Jasper se na ni zmateně podívá. „Co to říkáš? Copak se ti nelíbí?“ Rosalind neodpoví. Civí přímo na něj. To on tohle všechno způsobil, a přitom nemusel nést žádný z těch příšerných následků. Rosalind cítí stejný bezmocný vztek, jaký mívala v dětství. Jasper pokračuje. „Podle Harolda Rutledge tě možná mrzí, že to nebyl chlapec. Příště bude.“ Rosalind neřekne nic; mlčení je pro ni drobná užitečná zbraň. Pečlivě si uhladí pokrývku. Musí začít sepisovat seznamy. V listopadu chce uspořádat oslavu Willoughbyho narozenin. Jasper se zamračí. „Zdržel jsem se. Ten den. Nechtěl jsem ti přidělávat starosti.“ „Žádné jsem si nedělala,“ opáčí Rosalind. „Willoughby říkal, žes to zvládla skvěle.“ „Opravdu?“ „Dítě můžeš pojmenovat, jak chceš. Jsem rád, že jsi v pořádku,“ řekne a udělá pár kroků směrem k ní, s rukama vztaženýma v podivném, napůl prosebném gestu, jako by nesl neobvyklé břemeno: srolovaný kobereček, něčí kabát, starého nemocného psa. „Jsem v naprostém pořádku,“ prohlásí Rosalind a zastrčí si ruce pod pokrývku. Při pomyšlení, že by se jí dotkl, se málem otřese. „Mohl bys zazvonit?“ „Nemám ti něco přinést?“ „Chci Betty.“ „Jistě.“ Jasper poslušně stiskne tlačítko na zdi, jímž se přivolává služka. „To jméno — Florence. S žádnou ošetřovatelkou nesouvisí,“ řekne Rosalind po chvilce. Pod pokrývkou jezdí rukama přes obvaz a upravuje ho, kde jí připadá volný. „Co je mi do nějaké staré vyschlé ošetřovatelky? Ne. Viděla jsem jeden film, v Londýně. Žena v bílém. Byl o krásné ženě jménem Laura, která se zamiluje do učitele malování, ale zlý stařík jménem sir Percival ji záludně přiměje,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528675
aby si vzala jeho. Jenže neví, že existuje další žena, která vypadá jako Laura. A pak — no, je to složité, ale sir Percival zahyne při požáru, takže Laura a ten učitel se můžou vzít, takže všechno je, jak má být. Á, Betty, pojďte dál. Zrovna Jasperovi povídám o jednom filmu. Betty miluje vyprávění o filmech. Strašně moc by se chtěla podívat do biografu, viďte, Betty?“ Betty přikývne. „Ano, madam.“ „Byla to herečka v tom filmu, Jaspere. Jmenovala se Florence La Badie. Nikdy na ni nezapomenu.“ „Aha,“ řekne Jasper. „Moje dítě možná vypadá jako tykev, ale aspoň bude nosit jméno filmové hvězdy,“ prohlásí Rosalind. „Nebo myslíte, že je to pak ještě horší? Být fádní dívka s úžasným jménem?“ „Žádná vaše dcera nemůže být jaktěživa fádní, madam.“ „Vy jste milá, Betty. Skoro se mi chce vzít vás s sebou do biografu,“ řekne Rosalind. „Chtěl jsi ještě něco, Jaspere?“ Jasper se znovu vysmrká. „Jen ti poblahopřát,“ odpoví, škrobený jako soudce na odpočinku. Rosalind pozoruje, jak manžel odchází z pokoje. Jakmile se za ním zavřou dveře, Rosalind si vydechne. Pak vyleze jen v noční košili z postele a bosa dojde k toaletce, kde se posadí na stoličku před trojdílné zrcadlo tak, aby viděla sebe i své dva půvabné profily: triptych ujištění. Betty stojí za ní a jednou rukou pročesává své paní dlouhé vlasy, které se lesknou v tlumené záři petrolejek. Rosalind promluví: „Podíváte se na film, Betty. Vezmu vás do Londýna a dám vám na to celé odpoledne volno.“ „To by byl svátek, madam.“ Rosalind kývne, pak vytáhne jednu zásuvku, vyndá z ní foto grafii z časopisu a přes hlavu ji podá služebné. „A až budete v biografu, Betty, já se nechám ostříhat na moderní způsob,“ oznámí jí. „V londýnském salonu.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528675
Rosalind počká, až v zrcadle zachytí Bettyin pohled, pak si oběma rukama nadzvedne vlasy a podrží si je složené na šíji, takže vypadají kratší, jako mikádo sahající jen po bradu. „Takhle,“ dodá. „Všechno pryč.“
100 Ukázka elektronické knihy