lo až později. Zhruba po třech letech se začalo stavět, mezi prvními stály domy v ulici U Kruhovky a koleje, nejdříve áčko a pak béčko. Společně s budovami školy se postavilo také 36 bytů pro pedagogy, na které byl pořadník, a největší šanci získat byt měli ti, kteří měli děti. Díky tomu jsem byl v seznamu na předních místech a na konci roku 1959 jsem se s rodinou mohl přestěhovat na Suchdol do novostavby. Předtím jsme bydleli na Letné na kolejích, kterým se říkalo Kolonka. Jak vzpomínáte na svou aspiranturu? V roce 1957 jsem byl přijat jako aspirant do Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Karlově. Ústav tehdy vedli nebo s ním spolupracovali Miloš Kaláb, Jaroslav Klofáč a Pavel Machonin, kteří byli protidogmatičtí a pod hlavičkou marxismu-leninismu začali do společenských věd vnášet sociologické teorie. Začali provádět i první sociologické výzkumy. První takový výzkum ústav organizoval v ČKD, které bylo tehdy považováno za svatý podnik, kde měli pracovat jen ti nejkvalitnější a nejuvědomělejší dělníci. Výzkum ovšem ukázal, že dělníci nebyli až tak jednolitá skupina, uvědomělých gardistů byla jen malá část, většině dělníků byl socialismus docela fuk. Průzkum byl proto prohlášen za tajný. Já jsem se v té době začal orientovat více na sociologii, do rukou se mi dostávaly sociologické časopisy a literatura, převážně překlady z polštiny. Poláci byli v této oblasti dál. V rámci kandidátské práce jsem se soustředil na zemědělství, řešil jsem úlohu okresních výborů a základních organizací KSČ v JZD. Doufal jsem, že dostanu povolení studovat ve stranických archivech, ale nechtěli mě tam pustit. Trvalo skoro dva roky, než jsem dostal povolení. Když jsem četl projevy členů strany k zemědělství, ztrácel jsem veškeré iluze. Došel jsem k závěru, že řízení musí být v souladu s odbornými, nikoliv stranickými znalostmi. Disertaci jsem nakonec obhájil až v roce 1964. Kdy se začala na VŠZ, resp. na fakultě, projevovat demokratizace? Od poloviny šedesátých let, kdy zde začali fungovat odchovanci vysokých škol, kteří nesdíleli ideologický dogmatismus. Docháze-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527991
lo k rozšiřování svobody tisku, vznikaly studentské časopisy, například Buchar na ČVUT nebo u nás na škole Impuls. Tehdy jsem podporoval a bránil redaktory těchto časopisů. Strana a StB [Státní bezpečnost] totiž vyvíjely tlak, aby byl Impuls na VŠZ zakázán. Mohl jsem přednášet studentům o nezákonnosti KSČ v padesátých letech, podporoval jsem demokratizaci školy. V roce 1966 se do čela školy dostal prof. Emil Kunz a celá řada dalších lidí, kterým šlo především o rozvoj vědy a na komunistickou ideologii moc nedbali. Zjednodušeně, dříve se zdůrazňovaly nástěnky a podobné hlouposti, ale později už nikoho hotová nástěnka nezajímala, místo toho se řešila věda a učení. V čem spočívala vaše tehdejší odborná práce? V roce 1964 přišel z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky na školu [VŠZ] prof. Jan Tauber, což byl mimořádně vzdělaný člověk, vynikající organizátor, který za první republiky studoval v Americe sociologii a po válce působil na Ministerstvu zemědělství pro zahraničí. V polovině šedesátých let u nás obnovil agrární sociologii a na škole ji zavedl do výuky. Na provozně ekonomické fakultě založil katedru sociologie venkova a historie zemědělství. Pod jeho vedením jsme s dalšími spolupracovníky publikovali první skripta z rurální sociologie Sociologie zemědělství a venkova. První díl byl obecný a zpracoval ho Tauber, druhá část byla speciální, tam jsem měl dvě kapitoly. Za normalizace byla skripta jako nemarxistická zlikvidována, zachránil jsem jen několik desítek exemplářů. Tehdy jsme prováděli sociologické výzkumy a řešili důsledky mechanizace na sociální strukturu družstevních skupin. Analyzovali jsme nejrůznější úřední materiály a statistiky, využívali jsme také dotazníky a volné rozhovory, abychom zjistili názory a postoje tehdejších pracovníků. Ke statistickému vyhodnocení jsme využívali děrnoštítkových strojů Aritma a počítač Minsk 22. Já jsem výzkum prováděl ve Středočeském kraji, převážně na Kolínsku, Kutnohorsku a Mělnicku. Tehdy jsem také publikoval první větší sociologické práce. Především jsem dokončil sociologickou práci pro EWG [Europäische Wirtschaftsgemeinschaft / Evropská hospodářská společnost], která požadovala zprávu o stavu zemědělství v evropských zemích. Zúčastnilo se jich přes třicet. Počítal jsem
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527991
s tím, že z tohoto výzkumu bude vycházet také moje habilitace. Souhrn ze všech zpráv z různých zemí – západního Německa, Holandska, Dánska, Finska, Švýcarska, Polska a Československa – byl pak publikován v roce 1969 v angličtině v časopise Sociologia Ruralis. Jak jste prožil srpnové události roku 1968? V noci někdy po třetí hodině ráno mě probudil telefon. Volal mi kolega Procházka, aby mi řekl, že dochází k obsazení. Otevřel jsem okno a nad Suchdolem bylo slyšet bzučení letadel. Začal jsem obvolávat a budit kolegy z celoškolského výboru, kteří byli v Praze. Ráno se nás několik sešlo na rektorátu a přijali jsme stanovisko o protiprávnosti okupace, které jsme začali šířit. Ještě s jedním kolegou z mechanizační fakulty jsme gazíkem rozšiřovali po Praze tiskoviny přímo z tiskáren protiokupačních novin. V těch dnech nás navštívil tehdejší student Ivan Dejmal a požádal nás o poskytnutí materiálu pro tisk na propagandu proti okupaci. Ze školního materiálu tehdy dostal cyklostyl, velké množství blan, papíru a tiskařskou barvu. V pozdějších letech po založení Hnutí revoluční mládeže používal materiál k tisku protinormalizačních letáků. Po jeho zatčení mu byl cyklostyl StB zabaven, nikdy ovšem nezjistili, kde ho vzal. Když hrozily na škole kontroly tiskařského materiálu, zfalšoval totiž kvestor inventarizační seznamy a žádný cyklostyl tak nechyběl. O celé akci tehdy věděli asi jen tři lidé. Srpnový okupační týden jsem tedy prožil aktivní protiokupační činností. Přemýšlel jste tehdy o emigraci? Nepřemýšlel, já jsem stále doufal, že se ten demokratický vývoj podaří udržet. Počátkem roku 1969 jsem dokonce ještě pořád věřil, že se budu habilitovat. Profesor Tauber ovšem tušil, že nový normalizační režim politicky ani odborně neustojím. Zařídil mi proto semestrální studijní pobyt na univerzitě v Giessenu na katedře agrární sociologie. Do Německa jsem odletěl na konci dubna. Přijal mě tam tehdejší ředitel institutu prof. Herbert Kötter a já si vzpomínám, jak jsem se hned na začátku pobytu dopustil trapné chyby v němčině. Vyřizoval jsem pozdravy od prof. Taubera a chtěl jsem říct, že byl postižen mozkovou mrtvicí – Hirnschlag, ale
100
Ukázka elektronické knihy