7. Svět je jedna velká vesnice Daisy nemá slov, Iris je jen ohromená: „Cože? Chceš snad říct, že neví o tvojí existenci?“ „Doprovodil mamku až na kliniku,“ vysvětluji. „Chtěl zůstat s ní, ale ona ho poslala pryč s tím, že to chce raději vytrpět sama. Přitom už tehdy věděla, že to nedokáže, že si to dítě nechá.“ Dítě. Je docela zvláštní vyprávět příběh, ve kte rém tak nějak hrajete titulní roli, a zároveň o něm nevíte ani zbla. „Ale… ale…“ zakoktá se Daisy, stále naprosto bez sebe. A ani trochu se jí nedivím. Taky jsem měla bezesnou noc. A tisíce otázek na věci, které jsem dřív neřešila, se mi teprve teď začínají rojit v hlavě. „Ale… proč?“ dokončí Daisy svou nijak zvlášť složitou, ale o to pochopitelnější otázku. „Byl to její nejlepší kamarád, byl velmi nadaný a při jali ho na prestižní skotskou univerzitu. Ona věděla, že by ji nenechal ve štychu. Patrně si usmyslela, že postačí, když svou budoucnost pro mě bude obětovat jen jeden z rodičů.“ Hořkost v poslední větě dokonce slyším sama. Ale člověku to nepřidá, když si uvědomí, že se stal mohutným zátarasem na životní cestě své matky a že mu byl odepřen otec, aby nemu sel čelit stejné překážce. Vskutku úžasný pocit. Tolik chtěná a přijatá!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528786
Fanny mě velmi jemně ožužlává na zátylku, jako by věděla, že bych potřebovala trochu té útěchy. Patrně to skutečně cítí; koně jsou mnohem vnímavější, než by se zdálo. „Říkáš, že tvůj otec chtěl zůstat,“ vyburcuje mě Daisy jemně ze sebelítosti, „a že mamka se rozhodla nechat si tě. Uznávám, úplně ideální to není, ale znamená to, že se tvoji rodiče měli velmi, velmi rádi. A že tě tvoje máma od začátku milovala.“ „Hmm.“ Něco na tom je. Ale sebelítost mi vyhovuje víc, takže v této chvíli Daisyino pozitivní myšlení nesdílím. „Jo, možná by zůstal. Jeho rodiče ho zpracovali, aby neudělal takový nesmysl – tím nesmyslem jsem byla já. Zřejmě nebyl zrovna zásadový.“ Nyní zasáhne Iris: „Co z toho zase vyvozuješ?“ Dojemně straní mému otci. „Ostatně podle toho, co jsem slyšela, se zachoval velmi statečně!“ „Aha, a když byl tak statečný, proč se teda díval, jak moje máma chodí s tím druhým kreténem? Musel ji přece pořád milovat!“ „Když se zamilovala do jiného, tak neměl šanci!“ zastává se ho nyní i Daisy. A pak zase Iris: „Anebo do ní vůbec nebyl zamilovaný, ale ti dva byli prostě… no, jako Daniel a ty!“ Zalapám po dechu, ale náhle se mi sevře hrudník. Daisy se na Iris vyčítavě podívá. „Myslím jako nejlepší kamarádi a tak,“ naváže Iris. Spolknu knedlík, který se mi nečekaně usadil v krku. „Je to možné,“ řeknu dřív, než se téma rozhovoru stočí na nás dva s Danielem, „ale láska sem, láska tam… z té kliniky zdrhla. A protože její matka se k tomu postavila stejně jako
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528786
Mathiasovi rodiče, sedla na první vlak a přijela sem za bábin kou, jediným člověkem, který pro ni měl pochopení. To je příběh jako od Rosamunde Pilcherové.“ Uvolníme provazy, kterými jsou uvázaní koně, a společně je vedeme k výběhu. „A potom?“ zeptá se Iris. „Skotsko podle mě není v jiné galaxii. Nechtěl se s ní setkat, když byl doma na prázdni nách?“ Pokrčím rameny. „Na to jsem se mámy taky ptala. Prý chtěl, ale ona nechtěla. Nemínila se vracet do minulosti.“ „Muselo to pro ni být nesmírně těžké.“ Daisy má v očích slzy soucitu. „Vzdát se otce svého dítěte a nejlepšího přítele, to je hodně nesobecké.“ „Myslíš?“ opáčím příkře. „Podle mě je to bezohledné a so becké! Já jsem si totiž v posledních třinácti letech přála mít tátu, alespoň někdy!“ „To je pravda,“ souhlasí Iris. „Ten můj je sice občas dost únavný, ale úplně bez táty…“ Odmlčí se a podívá se na mě, jako by se poprvé dovtípila, jaké to musí být, vyrůstat bez otce. „Nejspíš tak moc myslela na jeho potřeby a na jeho budoucnost,“ pokračovala, „že zapomněla na ty svoje.“ Souhlasně přikývnu. „Nesobecky na můj účet. Nevím, jestli to mám obdivovat.“ Daisy hledí před sebe, jako by se zaměřila na nějaký bod ve velké dálce. „A po promoci si našel práci v Londýně,“ řekla zasněně, „a potom si úplně zmizeli z očí.“ „Jak to víš?“ vrhla Iris nechápavý pohled na Daisy. Daisy sebou trhla, jako by se právě procitla ze snu. „Co? Cože? Rosa to před chvilkou říkala.“
100 Ukázka elektronické knihy