je dát dohromady rodinu. Ve vašem případě vás s dětmi. Zcela na rovinu – s milostpaní moc nepočítám.“ „Ta, ať po tom, co provedla, si jde, kam chce, ale o děti přijít nechci!“ Josefovy oči se upřeně podívaly do Řehořových. Říkaly: Víc už ti říct nemohu, ale prosím tě, ty mě nezklamej! Řehoř pochopil…toho chlapa nemůžu zklamat; jsem pro něho poslední možností. Hlavou mu prolétl mlhavý náčrt možného řešení. „Heleďte, já sice nečetl nic z vašich mailů, ale jak to tak zběžně hodnotím z toho, co jste mi řekl… Hlavně se teď zdržte jakékoli iniciativy, já se o něco pokusím. Nesnažte se vzbudit soucit; třeba výčtem svých zásluh o děti, o rodinu! Druhá strana by z toho pochopila zoufalství, jako vaše neschopnost (na které se horší povahy mohou přímo pást). Nebo to pochopit jako citové vydírání. Obávám se, že jakýkoli chybný krok by zhatil veškeré úsilí, včetně toho, co si myslím, že by mohlo vést k úspěchu. O dalších vašich krocích se nejdříve dohodneme spolu; platí? Sám si musím vše řádně ujasnit, promyslet, abych nakonec krok vedle neudělal já!“ „Platí, pane Řehoři! Vlastně já už ani jinou možnost nemám.“ Pomalu, stydlivě přiznal Josef a stiskl nabízenou pravici. Na tu dobu bylo až nezvyklé horko, které proniklo do vilky, a vypitý alkohol urychlil únavu. Meruňkovici raději nechali na pokoji a rozloučili se každý jedním Svijanským.
98
Řehoř hosta vyprovodil k brance a šel zalít zahrádku. Sice byl čas na večeři, ale rostliny mají také žízeň… a co taková žízeň dokáže, to věděl až moc dobře. Líně, ale určitě ne povrchně, se mu začaly třídit myšlenky. Uvidíme, co je v mailech. Zkusím se obrátit na některou z holek! Určitě by se od nich daly získat nějaké informace. Táta v tenzi ztrácí kontrolu nad problémem. Nedivím se mu – taky bych v jeho kůži toho měl po krk. Kdyby se podařilo zmáknout Jardu, pak už by se snadněji sourozenci dali dohromady. Nebo… najednou byla na světě další spásná myšlenka. Když zalil rostlinky a nechtěně stejným proudem vody i sebe, dobelhal se domů a udělal si večeři. Smažená vajíčka – jako většina chlapů v podobné situaci. Večeři zapil pivem, umyl si ruce i pusu a dal se do čtení okopírovaných mailů. Nejdříve je zběžně přelétl očima a pak rychločtením probíral řádek po řádku. Jak to vypadá, kromě Jaroslava, ostatní děti nejsou proti tátovi tak zabejčení. Zdeňka připisuje značnou vinu na situaci matce. Omlouvá se tátovi, že ho nepodpořila, když byl v krizi, a naznačila, že matka zas až tak vzornou manželkou nebyla. Doneslo se jí, že někoho měla ještě před tím, než šel táta do vazby. Vyčítá mámě, že Jardu utvrzovala v tom, že kdyby byl táta k něčemu, tak mu při té plejádě vlivných známých zajistil lepší vojenskou kariéru. Pak se znovu omlouvá, že se nechala strhnout… 99
Jarda tátovi nevybíravě vyčítá, že máma musela odejít, protože „ty sedíš na penězích a my, když jsi seděl, jsme neměli ani pořádně co do huby!“ Takže on – ani ostatní sourozenci opravdu neví, že máma vybílila všechny úspory! Táta se dětem o tom ani slůvkem nezmiňuje, jen se je snaží přesvědčit, že to s nimi myslel dobře, že z nich chtěl vychovat slušné, vzdělané a vážené lidi, kteří se přirozeně uplatní v oborech, pro které mají předpoklady a v nichž budou úspěšní. Ale nic proti mámě… to bylo taktické – nebo… no to je jedno. Ještě, že se nepustil do výčtu intervencí a aktivit, kterými se pro ně obětoval! V další korespondenci byly spíš jen pozdravy a popis vlastních aktivit. Uzavřel Řehoř sumarizaci korespondence. Teď bych měl Jiřině poslat pusu, ať se jí v tom špitále nestýská! Ale klidně mohla brňknout ona… Už byl tak unavený, že se jen opláchl a vyčistil zuby. Ulehl, ale nemohl se zbavit dalších myšlenek na Josefův problém. Kdepak, ať už jakákoli investice – ať se povede, nebo nepovede, nemá se vyčítat! To Josef zvládl skvěle a snad to další také zvládne! Dal jsem se do toho, tak musím překousnout i případné zklamání! Konečně usnul a zdálo se mu, jak kráčí s naditou taškou do kostela. U hlavních dveří stojí kostelník a nechce ho do kostela pustit. „Hříšník se musí modlit tady vedle vchodu u křížku a pak do zpovědnice – ale dnes už je po zpovědi, máte smůlu!“
100 Ukázka elektronické knihy