[ VI ]
„Víte přece,“ pronesl Hugh velmi vážně, když spolu vycházeli po další večerní mši do soumraku, „že s vámi nemohu, pojedete-li dál. Mám vlastní práci. Jestli se ještě nadlouho obrátím zády k Madogovi ap Meredudd, začne zase pošilhávat po Oswestry. Nikdy na ně nepřestal mít zálusk. Bůh ví, že bych se nerad vracel bez vás. A nikdo neví líp než vy, že vyrvete svůj život z kořene, jestli nedodržíte povolený čas.“ „A jestli nenajdu syna,“ mírně a rozumně namítl Cadfael, „můj život nebude stát za nic. Ne, nedělejte si o mne starosti, Hughu, při téhle práci dokáže jeden samotář tolik, co družina ozbrojenců, a možná víc. Tady jsem žádnou stopu nenašel, tak co mi zbývá než jít tam, kde sloužil, kde byl zrazen a uvězněn? Tam musí někdo vědět, co se s ním stalo. Ve Faringdonu budou existovat ozvěny, stopy nohou, nitky ke sledování, a já je najdu.“ Pečlivě vyrobil na listu pergamenu ze skriptoria dvě kresby, jednu pečlivě a přesně ve stejné velikosti, jednu zvětšenou, aby
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528908
bylo vidět každou podrobnost pečeti se salamandrem. Nebylo tam žádné motto ani nápis, jen útlá ještěrka v ohnivém hnízdě. I ta se určitě nějak vztahuje k vydání Faringdonu a něco vypovídá o smrti Briena de Soulise, jen kdyby její řeči rozuměl. Stísněný Hugh se snažil objevit něco, co by pomohlo vyřešit zapeklité hádanky, které jeho přítele posílaly do nedobrovolného vyhnanství, ale nenacházel. Když ho nic lepšího nenapadlo, zkusil: „Pomyslel jste, Cadfaele, na to, že ze všech, kdo mohli de Soulise nenávidět, měla nejlepší důvod císařovna? Co když pobídla nějakého poblázněného mládence, aby ho odstranil? Má k dispozici celý houf nezralých ctitelů. Mohlo by to tak být.“ „Já jsem dokonce přesvědčen, že to tak bylo,“ odpověděl střízlivě Cadfael. „Vzpomínáte si, jak první večer poslala pro Yvese, když viděla, jak se do de Soulise pustil? Domnívám se, že to vzala jako znamení a našla mu práci, kterou by pro ni mohl vykonat, snad trošičku nenápadněji než při prvním pokusu.“ „Ne!“ zajíkl se Hugh a zarazil se v půli slova. „Chcete mi namluvit, že Yves…“ „Kdepak!“ káravě ho ujistil Cadfael. „Ano, porozuměl jí, tedy bojím se, že ano, přestože jistě sám sebe odsuzoval, že si to tak vůbec mohl vykládat. Ale samozřejmě to neudělal! I ona mohla mít rozum a nechat takové neviňátko být. On ovšem není hloupý! Porozuměl jí!“ „Nemohla si tedy potom vybrat na tu práci někoho jiného?“ rozjasnil se Hugh. „Ne, na to můžete zapomenout. Je totiž přesvědčená, že Yves její pošťouchnutí přijal a zbavil ji nepřítele. Ne, tam řešení není.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528908
„Jak to?“ naježil se Hugh. „Jak to můžete vědět?“ „Protože ho odměnila zlatým prstenem. Nic velkého, ale známka uznání. Pokoušel se jej odmítnout, jenže neměl dost odvahy, což mu chudákovi nezazlívám. Nic se samozřejmě otevřeně neřeklo. On by samozřejmě všechno popřel a ona si dala pozor, aby ani popírat nemusel. To dítě na takové ženy prostě nemá. Je odhodlaný zbavit se prstenu, jakmile to bezpečně půjde. Ví, že je její vděčnost krátká. Ale ona si jiného vraha nenajala, je si jistá, že jiného nepotřebovala.“ „To mu asi nálady nepřidalo,“ kysele se zatvářil Hugh. „A nám to také nepomohlo z něho sejmout břímě.“ Došli ke dveřím bytu. Nad sebou měli jasnou a studenou oblohu časného soumraku, plnou droboučkých hvězd. Byla to poslední noc zde, protože Hugh měl doma povinnosti, jež nebylo možné odložit. „Cadfaele, dobře si rozmyslete, co děláte. Vím, co dáváte v sázku, stejně jako to víte vy. To není jen jít a vrátit se. Tam, kam budete strkat prsty, může člověk zmizet a víckrát se nevrátit. Pojeďte se mnou domů a já požádám Roberta Bossů, aby to pátrání dovedl do konce.“ „Není čas,“ opáčil Cadfael. „Něco mi říká, Hughu, že tu jde o záchranu více duší a více životů než jen mého syna, času je velmi málo a nebezpečí velmi blízko. A jestli se tady obrátím nazpátek, nebude nikdo, kdo by se stal osou, kolem níž otáčí kolo všech těch osudů démon či anděl. Ale ano, dobře se rozmyslím, než mě opustíte. Uvidíme, co přinese ráno.“ Ráno přineslo zaprášeného jezdce na zpěněném koni, který unaveně vklusal z ulice a neobratně, celý ztuhlý, zastavil na oblázcích
99
Ukázka elektronické knihy