedmá Adele LIMELIGHT Co nevidět se celá Británie ponoří do smutku. Proslýchá se, že předlouhé a božské námluvy mezi miláčkem metropole a West Endem skončí stejně náhle jako románek americké hvězdy s naším milovaným princem. Je načase rozprostřít černé závoje a připojit se k truchlícím davům.
Srpen 1924 Strand Theatre, Londýn
k
oncem léta narazil do mé hrudi poryv větru, jako by se pokoušel oddálit poslední představení Stop Flirting. Stála jsem před divadlem Strand s Freddiem po boku, prožívala ten hořkosladký okamžik a nejspíš se divila, proč mě přestaly poslouchat nohy. Měli jsme za sebou turné po celé Velké Británii, od Londýna až po Skotsko a zpět. A po mnoha divadlech celého West Endu. Byla jsem vyčerpaná. A věděla jsem, že Freddie taky, i když to nechtěl přiznat. Nekonečné zkoušky a přivykání novým jevištím, po nichž následovaly stovky představení, byly zničující. Představení Stop Flirting se hrálo déle, než kdokoliv z nás čekal – mělo více než pět set repríz.
V hlavní roli Adele Astairová
99
Herci se po mně opičili a začali mu říkat „Nonstop Flirting“, protože jsme vystupovali stále dokola v nekonečné smyčce. Chodidla jsem měla tak ztvrdlá, že bych mohla šlapat po podložce z hřebíků bez jediného píchnutí, a nebylo noci, kdy bych se nepřevalovala a nepřevracela a nesnažila se najít pohodlnou polohu, ve které by mě netlačily věčně rozbolavělé boky a ramena. Všichni byli nadmíru vyčerpaní. Tak moc, že jednou v Glasgow Freddie uprostřed představení odešel do šatny, aby se převlékl, a nastal naprostý chaos, protože nikdo netušil, kam před další scénou zmizel. Chudák bráška byl tak unavený z toho, že už přes rok předváděl sto čtyřicet čtyři tanců týdně, že prostě zapomněl dokončit představení. Našla jsem ho s černými kruhy pod očima a napůl rozepnutou košilí, jak se chystá jít domů. Ve stylu Astairů jsme okamžitě vymysleli plán. Freddie improvizoval a ústy své postavy tvrdil, že ho přímo před domem napadli a přiměli k pěstnímu souboji, aby vysvětlil, proč je svlečený a neupravený. Chytila jsem se toho a kvílela nad jeho rozepnutou košilí a publikum šílelo. Nicméně to předznamenalo konec naší šňůry představení. K naprostému zděšení všech – tedy ne úplně všech. Já jsem byla zatraceně nadšená, že si dáme přestávku a že se vrátíme k našim břehům. Milovala jsem Londýn, myslela jsem si, že tam chci zůstat, ale současně jsem si uvědomovala, že mi New York zoufale chybí. Londýn nás miloval, ale nebylo to naše rodné město. Po nejdelší šňůře v našem životě jsme potřebovali oddech. Ale teď jsem stála před divadlem a přemýšlela, jestli se mi v okamžiku, až vstoupím na jeviště, nepodlomí kolena a nesesypu se na zem. Moje tělo vypovědělo službu, i když mysl žadonila o poslední tanec. Byla jsem nadšená a zároveň jsem se bála. Co nás čeká dál?
100
ELIZA KNIGHT
Byli jsme dlouho pryč z domova. Na herce ze showbyznysu se často zapomene za několik týdnů, natož za rok, který jsme prožili mimo záři newyorských reflektorů. Náš úspěch v Londýně se vyplatil a zajistil nám s Freddiem reklamní smlouvy na krémy na obličej nebo klobouky. Dokonce i lidé, kteří nechodili do divadel, věděli, kdo jsme, protože noviny o nás téměř každý týden otiskovaly články. Také jsme sami psali články o tanci, vystupování a vlastně o všem, o co si řekli, protože díky tomu si lidé kupovali vstupenky. Naše tváře byly stejně známé jako tváře prince z Walesu – možná mě mrzelo, že jsem se s ním rozešla. Ale i když jsem byla do Davida zamilovaná, nemělo to budoucnost. Koneckonců to byl princ, navíc první v řadě na trůn. A muži, kteří se měli stát králi, si nebrali za ženy americké hvězdy. Komická představa: Američanka se vdá za muže z královské rodiny. Zakroutila jsem hlavou. Něco takového se nikdy nestane. Ale ty historky, které budu moct o našem dvoření vyprávět, mi vystačí na celý život. „Delly?“ Freddieho ustaraný výraz se ptal, zda jsem připravená na závěrečné vystoupení. „Jen to všechno vstřebávám,“ vysvětlila jsem mu. Co čekalo náš soubor dál? Nepopírám, že jsem se cítila trochu provinile, když jsem opouštěla všechny dobré přátele a tanečníky. Obzvlášť Violet. I když už nebydlela doma, stále posílala většinu vydělaných peněz své matce a doufala, že pomohou podpořit sestru. Londýnský East End se zase tolik nelišil od některých chudých oblastí Ameriky, kde děti pracovaly, aby pomohly uživit rodinu. Zatraceně, vždyť právě kvůli tomu byli vynalezeni agenti Gerry Society. Naprosto jsem chápala Violetiny starosti. Protože se Violet přátelila s Freddiem a se mnou, podařilo se jí vyhnout nenechavým rukám režiséra, a já doufala, že to tak i zůstane. Ještě mi neřekla, které představení ji čeká Ukázka elektronické knihy