a doufali, že smrad vymizí. Večer sedíme s ženou u flašky vína, už jsme téměř na dně, děti spí a já se přiznávám k problému s fotoaparátem. Žena polkne. „Ale to si děláš prdel, ne? To jsi nemohl zkontrolovat, jestli tam ten film opravdu je?“ A jde si lehnout. Ráno mířím k autu, otvírám dveře a dostávám ránu neznámým plynem. Soused jdoucí okolo jen pronese: „Plyn! Masky nasadit.“ A rychle opouští perimetr. Jsem na konci sil. Dnes a asi nikdy s tímto autem neodjedeme. Probírám v hlavě všechna místa a přihrádky, kde by se mohlo něco ukrývat. Až najednou si uvědomím, že na zadních sedačkách je sklápěcí opěrka. Nadechnu se. Otevřu zadní dveře, opěrka není sklopená. Sklopím ji a na opěrce je přilepený dceřin šátek s macerovanými praváky. Smrad by se dal krájet. Odběhnu pár metrů od auta, znovu se nadechnu a pak popadnu šátek a letím s ním mimo areál. Hluboko do kukuřičného pole, kde se ho zbavím. Ten den jsme nikam nejeli. Celý den jsme několikrát čistili auto. Nutno říct, že účel zcela nesplnil očekávání. Smrad nezmizel ještě dlouho po návratu z dovolené. Je dobré si zavzpomínat. Snad si na to jednou u těch kazet vzpomenou i děti, až tu nebudeme. Pokud se jim podaří zapojit videorekordér do inteligentní televize.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528715
Kapitola 33 Tak tu máme Štěpána. No, asi by se měly upravit pranostiky a koledy. Dnes by určitě Štěpán na ledu neuklouzl. Venku je už teď, v pět hodin ráno šest stupňů, prší a sníh, který nedávno napadl, je na cestě do Černého moře. Odpoledne má teplota dokonce vystoupit na třináct stupňů. Sedím v obýváku, popíjím čaj a nemůžu se ničím zabavit. Nudím se. Pak si chci pustit televizi, snad v ní bude i něco jiného než pohádky, které jsem už stokrát viděl. I když v pět hodin ráno spíš jen zprávy a reklamy o povánočních slevách. Ještě je zapnutý videorekordér. Ale chtěli jsme se dívat spolu se ženou. Doufám, že se nebude zlobit. Zastrčím kazetu do přístroje a zapnu play. Kazeta zakvílí a přístroji chvíli trvá, než ji dá do pohybu. Po tolika letech je div, že to ještě funguje. Sednu si do křesla, sleduji začátek filmu. Je to Chorvatsko. První společná výprava k moři. Myšlenky se mi vrací, jako by to bylo včera. Ubytování s klimatizací, koupelna lepší než u nás doma, celá modrá i s bidetem. Prostě pro nás tehdy neskutečný luxus. Přijeli jsme k večeru a překvapilo nás to teplo a vzduch, co vál od moře. Už jsme se nemohli dočkat rána, až půjdeme na pláž. Ale naše dovolená je snad prokletá. Kde se objevíme, tam začne pršet. Synovi dokonce pršelo v červenci v Dubaji, což se stává maximálně jednou za sto let, jak místní poznamenali. A že teda chcalo a chcalo. Tři dny. Kostka od Člověče, nezlob se po tolika hrách vykazovala známky 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528715
opotřebení, a tak docházelo k hádkám, které číslo vlastně padlo. Ponorka prvního řádu. Ten večer, jsme si řekli, že to zabalíme a pojedeme domů, pokud další den nepřestane pršet. Bůh nás vyslyšel. Ráno svítilo slunce a teplota strmě stoupala. Na pláži jsme byli první. Rychle do plavek a hurá do vody. Byl to šok. Náš potok je v zimě teplejší. Otužilci by byli nadšeni, ale nikdo z nás tam ten den nevlezl. Druhý den se do vody odvážila jen naše čtyřletá dcera a teprve třetí den, tedy den před odjezdem, i zbytek rodiny. Vyrazili jsme hned ráno. Tušil jsem, že státní přechody budou plné a budeme si muset vystát ty nekonečné fronty. Netušil jsem však, že vše bude jinak. Minul jsem totiž jednu z odboček a vyrazil jak Švejk na Bělehrad. Teda zhruba tím směrem. U prvního sjezdu z dálnice jsem se chtěl otočit. Kdo zná chorvatské dálnice, ví, že sjezdy bývají velmi zřídka, a tak jsme urazili šedesát kilometrů. Konečně jsme projeli branou a zaplatili desítky kun. Cesta zpět po dálnici se nám zavřela. Všechny kuny kromě těch na dálniční poplatky jsme včera večer projedli v místní restauraci a utratili za sluneční brýle. Zastavili jsme na parkovišti, otevřel jsem mapu a rozhodl se pro okresní cesty. Vyznačil jsem manželce jako zdatnému navigátorovi trasu a ještě předtím, než jsme vyrazili, jsme zašli vykonat potřebu do místních TOI TOI. Bohužel neproběhlo vše hladce. Žena se v budce nahnula nad otvor, nové sluneční brýle překonaly tření a silou gravitace skončili mezi exkrementy. Slzy a bolestná ztráta brýlí, které už nikde nesežene, 100 Ukázka elektronické knihy