11. KAPITOLA
HODINY UBÍHALY. Nejdřív jsem se snažila zůstat vzhůru, myslela jsem si, že ujedeme jen kousek cesty a pak přijde Kaden a promluvíme si, ale to se nestalo. Jeli jsme dál a dál a nakonec jsem usnula. Tělo jsem měla utahané, bolavé, adrenalin konečně vyprchal a mně zůstala únava, která mi drásala kosti, a tělo, které se zoufale snažilo dát dohromady. Když jsem se probudila, kdosi zrovna otevíral dveře zadní části dodávky. Obě s Mirou jsme se v očekávání posadily a já zatajila dech, ale nebyl to Kaden. Vlastně jsem toho člena smečky Hado noše vůbec nepoznávala. Byl mi matně povědomý, zřejmě jsem ho vídala ve městě, ale nikdy jsem s ním nemluvila. „Vylezte,“ přikázal a v jeho hlase bylo víc nepřátelství, než jsem čekala. Vylezla jsem ven a mžourala jsem, když jsem si prohlížela okolní krajinu. Už jsme nebyli v poušti, ale nevypadalo to ani jako lesy na území smečky Hadonoše. Došlo mi, jak dlouho jsem ne byla venku. Otočila jsem se, pomohla Miře a pak se obrátila na mužského měnlivce. Zkřížil ruce na prsou, obě si nás prohlédl a pak pokynul
[ 98 ]
k benzinové pumpě, u které jsme zastavili. „Jedna ze samic vás od vede na záchod a dostanete jídlo. Ať vás ani nenapadne utíkat.“ Zmateně jsem se na něj podívala. „Proč bych měla utíkat? Vrá tila jsem se ke své smečce.“ Muži zaškubalo v čelisti. „Prostě běžte.“ Další měnlivec nás gestem vybídl, ať jdeme dopředu, byla to žena. S tou jsem už mluvila a vybavila jsem si, že je to jedna z ma tek mláďat, která učila Stella, ale nemohla jsem si vzpomenout na jméno. Když jsme procházely benzinovou pumpou, ani se na mě nepodívala. Kde je Harper? Nebo Jack? Nebo Kaden, když už jsme u toho. Kromě pokladního, který na nás zíral, jak jsme procházely ko lem něj, na benzínce nikdo nebyl. Přemýšlela jsem, jak asi vy padáme: dvě zmlácené mladé ženy, které vede drsně vypadající starší žena. Navzdory tomu, jak na nás koukal, neřekl ani slovo. Vystřídaly jsme se s Mirou v koupelně, a když jsem do ní ve šla, můj odraz v zrcadle mě šokoval. Skoro jsem zapomněla, že mám na sobě pořád ty zatracené průsvitné šatičky. Aspoň že mi vybledly modřiny. Taky monokl byl z větší části pryč. Není divu, že na nás obsluha benzínky tak civěla, když jsme vlezly dovnitř. Odvrátila jsem se od zrcadla, šla k umyvadlu a pocákala si ob ličej studenou vodou. Když jsem vyšla ven, žena‑měnlivec nás mlčky odvedla zpátky k dodávce, kde na nás čekal ten muž, co nám otevřel dveře. V ruce držel sendviče, které vypadaly, jako by je koupil na té benzínce. Strčil nám je do rukou a já se do toho svého rychle zakousla. Už víc než den jsem nic nejedla a měla jsem hlad opravdu jako vlk.
[ 99 ]
Při jídle jsem se rozhlížela kolem. Zastavilo tu několik dalších aut a dodávek a kolem si v klidu povídalo přes tucet měnlivců ze smečky Hadonoše. Zoufale jsem se snažila najít nějakou zná mou, přátelskou tvář a zahlédla jsem Harper, jak postává s Da nem a Jackem. Maličko jsem jim zamávala. Oni však po mně střelili ostražitými pohledy a vrátili se do své dodávky. Co to sakra je? „Zpátky do auta,“ řekl mužský měnlivec. „Čas jet.“ Vlezla jsem dovnitř a ten muž mi podal několik láhví s vodou. Chtěla jsem se ho zeptat, kde je Kaden, ale než jsem to stihla, za bouchl mi dveře před nosem a zase je zamkl. Podívala jsem se na Miru a ta jen pokrčila rameny. Usmála jsem se na ni, ale asi to ne bylo moc přesvědčivé. „Omlouvám se,“ zašeptala jsem. „Netuším, co se děje.“ „Určitě se to brzy vyřeší,“ řekla Mira a poplácala mě po ruce. „Jsou jen mimořádně opatrní, protože nevědí, co ti Lvi udělali. Nebo Sluneční čarodějky, když už jsme u toho.“ Přikývla jsem a zadoufala, že má pravdu. Když se dodávka rozjela, povzdechla jsem si, opřela se o stěnu a zase jsme byli na cestě. Snažila jsem se zůstat vzhůru, abych si mohla udělat před stavu o tom, kolik je hodin, ale protože jsem neměla co dělat, brzy jsem zase usnula. Když jsem se probudila, byli jsme v horách. Uprostřed ničeho, kdesi v lese, ale ne v tom, který jsem znala. Všechny stromy byly jiné a hory nevypadaly jako ty, na které jsem byla zvyklá. „Kde to jsme?“ zeptala jsem se, když jsem vyskočila z dodávky. Tělo se mi téměř úplně uzdravilo a já se zase cítila víc sama sebou.
[ 100 ] Ukázka elektronické knihy