Letí to pamětí
či Ďáblova ruka nad Českým rájem bych vám přál vidět. Jsou tam k vidění v knihovně Na síti. Doslova. Zavěšené na rybářské síti na stěně. Že byste si tam, do obou vsí, někdy zajeli? Jsou jen kousek od sebe. V Přepychách se konají rybářské závody a veselé závodění na rybníce, v Mokrém zas měli už bůhvíkolikátý ročník prázdninového dětského malování s námětem Tajemství lesa a seniorům malují děti přáníčka k svátku. Knihovna vyhlašuje nejlepší čtenáře roku, k šestisettřicetiletému výročí první písemné zmínky o obci pořádali posvícenský turnaj v nohejbalu, rovněž pro dospělé i děti, a v říjnu tam v celostátní akci Výsadba stromů sázeli nové stromy. Výzva zněla, a toho si všimněte: „Dobrovolníci, hlaste se prosím na obecním úřadě, abychom mohli zajistit oběd (guláš) a občerstvení pro všechny. S sebou krumpáč, motyku, lopatu, koště, pracovní rukavice!“ Nedivím se, že tolik lidí utíká z měst.
≈ 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528796
Miloň Čepelka
Často se mi vrací zvláštní vzpomínka. Byla ještě druhá světová válka, ve druhé či ve třetí třídě dával nám o velké přestávce jeden ze spolužáků ochutnávat ze své přesnídávky maso uzeného úhoře. Jen sousto každému. Pak jsem si léta namlouval, že nic tak dobrého jsem už nikdy nejedl, a když jsem se zadlouho dostal k úhoři znovu – to ale nebyl uzený –, bylo to zklamání až na půdu: nedobré, nesnesitelně mastné. S úhoři jsem skončil. Jenže před pár týdny jsem dostal bestseller ze Švédska Tajemný život úhořů. Co na něm může být zajímavého? Přesto jsem se začetl a zvěděl, co asi většina lidí ví, že úhoři prodělají za život několik proměn. Z mrňavé, pármilimetrové larvičky na tvora stříbrného, pak žlutého (nebo podle našeho Oty Pavla zlatého) a teprve už konečně pohlavně dospělého, který touží už jen znovu se rozmnožit a umřít (!). Za tím účelem podstoupí dlouhatánskou cestu ze sladkovodních řek Evropy Atlantikem až tam, kde se kdysi narodil, do takřečeného Sargasového moře. Už tohle jméno je magicky tajemné, ale záhady nekončí. Dočetl jsem se, že v Irsku vylovili velké množství po98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528796
Letí to pamětí
hlavně dospělých stříbrných úhořů chystajících se zpět do Sargasového moře a zjistili, že jejich věk se neuvěřitelně liší. „Nejmladšímu bylo osm, nejstaršímu padesát sedm let. Probůh, jak takový tvor asi vnímá čas? Jak to, že každé stadium jeho životního cyklu se dá natáhnout, dokud nepřijde příležitost ke změně nebo dokud z něho život nevyprchá? Na jakkoli dlouhou, nám neznámou dobu. Prožívá čas jako plynulý průběh, nebo mu představuje spíše stav?“ A tak – to už uvažuji opakovaně samostatně –, jak to je s časem vůbec? Není to snad důkaz tvrzení chytrých fyziků, že čas není, že jsme si ho vymysleli? A dalo by se i naše žití pozastavit, aniž by okamžitě vyprchalo? Co všechno ještě příroda umí, co bychom, až to poznáme, měli využít pro sebe? Anebo, probůh, naopak – raději bychom si toho neměli všímat? Objevy mívají i svou zápornou stránku, bývají zneužity. V každém případě jsem přišel k poznání: bestsellerem může být i kniha o úhořích. A taky jsem si všiml, že vůbec slova začínající na „ú-“ v sobě mívají něco tajemného: úklad, úmysl, úskok, úkol, úpadek, 99 Ukázka elektronické knihy