Šídlo říká: „Už je nás víc. Vlk se musí polekat. Až uslyší nás tři v lese pod stromy tam halekat.“ Na okraji malé vísky, houser na ně štěbetá: „Kam jdete vy, tři poutníci? Vyšli jste si do světa?“ „Jdeme sbírat bedly, hříbky. Ty se můžeš přidat k nám. Potkáme-li zlého vlka, dostane strach, že je sám.“ A tak naši kamarádi vstoupí v lese do křoví, vtom však slyší vlčí vytí. Srdce se jim zastaví. Naštěstí tam v černém lese žili kdysi dřevaři. V jejich opuštěném domku skryli se ti houbaři. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527992
Kohoutek vlezl na bidlo a kačer pod lavici, houser skočil do šatníku a šídlo pod krabici. Vtom se dveře rozletěly, šedý vlk na prahu stál. „Sežeru vás okamžitě,“ silným hlasem na ně řval. Kohoutek však na bidýlku zakokrhal hlasitě: „Bijte ho, bijte ho všichni. Bojí se nás určitě.“ Houser zase ze šatníku kvíká, kvíká hlasitě: „Vezmeme si na něj klacek. Bude se bát určitě.“ Kačer ihned pod lavicí kváká, kváká hlasitě: „Šak, tak, šak, tak, kamarádi. Bojí se nás určitě.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527992
A nakonec malé šídlo skočilo zpod krabice, píchlo vlka do čenichu. Vlk zmizel ze světnice. Běžel lesem a naříkal: „Jsou tu hrozná strašidla. Za chvíli by ze mě zbyly jenom vlčí povidla.“ A potom kačer, černý kohout, houser a též malé šídlo sebrali bedly i hříbky prťavcovi na jídlo. Když pak všichni pospolu vstoupí k ševci do dveří, švec jim nahlas poděkoval, připravil jim večeři.
100 Ukázka elektronické knihy