Karen Boothová
„Počkat. To jako vážně?“ Taylor se zatočila nad tou myšlenkou hlava, ale první, co ji napadlo, bylo to, že jí tahle věc zkříží plány s přestavbou na hotel. „Ano. Jsem si jistá, že to bude tak trochu noční můra, ale vyslechni mě, prosím tě.“ Bylo jasné, že Chloe Taylořinu reakci dokázala předvídat. „Poslouchám tě.“ „Nechceme s Parkerem trávit rok plánováním svatby. Je nám jasné, že čím déle se bude plánovat, tím bude větší a víc lidí bude toužit po pozvánce. Máma má pořád víc nápadů ohledně věcí jako je výzdoba, barvy a družičky, takže jsme si říkali, že bychom se prostě měli vzít na konci léta. A protože skvělá místa jsou zabukovaná dlouho dopředu, napadl nás tvůj dům. Dalo by ti příležitost ho předvést a mohla bys tam i odprezentovat nápady na hotel. Mohlo by to to tvoje podnikání trochu nakopnout, co myslíš?“ Taylor o slovech své přítelkyně přemýšlela. Možná, že to je dobrý nápad! Taylor by díky tomu mohla získat představu, co její dům může nabídnout, a návštěvníci z vyšší společnosti by pak mohli o její nemovitosti utrousit pochvalné poznámky. Přesto ale stále existovaly nějaké překážky. „Mám strach, že momentálně není ten dům ve stavu, aby mohl hostit tolik lidí. A taky bych musela najmout personál.“ „V domě by se konala jen party, takže s tím by sis nemusela dělat starosti. A pokud jde o personál, každá cateringová společnost dodá vlastní číšníky a barmany. Zbytek by neměl být problém a moje máma ti moc ráda pomůže.“ „Ale stejně bych chtěla, aby to byla pěkná akce.“ „Byla jsem v tom domě snad milionkrát,“ namítla Chloe. „Pěkný je dost.“ „Musíme si to pořádně promyslet,“ řekla Taylor, která si už v duchu dělala seznam toho, co bude potřeba udělat. Ve většině místností se bude muset přinejmenším nechat vymalovat. „O kolika lidech mluvíme?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528116
Tři hodiny života
„Máme limit sto lidí na obřadu. Třicet na předsvatební večeři, doopravdy nechceme nic velkého,“ řekla Chloe. Taylor se začaly v hlavě divoce honit myšlenky. Ta představa se jí zamlouvala. A navíc jí takové zaměstnání pomůže nemyslet na katastrofální zakončení jejího víkendu s Romanem. A vzhledem k tomu, že Chloe měla upřímně ráda a nic by jí nedokázala odepřít, nebylo nad čím váhat. „Budu od vás obou potřebovat pomoc.“ „Slyším dobře?“ ozvala se Alex. „Řekla jsi zrovna ano? Chloe, mám dojem, že Taylor zrovna řekla ano!“ „A nebylo ani potřeba moc přemlouvání. Jak je to možné?“ podivila se Chloe. Taylor se tiše zasmála a usrkla si vína. „Je to možné, protože vás obě miluju a potřebuju se nějak zaměstnat.“ „A nezaměstnává tě snad ten tvůj hotelový projekt? Když k tomu přidáš ještě tohle, budu muset doufat, že toho na tebe nebude příliš,“ starala se Chloe. „Proto taky říkám, že budu potřebovat vaši pomoc.“ „Mohly bychom tento týden přijet? Má být krásné počasí a já bych odtamtud klidně mohla pracovat,“ podotkla Chloe. „Hrozně ráda bych s tím začala.“ „Aaaach, ano,“ přidala se Alex. „Vzhledem k tomu, že mě Chloe najala, abych dělala květinovou výzdobu, dá se říct, že budu taky pracovat. Bude to jako za starých časů. My tři budeme zase spolu a ještě k tomu v tom úžasném domě.“ Taylor byla nadšená z toho, že bude moci strávit pár dnů se svými nejlepšími přítelkyněmi. Nejen, že to bude velká zábava a radost, ale taky bude díky tomu schopná myslet na svůj letní úkol se svatbou, a naopak nemyslet na Romana Scotta. „Jasně! Jak brzo se sem můžete dostat?“ „Co zítra ráno? Zvládneš to, Alex?“ zeptala se Chloe. „Docela jistě. Jak domluvíme, začnu balit. Vyhovuje ti to takhle, Taylor?“ „Dokonale. Dám do ledničky rosé a připravím vám 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528116
Karen Boothová
pokoje. A když už tady budete, popovídám vám, co jsme objevili v domě Simone Astleyové.“ „Ach bože,“ vydechla Chloe. „Na to jsem úplně zapomněla. Nemůžeš mi říct něco už teď?“ „Mám spoustu fotek, které vám chci ukázat. Myslím, že je celkem jisté, že je na jedné z nich těhotná, ale ráda bych slyšela váš názor. Ale to nejdůležitější, co jsme objevili, bylo to, že si někdo doopravdy nepřál, abychom tam byli. Dveře byly zapřené několika pytli s pískem, ale oba s Romanem jsme se dokázali protáhnout úzkou škvírou. Když jsme se vrátili, oba jsme dostali výhružnou textovou zprávu“ „Počkej moment. Roman šel s tebou? A někdo vám vyhrožoval? Proč o tom nic nevíme?“ zeptala se Chloe zaskočeně. „Uklidni se, prosím tě,“ řekla jí Taylor. „Roman šel se mnou, protože měl pocit, že bych neměla jít sama. A pokud jde o to vyhrožování… byla to zpráva. Smska. Nic hrozného.“ „Ty to bereš moc lehkomyslně,“ ozvala se Alex. „Není mi to jedno. Ale nechci se zabývat věcmi, které nemůžu nijak ovlivnit.“ „Hmm… No, dobře. Promluvíme si o tom, až za tebou zítra přijedeme,“ řekla nakonec Chloe. „Kromě toho taky chci slyšet víc o tom, jak to probíhalo s Romanem.“ „Já taky,“ přidala se Alex. Než to ze sebe dostanu, budete mě muset přinutit vypít aspoň dvě skleničky vína, pomyslela si Taylor. „Uvidíme.“ Rozloučily se a zavěsily. Možná bude muset trochu před svými přítelkyněmi mlžit, když dojde na Romana, ale už se nemohla dočkat, až jim poví všechno ostatní.
100 Ukázka elektronické knihy