Moudrému Luther roku 1522 s neuvěřitelnou smělostí píše, aby vysvětlil, proč musí navzdory jeho vůli opustit Wartburg a vrátit se do Wittenbergu.19 Svého biskupa Albrechta z Mohuče prosí, napomíná a nakonec mu z duchovenské odpovědnosti hrozí. Jiným Luther radí tak, jak jen může na dálku poradit. Mnohé utěšuje a dodává jim odvahu k životu a naději v blaženou smrt. Korespondenční duchovní péčí provází Luther za pobytu v Coburgu také Melanchthona a další evangelické vyjednavače na říšském sněmu v Augsburgu. Zvláště Melanchthon se svým váhavým, taktizujícím způsobem jednání potřebuje, aby mu starší přítel dodal z Coburgu povzbuzení a vzpruhy: „Tvé bídné starosti, které Tě, jak píšeš, stravují, ze srdce nenávidím. To, že vládnou v Tvém srdci, není žádná velká věc, ale je to vinou naší veliké nevíry. Neboť ta věc byla mnohem větší v době Jana Husa a mnoha dalších, než je tomu nyní s námi. A i kdyby byla skutečně velká, veliký je ten, který ji započal a vede, neboť není naše. Co tedy neustále mučíš sám sebe… Zapřísahám Tě, který jsi přece jinak ve všem bojovný, bojuj i proti sobě samému, svému největšímu nepříteli, který dává ďáblu tolik zbraní proti tobě samému!“20 Starostlivě píše Luther z Coburgu synu Honzíkovi, láskyplně své manželce „pánu Käthe“.21 Těžce zarmoucen naříká v dopisech nad smrtí své dcery Lene a stejně nesmírně se raduje nad štěstím jednoho ze souputníků.
1.3 IKONA LITERÁRNÍ ÚTĚCHY Jedním z nejpůsobivějších příkladů Lutherovy korespondenční i literární duchovní péče je spis Tesseradecas consolatoria pro laborantibus et oneratis (Čtrnácte útěch těm, kdož se namáhají a lopotí) věnovaný kurfiřtu Friedrichu Moudrému a opatřený průvodním dopisem.22 Kurfiřtův dvorní kaplan Spalatin Luthera o tuto duchovenskou službu výslovně požádal, když se Friedrich Moudrý vrátil z císařské volby roku 1519 do Wittenbergu nemocný a zdálo se, že se znechucen životem přichyluje ke smrti. Lutherův útěšný dopis je spolu s věnováním působivým příkladem toho, jak se duchovní empaticky vciťuje do situace nemocného a podpírá jej v situaci, v níž se nachází ve své zbožnosti orientované na relikvie, obrazy a posvátné předměty, které mu mají zajistit odpuštění hříchů a život věčný. V zámeckém kostele ve Wittenbergu se – podle seznamu z roku 1518 – nacházelo 17 443 relikvií, garantujících kurfiřtovi odpuštění 127 799 let a 116 dní v očistci. Navíc zde byla řada svatých, připravených zajistit zvláštní milosti a ochranu v případě všech speciálních
19 Srov. WA TR 4, 381n. (Nr. 4568). 20 Srov. IL VI, 45n. / WA Br. 2, 453–457 (Nr. 455). 21 Titulovat ženu svého srdce jako „pána“ bylo již součástí dvorské milostné kultury (poznámka překladatelky). 22 IL VI, 120n. / WA Br. 5, 398–400 (Nr. 1605).
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528530
proseb, nemocí a potřeb.23 Právě na základě tohoto typu zbožnosti povzbuzuje Luther na smrt nemocného kurfiřta útěšným spisem. Upomíná jej na čtrnáct svatých pomocníků, jež si středověký křesťan připomínal v každé naléhavé situaci. Kurfiřt je měl před očima v podobě malby, vytvořené roku 1507 Lucasem Cranachem, která se dodnes nachází v mariánském kostele v Torgau. Ve věnování Luther píše: „Sestavil jsem těchto čtrnáct kapitol, jež jsou uspořádány podle ilustrace, a dal jim nadpis ‚tesseradecas‘ – čtrnáct. Měly by přijít namísto oněch čtrnácti svatých, které ve své pověrčivosti činíme pomocníky v nouzi a vzýváme je. Není to však obraz stříbrný, nýbrž duchovní. Nemá zdobit kostelní stěny, nýbrž povzbudit a posílit zbožné srdce. Doufám, že bude Vaší kurfiřtské Výsosti v nynější nemoci užitečný. Celkový obraz sestává ze dvou desek. První obsahuje obrazy sedmi zel; pohled na ně zmírní nynější strasti; druhá deska nám staví podobným způsobem před oči obrazy sedmi dober a slouží témuž účelu.