Sturnovi Můžeš-li, Sturne, snést soka a smířit se s tím, že tvá drahá Lélie na cizím lůžku zanechá obrys svých zad, neváhej, sehni svou šíji a navlékni manželský chomout a Lukáš s Františkem rádi budou tě přítelem zvát. Sturnovi Podívej, půvabné dívky jak přichází do mého domu, přejí si, Sturne můj skvělý, promluvit se mnou pár slov. Tebe však přehlíží. Pročpak? Protože srpem jim hrozíš. Zato já ctnosti mám víc, nežli měl Hippolytos.
O své paní Tibullova lechtivá Múza opěvovala Nemesis, já jsem však před ní dal přednost Šarlotě. O nestoudné lásce Nemesis se vypráví všude, Šarlotu chválí celý svět pro její panenskou ctnost. O téže Doslechl jsem se, že Jindřich se prý snažil svádět svým šarmem a spoustou zlata mou Šarlotu. Rozhořčil mě jeho pokus: ale snadněji zastaví řeky, snadněji přinutí hory ze svého místa se hnout.
Srovnání trójské Heleny a Šarloty Ptáš se, zda Šarlota moje se půvabem Heleně rovná? Jsi jako ubohý slepec, jenž krásu by posoudit chtěl.
98
Helena nádhernou tvář měla, nádherné ruce i nohy a její bělostnou šíji zakrýval nádherný vlas. Zato mou Šarlotu zdobí čest, zdobí ji nevinná duše a její povaha v sobě slučuje vážnost a vtip. Na celém světě se zpívá, jak svaté má Šarlota mravy, a krásnou Lédinu dceru proslavil jen její hřích. Jedna je známa svou vášní a druhá zas příkladnou ctností. Máš o ní pochybnost snad? Rozhodně má přednost mít. Šarlotě Kdybych tě sám soudit měl, tak bys, Šarloto, předčila všechny dívky a stála bys výš než sama Pénelopé. Nechválím postavu bílou jak sníh ani obličej krásný, nechválím šíji, já chválím nevinnou mysl, již máš. Půvabná ať jiné okouzlí, já chci být spokojen s ctnostnou, s takovou, která si hledí zachovat panenský stud. O své paní Soků se nebojím žádných a pevně si stojím v své víře, že ctí, již Šarlota má, nemůže otřást už nic. Jen ať si ostatní stavějí stráže, já v bezpečí budu i v davu ženichů chtivých milovat Šarlotu dál. O téže Za to, že struny mých básní jen o tobě samotné hrají, že mě ty samotná poutáš, že jitříš dál duši mou, nevděčíš, milá, výjimečné postavě, růžové tváři, ale té veliké síle, kterou má tvůj ctnostný mrav.
99
Hádka milenců Jsi velmi krásná, nic není mi nad tebe sladší, věnuj mi jednu noc. Nejednám s prázdnými měšci. Pusť mě do lůžka. Toho se dočkáš, leda až sprchne trochu zlatého deště. Zničíš mě. Umři, když chceš. Prosí-li milenec věrný, pak neřekne ne žádná dívka. Však také milenec každý ukázat má štědrou dlaň. Jen děvka odměnu žádá. Je-li kdo v kvetoucích letech, musí se zajistit pro čas, kdy přijde stařecký věk. Tak ti dám peníze. Tedy tě obejmu pažemi svými. Ach, sama Venuše není krásná jak ty, to mi věř! Lichotíš zbytečně, dej sem peníze. Co mě pak čeká? Přijmu tě na lůžku svém, až přijde mlčící noc. Až přijdu, zaplatím. Vymýšlej jaké chceš úskoky, stejně nedostaneš to, co chceš, nedáš-li mi, co chci já.
Sturnovi Kdyby se zdvihaly větry a země se svírala mrazem, řeky by přestaly téct, domy by zapadal sníh, všechno by přehlédl Sturnus a pominul, jen kdyby bílá po jeho boku tu stála Déidamia.
O manželství, z Traktátu o lidské ubohosti (úryvek) Manželství je společné celému lidskému rodu. Někteří mu přikládají takovou váhu, že život bez manželství považují za zbytečný, mezi ně patřil prý kdysi i svatý Augustin. Ten říká: Mám si vzít počestnou? Ale počestná je ta, o kterou nikdo nestál. Mám si vzít bohatou? Ale není nic nesnesitelnějšího než bohatá žena. Říká: Mám si vzít krásnou? Ale velká krása s sebou vždycky nese potíže. Mám si vzít roz
100 Ukázka elektronické knihy