98
ToRi WHiTAKER
mě neponíží. A hned nato jsem zavřela oči a vzpomínala jsem, jak jsem se cítila v maminčině náručí spokojená a v bezpečí a jak mi voněl její květinový šampon. Maminka byla chytrá. Věděla, že v životě nastanou situace, které se nedají naučit – leda vlastní zkušeností. V peněžence mám její peníze. Kdybych chtěla, můžu skočit na vlak a vrátit se domů. Ale já jsem se rozhodla, že tu zůstanu a vydržím. Docházelo mi, že nezávislost není taková, jakou jsem si ji vysnila. Odvrácenou stranou odměny bývají rizika, kompromisy a oběti. Tramvaj zastavila a matka s dcerou se chystaly ruku v ruce vystoupit. Znovu jsem vyhlédla z okna. Je tohle ten Jasper’s Market, kterého jsem si všimla předtím? Vstala jsem a šla jsem za ostatními dopředu, abych se přesvědčila. V uličce jsme na sebe s matkou přátelsky kývly a s její dcerkou jsme si zamávaly. „Mějte se hezky,“ řekla jsem té ženě. „Vy také,“ odpověděla. „Na shledanou,“ řekla holčička průvodčímu. Ale on se na ni ošklivě zamračil. Pobouřilo mě to. Na mě se nikdo v životě takhle nepodíval. Mávl rukou na matku, aby si pospíšila ze schůdků, jako by byla nějaký hmyz. Viděla jsem, jak její obličej posmutněl. Ignorovala jsem zdvořilý pozdrav, který průvodčí adresoval mně, a vystoupila jsem tak rychle, jak to šlo. Zabolelo mě u srdce kvůli těm dvěma. Na ulici jsem jim ještě chtěla říct něco milého, ale pospíchaly pryč.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527951
KAPiToLA 11 Violet
Detroit, Michigan Srpen 1921 Seděla jsem u montážního stolu s devíti dalšími ženami. Všechny jsme byly zpocené, jako bychom právě vylezly z vody. Pot mi kapal z čela a nosu na díly, které jsem sestavovala. Předloktím jsem si otřela čelo. Rukávy jsem měla vyhrnuté po lokty, ale moc to nepomáhalo. Zvykla jsem si na kovový pach haly, ale celý první týden jsem si nemohla zvyknout na dusivé vedro, ačkoli vysoká okna byla otevřená dokořán a pod stropem se otáčely elektrické větráky. Ale snažila jsem se zkompletovat další a další zapalovací svíčky. Dneska byl poslední den mého zkušebního období a v dokončení potřebné kvóty jsem zaostávala. Potřebovala jsem dostat výplatu. Potřebovala jsem tuhle práci. Nemohla jsem si dovolit selhat. Abych splnila normu, musela jsem sestavit každé tři minuty jednu svíčku – nebo sto šedesát za osmihodinovou pracovní směnu. To bylo osm set svíček na jednu dělnici za týden. Nejlepší děvčata, jako třeba Josie, která seděla vedle mě a zaučovala mě, dokázala zkompletovat jednu svíčku za dvě minuty, a vydělala si tedy víc peněz. Není divu, že žádná z nich při práci nemluvila. Na začátku týdne mi trvalo pět minut sestrojit jednu svíčku, a přestože jsem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527951
100
ToRi WHiTAKER
byla den ode dne rychlejší, byla to honička, abych to do konce páteční pracovní doby stihla. Začátečnice měly úlevu, první týden mohly odevzdat o padesát svíček méně, ale i s tím jsem dneska musela odevzdat o čtyřicet svíček víc, než byla denní norma. Házela jsem do své krabice hotové svíčky tak rychle, jak jen to šlo, a už jsem to skoro zvládala za dvě minuty. Špičky prstů jsem měla otlačené od utahování kovových součástek. Bolely mě oči a záda, ale Josie říkala, že na to si zvyknu. „Je čas na oběd,“ řekla. „Já budu místo pauzy pracovat,“ opáčila jsem. Všechny běžely do šatny, protože jsme měly přesně třicet minut na jídlo, chvilku oddechu se spolupracovnicemi a na to, abychom si odskočily. Měla jsem sendvič s krůtím masem, jablko a melasový koláček. Paní Sturgeonová poskytovala za příplatek jídlo k obědu. Ale dneska si to odnesu nesnězené domů. Poprvé se u mě zastavil pan Giddens. „Dobrý den, jak se máte?“ řekla jsem, aniž bych zvedla oči od práce. „Měl bych se líp, kdyby nám dodali včas těsnění. Zrovna jsem dostal zprávu, že se dodávka opozdí.“ Bože, ne. Modlila jsem se, abych měla dostatek dílů, a mohla tak splnit kvótu. „Měly dorazit už ve čtvrtek, ne?“ zeptala jsem se. „Není to čtvertek,“ řekl. „Tady říkáme čtvrtek.“ Cítila jsem, jak mi prská na krk. Nebylo to nic příjemného, zvlášť když už jsem byla zpocená jako myš. Odkolébal se kus dál a adresoval jedné z polských dívek urážlivou poznámku v tom smyslu, že je tlustá. Vůbec nebyl příjemný jako můj bývalý šéf. Problém s komunikací tu byl na denním pořádku. Dvě Polky navštěvovaly každý den večerní hodiny angličtiny a firma jim ten kurz platila. Já jsem jejich přízvuku rozuměla líp než většina ostatních, protože mojí spolubydlící v penzionu byla Hannah. Pověděla mi, že její bratr navštěvuje amerikanizační program firmy Ford v jed-
Ukázka elektronické knihy