XVI. Etický kodex
Etický kodex, jímž se skutečně a bezezbytku řídí, sotva kdy nějaké mé dium zveřejnilo. Seznamy etických pravidel jsou spíš souhrnem přání a cílů než všech reálně uplatňovaných zásad. Média chtějí přesvědčit veřejnost, že se právě jimi řídí, přestože bývá poměrně snadné se přesvědčit o tom, že věc je složitější. Přestože respektování kodexu je soudně nevymahatelné,63 hlavně v zámoří se objevují případy, kdy zpravodajská média své kodexy na radu právníků odmítají zveřejnit, aby se v případném soudním sporu neobrátily proti nim. Publikované etické zásady, samy o sobě jistě chvályhodné, se podle amerických advokátů mohou změnit v munici, kterou novinářské organizace bezděčně nabíjejí kanóny svých oponentů.64 Spíš než na závazná pravidla chování ukazuje sestavení kodexu na to, jakých potíží se média při své práci chtějí vyvarovat, jaká ohrožení považují za nejzávažnější a s jakými vnitřními problémy ve vztahu k vlastním zaměstnancům se nejčastěji potýkají. Formulace takových kodexů bývají obecné, ale poměrně kategorické, aby přesvědčily konzumenty a mediální kritiky o neoblomnosti prezentovaných zásad. Praxe je ale natolik různorodá, rychle se měnící
63
64
V české mediální praxi (stav v roce 2023) schvaluje kodex dvou veřejnoprávních médií – Českého rozhlasu a České televize – dolní parlamentní komora. Situace, kdy politický orgán kontroluje chování novinářů, je v Evropě unikátní a z logiky věci absurdní. První novinářský etický kodex hodný tohoto názvu se zrodil před první světovou válkou ve Francii. V zámoří se po druhé světové válce etické kodexy opíraly o dvě hlavní zásady: profesní odpovědnost a veřejný zájem. Blíže viz Joseph Straubhaar – Robert LaRose – Lucinda Davenport: Media Now. Understanding Media, Culture, and Technology.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528538
a nejednoznačná, že diskuse o konkrétním uplatňování kodifikovaných postupů bývají nekonečné a k jednoznačným závěrům často nevedou. Na hlavní zásady, jimiž by se moderní zpravodajství mělo řídit, povyšují média především ty, které zosobňují požadavek serióznosti, spolehlivosti a důvěryhodnosti. Tedy takové, které mohou posílit jejich postavení na trhu oproti konkurenci, jimiž se mohou vymezit proti mediálním projevům nesolidnosti, lehkovážného přístupu k faktům a senzacechtivosti. Jsou to zejména odpovědnost, přesnost (věrnost pravdě), integrita (mravnost, čestnost, bezúhonnost) a nezávislost (nestrannost). Atributy, které stojí na žebříčku redakčních pravidel přinejmenším stejně vysoko, často neuvádějí: rychlost, kontakty, přizpůsobivost, konkurenceschopnost. Jsou to kvality, které mívají v denní redakční operativě větší dopad na tvorbu zpravodajství než vysoké zásady ideálního novinářství. Není na nich většinou nic špatného, ale pro image médií nejsou zřejmě dost ušlechtilé. Vypovídají navíc hodně o silném vztahu mezi obsahem média a způsobem zpracování informací na jedné straně a obchodními zájmy a konkurenčním bojem na straně druhé. A vazba zpravodajství na ekonomiku média a soutěžení na trhu není něco, co by etické zásady přímo vyznávaly. Z tohoto pohledu může být prospěšnější posuzovat etické kodexy v jejich vývoji a národních projevech. To možná mnohem víc vypovídá o hodnotách, o něž se zpravodajství momentálně opírá nebo k nimž směřuje, které akcentuje a které opouští. Kodexy v západních státech řeší hlavně dva problémy – definují veřejný zájem a ochranu práv menšin, hlavně dětí (Británie) a rasových minorit (USA). V postkomunistických zemích kladou kodexy důraz na oddělení komentářů od zpravodajství, faktickou přesnost, objektivitu a nestrannost. Nejčastěji se objevující etické zásady je možné rozdělit do tří skupin: do jedné patří zásady platící absolutně, tedy bez výjimek a za všech okolností, do druhé pak ty, které lze výjimečně porušit s ohledem na veřejný zájem, a do třetí ty, jejichž platnost je podmíněna nárokem na úplnost zprávy. Do první skupiny zásad, v níž jsou principy s univerzální platností, bývají zařazeny tyto: • zákaz uvádět ve zprávách vědomě nepřesná, zavádějící nebo zkreslená fakta; • uplatňování práva na odpověď na viditelném místě, povinnost bezodkladně opravovat chyby; • ochrana anonymity zdroje; 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528538
• • •
respektování presumpce neviny; oddělení zpravodajství od vlastních vývodů, komentářů a reklamy; zákaz použít získané finanční a burzovní informace dřív, než budou zveřejněny; • zákaz přijímat jakékoli hmotné nebo jiné odměny a požitky. Do druhé skupiny patří zásady, jejichž platnost může, ale nemusí být omezena převažujícím veřejným zájmem. Jsou to většinou tyto: • respekt vůči právu na soukromý život; • důraz na získávání informací otevřenou cestou, zákaz klamání a úskoků; • ohleduplnost vůči osobám ve smutku, nemoci nebo šoku. Do třetí skupiny patří zásady, které je nezbytné dodržovat, pokud kontext zprávy nevyžaduje jejich porušení. Jde zejména o informace osobního charakteru, jejichž zamlčení by bránilo úplnému pochopení zprávy. Jedná se tedy hlavně o zásadu neuvádět jakékoli osobní charakteristiky (rasa, pohlaví, národnost, náboženské vyznání, sexuální orientace, barva pleti, fyzická nebo psychická nedostatečnost). Velmi inspirativní jsou etická přikázání Society of American Journalists (SAJ), nejstaršího novinářského sdružení v USA:65 • prověřuj přesnost informace a vyhni se nepozorným chybám; • dávej slovo osobám ve zpravodajství, aby mohly reagovat na obvinění z nepravostí; • uváděj zdroje, kdekoli to je přiměřené; • než nabídneš zdroji anonymitu, vždy zkoumej jeho motivy; • ujisti se, že titulky, upoutávky, fotografie, videa, audia, grafické informace, úryvky z rozhovorů nebo citace nezkreslují obsah; • vyhni se zavádějícím rekonstrukcím nebo výkladům událostí; • vyhni se utajenému nebo jinému podvodnému získávání informací vyjma situací, kdy tradiční otevřené metody k získání veřejně významné informace nevedou; • nikdy neopisuj; • událost zprostředkuj bez obalu, i když je to nepopulární; • vyhni se rasovým, genderovým, věkovým, náboženským, etnickým a geografickým stereotypům, stejně jako známkování sexuální orientace, postižení, fyzického zjevu nebo společenského postavení;
65
Tamtéž, s. 478–479.
100 Ukázka elektronické knihy