98
T. L. Swanová
Naše šestice se válí na ručnících. Snědli jsme oběd a strávili tu skoro celý den. Je to zvláštní. Ty lidi v podstatě neznám, a přesto se cítím velmi dobře. „Jaké máš vůbec cestovní plány?“ zeptá se mě Bernadette. „No…“ pokrčím rameny. „Můj plán je zůstat na jedné základně v každé zemi jeden měsíc. Tak si můžu na pár dní v týdnu najít práci a zbytek času poznávat. Pokud nebudu pracovat aspoň dvě směny týdně, nebudu mít dost peněz na to, abych vydržela celých dvanáct měsíců, jak jsem původně chtěla.“ Christopher se se zájmem posadí. „Kam všude se chceš podívat?“ „No, začala jsem ve Španělsku,“ pronesu. „Myslím, že dalším cílem bude Itálie. Chci se podívat do Prahy. Vidět Řecko. Švýcarsko. Možná Německo?“ „Hmm,“ zamyslí se Christopher. „To zní jako plán. Možná bych jel taky.“ „Cože?“ zarazím se. „No jasně. To je dobrý plán,“ souhlasí Kimberly. „Taky bych měla začít pár dní v týdnu pracovat. Nevadí, když se přidám?“ Pokrčím rameny. „Já… Ne. Asi ne.“ „Jdu do toho,“ ozve se Basil. „Ne že mě vynecháte,“ přidá se Bernadette. Všichni se podíváme na Bodieho. Ten pokrčí rameny. „Můžeme do toho zahrnout i Portugalsko?“ „Asi jo,“ usoudím. „Nejsem pevně rozhodnutá, kam pojedu. Musím jen trochu pracovat. Proto musím mít nějakou základnu. Jinak je mi úplně jedno, kam se pojede.“ Christopher se na nás podívá. „Dvanáct měsíců… dvanáct zemí?“ Všichni se usmějeme, protože mezi námi zavibruje zvláštní druh vzrušení. „Platí.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528483
KAPITOLA 7
V místnosti je ticho; přesně to potřebuju. Po včerejším šílenství je dobré si konečně trochu odpočinout. Ostatní se ještě nevrátili z večeře. Jsme tu jen já a Christopher. Obracím stránku a snažím se vnímat, co čtu, ale cítím na sobě neustále jeho pohled. Vzhlédnu a vidím, jak leží ve své posteli naproti mé, opírá se ledabyle o jeden loket a upřeně mě pozoruje. „Co je?“ ozvu se. „Já to nechápu.“ Můj pohled zůstává přilepený ke stránce. „Co nechápeš?“ „Jak to, že jsi spala jenom s jedním člověkem?“ „Proč na to pořád myslíš?“ ohradím se. „Nech to plavat, prosím.“ „Až mi to vysvětlíš, už se o tom nikdy nezmíním.“ Povytáhnu obočí. „To ti nevěřím.“ Uchechtne se. Taky mi nevěří. „Vymyslela sis to, že jo?“ „Ne.“ „Vždyť je to nesmysl.“ Rozzlobeně odložím knihu. „Vůbec to není nesmysl. Všichni nešukají jako králíci, víš?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528483
100
T. L. Swanová
„Jsi vdaná?“ „Ne.“ „Zakazuje ti to víra?“ „Ne.“ Na okamžik se zamyslí a zvedne obočí. „Takže prostě nuda?“ Usměju se. „Možná.“ Zamyšleně žmoulá pokrývku, na které leží. Ach jo, on toho nenechá, dokud ze mě nevymáčkne víc informací. „Hele, většinu dospělosti jsem strávila se svou středoškolskou láskou, a když jsme se rozešli…“ pokrčím rameny. „Takže jsi čerstvě single?“ „Ani ne.“ „Jak dlouho?“ „Jsi dost vlezlý, víš to?“ „Jak dlouho?“ zopakuje. „Rozešli jsme se před dvěma lety.“ „Tys neměla sex dva roky?“ vyjekne zděšeně. Cítím, jak mi v rozpacích hoří tváře. Sakra, proč jsem to řekla nahlas? „Byla jsem zaneprázdněná.“ „Masturbuješ?“ Tos uhodl. S úsměvem se vrátím ke knize. Chvíli sedíme mlčky a já skoro slyším, jak mu to v hlavě šrotuje. „Jak dlouho jsi neměl sex ty?“ opáčím. V zamyšlení zvlní rty. „Asi hodinu. Autoerotika.“ „Ty sis ho vyhonil tady?“ zajíknu se. „Kde?“ „Ve sprše. Co jsem měl dělat? Pět dní jsem neměl sex, bolely mě koule.“ „Fuj.“ Zírám na něj. „Ty si ho potřebuješ vyhonit už po pěti dnech?“ „Samozřejmě,“ přikývne. „Musím ejakulovat každý den, pokud možno víckrát. Ideálně ráno a večer.“ „Jsi nemocný,“ zkonstatuju podmračeně. Ukázka elektronické knihy