“24 Kurfiřt je sice osloven ve své víře v relikvie, ale není v ní posilován. Luther mu klade před oči spíše obrazy, jež si může v duchu představovat, a které se tak mají nemocnému stát duchovním lékem pro tělo i duši. Duchovní péče se tak stává svého druhu školou nazírání,25 v níž se nemocný, který z životní únavy ztratil vyhlídku na uzdravení, učí novému, duchovnímu vidění. Na prvé desce Lutherových útěšných obrazů jsou mu předložena zla, jež člověku ve zdraví zůstávají většinou skryta. Nemocný se je však má nyní naučit vidět, aby mohl pomocí těchto zel relativizovat vlastní nemoc, ba dokonce zmobilizovat obranné síly vůči ďáblu coby nejvlastnější a nejhlubší příčině všech zel. Útěcha je tedy u Luthera pravým opakem změkčilého chlácholení. Je to spíše výzva k boji proti hříchu, smrti a ďáblu, přičemž je samozřejmě třeba hledět na kříž toho, který na sebe vzal zla všech lidí a nesl je na kříž. Toho vykresluje Luther před očima nemocného, přičemž obraz Kristových muk proniká do srdce a zmocňuje se samotných hlubin duše. Tento obraz „musí všechna naše zla a trápení pohltit a strávit“.26 Na druhé polovině své útěšné malby ukazuje Luther nemocnému dobra, jimiž Bůh člověku hojně žehná: zdraví, majetek, děti, slávu, rozum, důvtip, inteligenci a chytrost. Už pohled na plnost těchto dober má nemocnému umožnit, aby „rozpoznal doširoka otevřenou Boží ruku“, a povzbudit jeho odvahu tím, že nemoc relativizuje i prostřednictvím Božích dober a tím, že nebude zděšen, „ani když se do množství a velikosti dobrých věcí tu a tam přimísí zrnko hořkosti“.27 Rozhodující náhledovou pomoc podává Luther v novém pohledu na 23 24 25 26 27
WA 6, 99–134. (Srov. překlad a úvod Theodora Heckela. Schriften der Luther-Agricola-Gesellschaft in Finnland 3. Helsinki: Luther-Agricola-Soc., 1941.) Luther, Martin. Tröstungen. Vermittelt von Rudolf Bohren. München: Kaiser, 1983, 11–104. Srov. Schriften der Luther-Agricola-Gesellschaft in Finnland 3. Helsinki: Luther-Agricola-Soc., 1941. Citováno dle tamtéž, 7n. Luther, Martin. Tröstungen. Vermittelt von Rudolf Bohren. München: Kaiser, 1983, 39. Schriften der Luther-Agricola-Gesellschaft in Finnland 3. Helsinki: Luther-Agricola-Soc., 1941, 78.
Duchovní péče podle Martina Luthera – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528530
víru o smrti: Při zbožném pohledu na Kristovu smrt se umírajícímu jeví vlastní smrt jako „stín smrti“. Smrt sice není ještě zcela odstraněna, „ale Bůh jí, až na čistě vnější podobu, odebírá sílu“. Víra chápe smrt, „původní trest za hřích“, jako „konec hříchu“ a „počátek života a spravedlnosti“. Pro Luthera je to přímo „skvělé divadelní představení, jak je hřích zničen nikoli cizím působením, nýbrž svým vlastním a jak je zahuben svým vlastním mečem“.28 Jestliže k bodci smrti patří to, že umírajícího izoluje, pak Luther proti tomu staví nemocnému před oči útěšné vylíčení společenství svatých coby dobro víry. Pro žijícího i umírajícího má mnohem větší závažnost než společnost spolutrpících: „Kristus nechtěl, abychom cestou smrti, jíž se každý děsí, šli osaměle; kráčíme tedy cestou utrpení a smrti v doprovodu celé církve; ano, církev nese naše břímě silněji než my sami…“29 Tak jako jsou na první obrazové desce nakonec všechna zla soustředěna do podívané na toho, který vzal zlo na kříž a nesl je tam za nás, tak Luther na druhé polovině soustřeďuje všechna dobra do podívané na Zmrtvýchvstalého, který „zničil hřích, probudil spravedlnost, pohltil smrt a navrátil život; porazil peklo a získal věčnou slávu“.30 Věřící v zásadě nepotřebuje žádný jiný obraz nežli tento jediný obraz ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, který jej naplní silnou útěchou, bude-li se na něj dívat důkladně a s pozorným srdcem. V umně komponovaném útěšném spise pro Friedricha Moudrého se Luther projevuje jako duchovní, který duši nemocného staví před oči Krista a pomáhá si přitom jazykovou pestrostí Písma svatého. Namísto „stříbrných“ obrazů pověry, jimž důvěřuje kurfiřt, nabízí Luther mimořádně naplňující podobu „duchovního“ obrazu víry, který se zobrazí a vtiskne do srdce a odtud ovládne duši, mysl a všechny smysly. Prostřednictvím vyobrazení víry se člověk učí vidět neviditelné, skryté. Ve sklíčenosti vlastní existence odkrývá pravdu zmrtvýchvstání. Útěcha se v Lutherově duchovní péči stává procesem, který člověka proměňuje. „Má povahu bojového střetu mezi Bohem a bezbožnými silami, v jehož ohnisku se člověk nachází.“31
28 29 30 31
Tamtéž, 31. Tamtéž, 40. Tamtéž, 56. Tamtéž, 57.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy