7
Etika urgentní medicíny
Zážitková rovina: Otázky, které se spojují s emocemi a nezdolností jedince. K nim například patří: Jsem tady na světě sám? Jakou mám naději? Chrání mě „něco“ nade mnou? Behaviorální rovina: Otázky týkající se tématu, jak spirituální přesvědčení ovlivňuje chování a životní volby člověka. Příklady otázek: Co mohu udělat pro své uzdravení? Jak se mám zachovat v tomto stavu ke své rodině, práci…? Záměrně zde vynecháváme příklady možných odpovědí na tyto otázky. Možné vzory odpovědí by nás mohly snadno stáhnout do formálních reakcí. V náročných situacích má pacient právo na odpověď a reakci, která sice možná nebude dokonalá „podle příručky“, ale bude lidská a projevující „láskyplnou péči“. Je vhodnější na spirituální tázání pacienta odpovědět „já nevím“, než odpovědět formálně „správně“, ale bez hlubšího kontextu a porozumění. Navíc každý zdravotník, který má zájem prohloubit péči na poli nenáboženské spirituality, potřebuje odpovědi na pacientovy otázky v klidu promýšlet a nalézat na ně vlastní a individuálně promyšlené reakce.
Jak pomáhat s rozvojem spirituality u pacienta V předchozím textu jsme prokázali komplexní pozitivní působení spirituální roviny každého člověka. V kontextu vážné nemoci prožívané ve zdravotnickém zařízení jde navíc ještě o zmírnění úzkosti, prožívaného utrpení a přijetí svého stavu. Existuje mnoho přístupů, které jsou v této situaci vhodné. Jde například o psychospirituální integrační terapii, muzikoterapeutické postupy, rozhovory a další. Pro zdravotnický personál jsou ovšem tyto techniky málo použitelné vzhledem k jejich relativní časové náročnosti. Další velmi účinnou formou je „láskyplná péče o pacienta“, která obsahuje především vztahovou rovinu zdravotníka k pacientovi. Tato forma péče nemá další časové nebo personální nároky. Jde jen o změnu postoje zdravotníka k situaci a pacientovi. Jako jedna z vhodných forem pomoci s rozvojem spirituality se jeví rituály, které pomáhají překonávat obtížné situace v nemocnici nebo léčebně. Jejich smyslem je uklidnit pacienta, propojit jej s transcendentálním prožitkem a umožnit prožitek „posvátného času“. Rituály usměrňují naši pudovou energii a dávají jí význam a smysl. Bez rituálů je život banální a bezesmyslný, točí se „jen“ kolem práce a zábavy. U pacientů, kteří trpí a jsou v ohrožení života, mohou rituály pomoci navrátit jejich život do „hlubšího“ transcendentního prožívání a učinit z konkrétní běžné situace posvátný okamžik. Rituálů vhodných pro zdravotnické zařízení je celá řada a jejich uplatnění závisí na mnoha okolnostech (kdo provádí rituál, kdo je příjemce, v jaké zdravotním stavu se nachází, kolik času je možné mu věnovat). Vždy záleží na jedinečné a specifické situaci. Provedení rituálu propojuje účastníky s hlubší tradicí a společným kulturním dědictvím a dává smysluplnost situaci, ve které se pacient právě nachází. Rituály v nemocnici mají mít především nenáboženský charakter (pokud si pacient výslovně nepřeje rituál náboženský nebo přítomnost duchovního). Jejich účinnost 98
Urgentní medicína a paliativní péče – dvě strany jedné mince?
