Louise Allenová
„Tak to není. Já jsem se do toho narodil, je to pro mě privilegium.“ Hnědé oči nabraly skeptický výraz a ústa se prohnula do ironického úsměšku. „A není zcela vyčerpávající chovat se pořád dokonale, abyste si tohle privilegium zasloužil? Vás nikdy neunaví všechna ta očekávání rodiny, nájemců a těch, kdo jsou na vás závislí? Nikdy jste si nepřál, abyste byl prostě Williamem Calthorpem, obyčejným džentlmenem s přiměřenými finančními prostředky, který si může dělat, co se mu zlíbí?“ „Tohle mě nikdy nenapadlo,“ odpověděl Will pevně ale upřímně. „No tak dobře, nebudu zkoušet přeplavat na druhý břeh. Ale teď pojďme odtud. Měla byste si odpočinout a být chráněná v té chatrči. Já se podívám, jestli existuje na ostrově nějaké místo, odkud by v domě mohli vidět naši signalizaci.“ Verity se poslušně vydala k chatě. Když si prosadila svoje, asi se rozhodla být poslušnější. Ale poslušnost se očividně netýkala jejího jazyka. „A proč přesně si potřebuju odpočinout a být chráněná?“ zeptala se sladce. „Je hezky teplo, svítí slunce a výskyt nebezpečných zvířat i loupeživých pirátů se tu zdá zcela vyloučený.“ „Ztratila jste klobouk,“ objasnil jí Will a odmítl se zabývat jejími divokými metaforami, které stejně pronášela jen proto, aby ho dráždila. Pokrčila rameny a ukázala kamsi do houští, které jí pravděpodobně strhlo klobouk z hlavy při tom bláznivém běhu. „Copak si nepotřebujete chránit pleť?“ zeptal se. „Rozhodně ne za cenu toho, že budu zavřená v malé dusné světnici po celé hodiny. Půjdu s vámi.“ „Slečno Wingateová –“ Žádný džentlmen by nikdy nevztáhl ruku na dámu a rozhodně by na ni nezvyšoval hlas. On je džentlmen, tak proč má nutkání 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528104
Pro vévodu nevhodná
křičet na Verity Wingateovou, říkat jí ještě mnohem horší věci, než už dneska vyslovil? Proč má chuť s ní zatřást a donutit ji, aby ho přestala provokovat? A proč pomyšlení, že položí ruce na její útlá ramena a přitáhne si ji blíž k sobě, způsobilo, že se okamžitě otočil a vydal se směrem k té malé letní chatě? Když k ní bude zády, ona si alespoň nevšimne, jaký tělesný účinek na něj má. Pod jejíma nohama zaskřípal štěrk, což znamenalo, že mu jde v patách. Poslušnost a žádné odmlouvání… jak osvěžující! „Říkej mi Verity,“ řekla břitce. „A já ti budu říkat Wille. Budeme na tomhle ostrově uvěznění mnoho hodin. Kromě toho mezi námi asi úplný soulad panovat nebude, proto se nehodlám neustále ohánět vaší milostí.“ „Slečno Win-“ „Neslyší nás tady ani lord komoří, ani jediná patronka od Almacků nemluvě o členech akademie heraldiků, tudíž si myslím, že se můžeme oslovovat křestními jmény, aniž bychom vyvolali nějaký skandál.“ Zmlkla a Will se málem otočil, aby se zeptal proč. „Když pominu skandál, ve kterém jsme se už nevinně ocitli.“ Najednou uviděl její klobouk proti slunci, takový kulatý slaměný nesmysl se žlutými stuhami. Byl zachycený na nějakém trnitém křoví. Natáhl se po něm. „Tu máš. Bohužel je děravý.“ Verity si klobouk vzala, nahlas si povzdechla nad jeho stavem a vzápětí si ho narazila na hlavu. Chomáč načechraných hnědých vlasů se okamžitě prodral dírou ven. „Žádný skandál nebude,“ řekl Will a odolal touze zavázat jí stuhy od klobouku na velkou mašli pod bradou, a přitom ji pošimrat na krku. „Nejsou tu žádní 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528104
Louise Allenová
jiní hosté jenom tvoje a moje rodina, to se mi podaří zvládnout a tvoje jméno nebude kompromitováno.“ Ovšem jeho nezachrání ani absence skandálu, ledaže by je někdo osvobodil velmi rychle. Ona opět ztichla, patrně protože si neuvědomila, že ať skandál vypukne nebo ne, nevyhne se ani jeden z nich následkům. Svobodný džentlmen uvězněný s dámou na opuštěném ostrově, kde je jediným obydlím stará chata s postelí, nemůže očekávat nic jiného než důrazný požadavek sňatku od jejího otce. To považoval samozřejmě za správné, i když za dost trapné. Alespoň že ji děti mají rády, pomyslel si Will. Ale pak přišla alarmující myšlenka na zuřícího biskupa: jestlipak se biskupové ohánějí křížem místo pistole, když ženou budoucího zetě k oltáři? Tou představou zahnal poslední zbytky vzrušení. Ale manželství s touhle hádavou ženskou? „No tak, vím, že až překonáš počáteční šok, budeš uvažovat rozumně a přestaneš se chovat ušlechtile,“ pronesla slečna Verity s jistým zadostiučiněním, že s ní chtěl okamžitě silně zatřást. A potom… „Už jsme u letního domku,“ zbytečně jí sdělil Will, protože stáli přímo před domkem. Jestlipak by zvládl postavit vor? Kdyby měl sekyru a nějaké silné motouzy… A kdyby přání byla koňmi, žebráci by se jen vozili. Před nimi byly dveře do chaty. Nedalo by se na nich plout? Otevřel je a zkoumal panty. „Neopovažuj se na to ani pomyslet, Wille,“ zarazila ho Verity rozhodně a zkoumala sílu dřeva palcem a ukazováčkem. „To je jenom o stupínek méně nebezpečné než plavat.“ „Copak tě absolutně nic nerozhodí, Verity? Nebo se vyžíváš v tom, že za všech okolností oplýváš dobrými radami?“ napadl ji Will, protože najednou jeho 100 Ukázka elektronické knihy