vojáky dokáže něco jen tak překonat. A přece nyní během pár okamžiků, jedním rychlým pohybem zemřel při útoku delva. „Co budeme dělat?“ ptal se Danred zděšeně radní. Ta už ovšem dávala do svého trigotu další ergony. Natáhla ruku a pronesla: „Parivart naram!“ Tentokrát se kus od nich zformoval kámen do špičatého šípu a prostřelil útočícímu delvovi hruď v místě, kde mají normální lidé srdce. Ten se zapotácel a padl k zemi. Šíp dokázal projít i přes zdánlivě neprostupnou kamennou vrstvu, jež pokrývala delvské tělo. „To byli doopravdy delvové?“ ptal se Danred. „Copak se od Velké války mají možnost dostat přes vermenské hranice?“ Věděl, že z jeho hlasu je znát strach, ale nesnažil se ho nijak skrývat. O delvech toho slyšel z historie Immenoru už hodně a věděl, že jestli jsou to skutečně oni, kdo útočí na vesnici, jsou v obrovském nebezpečí. „Neměli by mít,“ odvětila Ynaela vážným hlasem. „Nevím, jak je to možné, ale můžeš mi věřit, že takhle nevypadá nikdo jiný než delvové.“ Městem se postupně rozeznívaly čím dál tím častější a hlasitější zvuky bitvy. Vřava boje a výkřiky strachu, to vše teď bylo ve zdánlivě klidném městečku slyšet. Všude sálalo obrovské teplo, jak některé domy hořely a už všudypřítomný kouř se hrnul Danredovi do plic. Začal z toho kašlat. „Co mám dělat?“ zeptal se zoufale paní Ynaely. Poblíž zrovna jeden karannský voják probodl mečem třetího delva. Toho nejprve zasáhl letící šíp z luku jiného strážce a dalšímu úderu meče se už
98
nestihl bránit. Ynaela na vojáka, který právě dokázal zabít jednoho z nepřátel, zavolala a ten rychle přiběhl. „Prosím dejte tomu chlapci svůj krátký meč a doprovoďte ho do prostorů akademie.“ Silnější muž přikývl a v brnění vybral ze dvou jílců meče u opasku jeden, který uchopil, a vytáhl špičatý, na některých místech už zrezivělý meč. Nejprve si Danreda prohlédl a poté mu meč podal. „Děkuji,“ odpověděl Danred. Železný meč byl daleko těžší než ten dřevěný, se kterým se učil bojovat. „Pokud cestou potkáte ještě nějaké lidi, kteří nejsou připravení do bitvy, odveďte je také do akademie. Tam je snad ochráníme,“ rozdala Ynaela rozkazy a pozorovala okolí. Danred se cítil nejistě. „Má paní?“ oslovil Ynaelu, která mu pohleděla do jeho ostrých rysů v tváři. „Copak ještě?“ řekla. „Moje matka,“ odpověděl Danred. „Bydlíme kousek odtud a nevím, jestli je v bezpečí,“ vyslovil nahlas věc, která ho poslední desítky minut trápila. Měl o ní obrovský strach a po tom, co před chvílí viděl, věděl, že může být ve velkém nebezpečí. „Věř našemu vojsku mladý Vermene. Naše stráže vědí přesně, jak postupovat při napadení vesnice a pravděpodobně už zajišťují i bezpečí tvé matky. Navíc jsi ještě dítě, nemáš v bitvě co dělat,“ odrazila ho přísně Ynaela a Danred se cítil uraženě. „Dneska jsem složil zkoušky Mertuny,“ odpověděl Danred. „Takže…“ pokračoval, ale radní mu skočila do řeči.
99
„Takže je tvojí povinností jít do akademie a být nápomocný při její obraně,“ poručila. Bylo mu jasné, že další debaty už nepřipustí. Nad nimi prolétl tvor podobný těm, se kterými bojovali na zemi. Jediným rozdílem bylo, že byl podstatně menší a měl křídla. V jeho těle navíc Danred zahlédl něco, co připomínalo malý kus skla. „U všech hvězd na nebi, co je zas tohle,“ divil se voják, jenž před chvílí podal Danredovi jeden ze svých mečů. „To byl ladak,“ vysvětlila Ynaela. „Delvský špeh. Díky té věci v břiše má jejich vůdce přehled o celé bitvě a ví, kde se co odehrává.“ „Támhle jsou další,“ ukázal Danred na oblohu a skutečně. Na nebi se rýsovalo několik obrysů těl ladaků, kteří létali nad městem a pravděpodobně předávali dalším delvům informace. „Tak jdeme! Než sem přiběhnou další,“ přikázal strážný a oba se rychle vydali směrem k akademii. „Děkuji,“ stihl ještě říct Danred směrem k Ynaele, než se vydali na cestu. Probíhali dýmem směrem k místu, kde jak Danred ve skrytu duše doufal, už bude i jeho matka. Danredovi bušilo srdce. Měl pocit, že prožívá tu nejhorší noční můru, ze které se ovšem nemohl vzbudit. Celé město bylo v plamenech, některé chalupy už měly propadlé střechy, popadané trámy barikádovaly vchodové dveře. Mezi obyvateli panoval chaos a panika. Kde se tu delvové vzali? A proč na nás útočí? Běželo Danredovi hlavou. Ani na jednu z otázek si však nedokázal odpovědět. Ještě před několika hodinami žil ve strachu, že neudělá testy. Uvědomil si, že
100 Ukázka elektronické knihy