7
nezávisí na tom, zda pacient je praktikujícím členem náboženské komunity, nebo není. Působení rituálů je mnohem hlubší a oslovuje základní spirituální rovinu jedince. Každý dobrý rituál změní všechny přítomné. Nejen pacienta. Rituály mohou nabývat mnoha různých forem. Nenáboženské rituály mohou vypadat třeba takto: ■ setkání s rodinnými příslušníky, kde se navzájem sdílejí příběhy rodiny, fotografie, historky, ■ drobná rituální gesta, jako je například malý křížek na čelo, objetí, dotek, ■ společný zpěv (ideálně jednoduchá píseň s jednoduchým rytmem a opakujícími se slovy), ■ používání symbolických předmětů, jako je svíce, květina, fotografie a další, ■ napsání dopisu nebo zprávy, která se odešle příjemci, a pokud to není možné, použije se jiná forma předání. Například se dopis spálí (oheň je silným transformačním symbolem), ■ předání drobného upomínkového předmětu nebo malého dárku, ■ vytvoření bezpečného prostoru pro vyjádření emocí, ■ drobné úkony, kterými se dává najevo zájem o pacienta a „láskyplná péče“ (načechrání polštáře), ■ vzpomínkové rituály na ty, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřeli. Výčet rituálů by mohl pokračovat. Ale zde je důležité připomenout onu jedinečnost a neopakovatelnost, kdy se v konkrétním časoprostoru setkává pacient, jeho spirituální naladění a zdravotník (a také příbuzní a další lidé, kteří například prováděli resuscitaci nebo pomáhali u dopravní nehody). Mnohdy postačí „jen“ zaměřit pozornost na spirituální rozměr, a „techniky“ nebo přístupy se objeví zcela přirozeně. A opět je vhodné připomenout, že mlčení nebo umožnění krátké návštěvy příbuzných u pacienta, které bude obsahovat „láskyplnou péči“, je mnohdy ideálním řešením situace. Všechno musí být dosažitelné i v podmínkách urgentní medicíny, která není výjimkou z poskytování spirituální péče. Nenáboženská spirituální péče by neměla být oddělována od ostatní péče, není to „něco mimořádného“, magického nebo iracionálně nevědeckého. Tvoří nedílnou součást komplexního přístupu k pacientovi. Nenáboženská spiritualita je v dnešním „zdravotnickém světě“ tak trochu popelkou, ale ukrývá v sobě veliký rozvojový potenciál. Účinky takto pojaté spirituality jsou velmi silné a výrazně pomohou v péči o pacienty. Zdravotnický personál rovněž nestojí stranou. I u zdravotníků nenáboženská spiritualita pomůže snížit stresovou zátěž a pomáhá se zvýšením odolnosti a celkové osobnostní kondice.
99
7
Etika urgentní medicíny
Literatura a zdroje: ■ DE OLIVEIRA NETO, Jorge Gomes. A espiritualidade no contexto hospitalar: um olhar psicológico. Health & Society 2021; 1 (5): 19–44. ISSN: 2763-5724. ■ EDWARDS A, PANG N, CHIU V, CHAN C. The understanding of spirituality and the potential role of spiritual care in end-of-life and palliative care: A meta-study of qualitative research. Palliative Medicine 2010; 24 (8): 1–18. doi: 10.1177/0269216310375860. ■ FIALOVÁ, Lydie, KOUBA, Petr, ŠPAČEK, Martin (eds). Medicína v kontextu západního myšlení. Praha: Galén, 2008. 247 s. ISBN 978-80-7262-513-0. ■ GROF, Stanislav. Cesta psychonauta: encyklopedie cest do nitra. Překlad Kateřina Drewsová. Opava: Mezinárodní transpersonální centrum Holos, 2020. 2 svazky (xxx, 367 stran; xiv, 313 stran). ISBN 978-80-905024-8-2. https://www.virtualhospice.ca/en_US/Main+Site+Navigation/Home/Topics/Topics/Spiritual ■ +Health/Rituals+for+Patients+and+Families.aspx. ■ KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. 3. vydání. Praha: Portál, 2015. 195 s. ■ MOORE, Robert L., ed. C. G. Jung a křesťanská spiritualita: sborník reflexí teologů, psychologů a religionistů. Překlad Ivo Müller. Praha: Portál, 1998. 194 s. ISBN 80-7178-195-9. ■ ŘÍČAN, Pavel. Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál, 2007. 326 s. ISBN 978-80-7367-312-3. ■ SAAD, Marcelo. Spiritual-Religious Coping – Health Services Empowering Patients’ Resources, 2012. In: Complementary Therapies for the Contemporary Healthcare. ISBN 978-80-262-0978-2. ■ SCHNACK, Gerd a SCHNACK, Kirsten. Antistresové rituály: jak zůstaneme svěží a uvolnění. Praha: Eminent, 2006. 135 s. ISBN 80-7281-229-7. ■ SMÉKAL, Vladimír. Psychologie duchovního života. Brno: Cesta, 2017. 131 s. ISBN 978-80-7295-221-2. ■ ŠTAMPACH, Odilo Ivan. A nahoře nic. O možnostech postmoderního člověka žít duchovně. Praha: Portál, 2000. 154 s. ISBN 80-7178-396-X. ■ WONG, Paul T. P. Existential positive psychology and integrative meaning therapy. International Review of Psychiatry 2020; 32 (7–8): 565–578. ISSN 0954-0261.
100
Ukázka elektronické knihy