po všem. Ta láska, kterou tak lidé nazývají, je jen pouhý klam, který se proti tobě obrátí, když to nejméně čekáš.“ Pomocí magie jsem otevřela dveře. „Odejdi, prosím. Chci být sama.“ Postavila se, ale od prahu se ještě na mě podívala. „Měla bys někoho znovu pustit do svého srdce. Lidé jsou určeni k tomu, aby s někým byli.“ „Myslíš si, že jsme každý jeden díl puzzle a hledáme druhé, abychom do sebe zapadly?“ „Přesně tak. O tom mluvím.“ „V tom případě si více naivní, než jsem čekala.“ Nestačila nic říct, jelikož jsem jí zavřela dveře před nosem. „A obleč si něco normálního. Večer to budou pro tátu důležití hosté, tak neudělej ostudu.“ Zakřičela na mě. „Konečně tvá obvyklá mluva.“ „Určitě ti chyběla.“ Odkráčela pryč. Přemohla mě únava a usnula jsem. Oheň a křik lidí v agonii. Přede mnou obrovské hradby, které byly lemované mrtvými těly. Proudy krve se řinuly nedalekou strouhou. Vyletěla jsem ze snu a lapala po dechu. Až po chvíli, kdy jsem si srovnala myšlenky, uvědomila jsem si, že to byla vzpomínka, kterou jsem viděla u Valliho v hlavě. Co to všechno znamenalo? Skutečně to prožil, nebo se mě jen snažil zastrašit? Z mého hlubokého zamyšlení mě dostalo zaklepání. „Začni se připravovat. Čas letí.“ „Amando?“ Vyrazila jsem ze dveří. „Kdo jsou ti tajemní hosté?“ „Nech se překvapit.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528711
„Ale no tak, to mi nedělej.“ „Do šatny jsem ti něco připravila na sebe. Jsem si jistá, že v tom budeš vypadat dokonale.“ Usmála se. „A všechno nejlepší, Zio.“ „Mám narozeniny až za dva dny.“ „Já vím. Ber to jako předčasný dárek.“ „Děkuji, Amando.“ Objala jsem ji. „Ještě mi neděkuj. Nevíš, co jsem pro tebe přichystala. Byla bych moc ráda, kdyby sis to dnes vzala na sebe.“ Odcupitala jsem do šatny. Očividně jsem si pozdě uvědomila, že nemám takové věci slibovat. Na lavici ležely černé koktejlové šaty s tenkým zlatým opaskem. Na zemi byly boty na podpatku. Po dlouhém přemlouvání sebe samotné, jsem se oblékla a pohlédla do zrcadla. Spustila jsem videohovor s Jamiem, protože bych tohle jinak nepřežila. „Slíbila jsem jí to.“ „Ježiši, neprotahuj to a ukaž se. Horší než ten overal s Kung-fu pandou to být nemůže.“ „Za tohle skončím v pekle.“ „Tam už dávno jsi.“ Natočila jsem kameru tak, aby na mě viděl. Jenže byl zticha, takže jsem si nebyla jistá, zda se hovor nepřerušil. „Jamesi, jsi tam?“ Odkašlal si. Vzala jsem telefon do ruky. „Proč sis nemohla tohle obléct na moji svatbu? Panebože…“ „Co? Co je?“ Znervóznila jsem. „Stává se z tebe žena.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528711
„Ty jsi idiot. Nepotřebuji se ztrapnit před Geraldovými kámoši.“ „Zlato, můžeš sem?“ Na displeji se objevila jeho manželka. „Ode mě to nepobírá. Řekni jí, prosím, názor na to, jak vypadá.“ „Ahoj, dlouho jsme se neviděly.“ Zamávala jsem. „To ano. Jamie mi pověděl o tvé nehodě. Jak se cítíš?“ „Řekla bych, že je to dobré, ale víš, jak nerada lžu.“ „Rozumím. Máš zítra čas?“ „Mám volno, takže jo.“ „Zajdeme někam. Jen mi dvě.“ „Když na tom trváš.“ „Zatraceně na tom trvám. A Sophie se po tobě neustále ptá. Upřímně už nevím, co jí říkat.“ „Neboj, brzy se stavím a společně něco podnikneme.“ „Beru tě za slovo. Každopádně, Amanda ti prý už dala dárek. No tak ukaž.“ Předvedla jsem jí, co mám na sobě. „Vím, že to vypadá divně.“ „Děláš si srandu? Je to dokonalé. Ty jsi dokonalá. Moc ti to sluší.“ „Vážně?“ „Přestaň se v tomhle oblečení tak podceňovat. Hele, vím, že tenhle styl není tvůj šálek čaje, ale mohu ti s Jamiem dosvědčit, že vypadáš, sakra, atraktivně. Vlastně víc, než normálně.“ Z pokoje se ozval Amandin hlas. „Moc vám děkuji. Musím běžet. Napíšeme si později?“ „Určitě. A užij si večer.“ Rozloučili jsme se a zavěsila jsem.
100 Ukázka elektronické knihy