Lynne Grahamová
„Ne, pojď dovnitř a dej si s námi kávu.“ Gaetano škubnul dveřmi dřív, než stihla utéct. Dario jí přistrčil židli a Lara se posadila. V zeleném svetru a legínách byla tak droboučká, až se Gaetano neubránil smíchu. „V téhle barvě vypadáš jako skřítek. Musíme vyplnit nějaké formuláře ohledně Freddyho, abychom mu mohli vystavit nový rodný list.“ Položil před ni formuláře a Lara je s provinilým výrazem podepsala. „Kéž bych uvedla tvoje jméno do Freddyho rodného listu hned po jeho narození a přiznala tak naše manželství.“ „To není nic, co by se nedalo vyřešit.“ Gaetano jí útěšně stiskl rameno. „Netrap se tím.“ „V Maroku si to určitě užijete,“ podotkl Dario. Gaetano se na svého přítele zamračil. „Díky, Dario, že jsi to prozradil.“ Lara vytřeštila oči. „Maroko?“ „Opožděné líbánky, dlužím ti to,“ řekl jí Gaetano s úsměvem. „Odjíždíme koncem týdne.“ „A co Freddy?“ „Toho tady nenechám. Vždyť je to i můj syn.“ Gaetano ji pečlivě pozoroval, zatímco si nalévala kávu. Ozvalo se zaklepání na dveře. Dovnitř vešel vysoký blonďák a nadšeně se zdravil s Gaetanem. Chvíli spolu mluvili francouzsky a potom ho Gaetano s úsměvem představil. „Laro, tohle je Olivier Laurent. Je to známý fotograf a můj dobrý přítel, už od školy. Pozval jsem ho, aby udělal nějaké fotky, tebe a Freddyho. Pokud nabídneme novinářům oficiální fotky, budou mít o důvod míň nás obtěžovat,“ vysvětloval. Lara se postavila a po francouzském způsobu políbila příchozího na obě tváře. Popadl ji za ruce, kousek ji od sebe odtáhl a profesionálním okem na ni mrkl. „Vybral sis dobře, Gaetano. Modelky, se kterými pracuji, by za takovou postavu vraždily, a k tomu ty vlasy a oči.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528045
Královna jeho srdce
Lara se narovnala v ramenou. „Děkuji.“ „Říkal jsi, že to má být neformální,“ připomněl Olivier. „Líbí se mi, jak je tvoje žena oblečená, ale možná by to chtělo dodat jí trochu jiskru.“ „Ty chceš, aby to proběhlo teď?“ zeptala se Lara. Protože ona už si trochu jiskry dodala líčením, které dostala společně s novou, honosnou garderobou, ve které našla oblečení pro každou myslitelnou příležitost. „Já se cítím takhle dobře.“ „Tak aspoň nějaké šperky, prsteny nebo náušnice,“ navrhl ještě Olivier. „Hned jsme zpátky,“ zamumlal Gaetano s nezvyklým ruměncem ve tváři. Rychle sevřel Lařiny dlaně ve svých a vystrčil ji ven z místnosti. „Kam to jdeme?“ „To je moje vina. Nikdy jsi ode mě nedostala žádné šperky,“ omlouval se jí provinile. „Co jsem to za manžela?“ „No, byl jsi mým manželem šest týdnů a já jsem ti nedovolila utrácet za něco, co bychom nezbytně nepotřebovali. A potom jsme šli od sebe a znovu jsme se potkali teprve před pár dny. Naštěstí jsem si nechala svůj snubní prsten, přestože jsem ho až doteď nenosila,“ upozornila ho Lara. „Přece z toho nebudeme dělat vědu.“ Gaetano ji vzal do vedlejšího pokoje. Otevřel sejf a z něj vytáhl několik krabiček se šperky. Lara ho přitom užasle pozorovala. „Potíž je v tom, že tohle všechno jsou starožitné rodinné kousky.“ „Proboha, vždyť nemusím nosit vaše rodinné šperky,“ protestovala Lara rozpačitě. „Jako moje žena máš právo cokoliv z toho nosit. Až bude čas, pořídíme šperky výhradně pro tebe, ale Olivier má pravdu… Vypadalo by divně, kdybys na fotkách neměla vůbec žádné šperky.“ „Je mi jedno, jestli budu vypadat jako chudá příbuzná,“ prohodila se smíchem. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528045
Lynne Grahamová
„Ale mně ne,“ vyštěkl poněkud drsně Gaetano. „Když sis mě brala, vůbec to nebylo dokonalé. Svatební šaty sis půjčovala, protože jsi mi nedovolila ti je koupit. Neměli jsme žádnou oslavu, nedostala jsi žádný zásnubní prsten, neměli jsme žádné líbánky. Nic, co berou ostatní nevěsty jako samozřejmost!“ „Tyhle věci pro mě nejsou důležité. Pro mě je důležitější pocit. Naše svatba byla velmi romantická,“ připomněla mu něžně. „Celý okolní svět byl pod sněhem, byli jsme tam jen my dva, doktorka Beresfordová a její manžel. Milovala jsem ty šaty z půjčovny. Podle mě byl celý ten den magický.“ Gaetano na ni užasle zíral, mrzutost z temných očí mu však nezmizela. „Vážně?“ „Vážně,“ potvrdila s úsměvem. „Neměla jsem žádné příbuzné, které bych mohla pozvat, a těch pár jediných přátel by stejně nemohlo přijet. Byli jsme spolu. Na tom jediném mi záleželo.“ Gaetano s námahou odtrhl oči od Lařina rozkošného obličeje a začal otevírat několik krabiček s prsteny. „Vyber si nějaké,“ vybídl ji. „Ach, tenhle je úžasný!“ Lara vytáhla nádherný prsten s jediným diamantem a nasadila si ho na prst. „A dokonale mi sedí, jako by byl stvořený přímo pro mě!“ „Ten patřil mé babičce… aspoň myslím. Zemřela ještě předtím, než jsem se narodil, ale Vittorio a Giulia si mě jednou posadili a promluvili si o tom se mnou, vyprávěli mi o všech těch špercích a o jejich původu. Někde tu bude oficiální katalog. Zkus si nějaký další a taky nějaké náušnice,“ povzbuzoval ji. Lara si na druhou ruku navlékla prsten s hranatým safírem. Všechny náušnice, které jí ukázal, byly až příliš nápadné a navíc neměla propíchnuté uši. Takže Gaetano se prozatím bude muset spokojit s prsteny, které teď zdobily její prsty. 100 Ukázka elektronické knihy