Když byla celá operace hotová, přišel čas na poslední instrukce pro Martina. Ten nás hned zkraje důrazně informoval, že se svou technikou k nám na loď rozhodně nenastoupí. Nepřesvědčily ho ani naše sliby, že pojedeme pomalu. Na kachnu ho prostě nedostaneme. Naštěstí jsme mistři improvizace a i tehdy se našel smysluplný kompromis. Během plavby budeme využívat GoPro kameru, která má krom výhody snadné manipu lace i vodotěsný kryt. Tu snad zvládneme ovládat sami. Martin tak pouze autem přejede do cílového kempu a natočí náš příjezd s vyloděním. Zbý valo doladit jen předpokládaný čas připlutí. Pečlivě jsme propočítali rych lost toku, hmotnost Daka i sílu větru a vyšla nám přijatelná pátá hodina odpolední. To je tak akorát. Rozloučili jsme se s naším kameramanem a uvelebili se na žluté gumě. Můžeme vyrazit. Ta příjemná povinnost táhnout za sebou dvě osoby v nafukovací kachně padla jako první na smíšenou posádku zelené laminátové vydry. Zrovna za Rožmberkem je úsek dostatečně rychlý a rozhodně se nejedná o žádný, řečí vodáka, „volej“. Atmosféra na obou palubách tak byla euforická. Mírné napětí se začalo utvářet až ve chvíli, kdy nám většina zbylých lodí začala nenápadně ujíždět. Bylo jasné, že tato situace dříve nebo později nastane. Našemu přednímu motoru právě došla šťáva. Náhle se zdálo, že je brzda v podobě nafukovadla prostě nad jejich síly. Možná by pomohlo, kdyby nevysedávali tolik u počítače a občas si zašli do fitka. Ale nechme to být. Se Štefim jsme naštěstí zachovali chladnou hlavu a zkusili svým kolegům pomoci v pádlování. K dispozici jsme měli dvě nohy a jednu ruku. V druhé byl půllitr. Bohužel se tato akce zcela minula účinkem. Jelou Dak se pouze otočil o 360 stupňů a naše pádlování celý konvoj spíše zpomalilo. Situace byla neudržitelná. „Odpojte se, h****a,“ křičel na nás zadák z tažné lodi a pádlem zuřivě bušil naši kachnu přes zobák. Bylo to na hraně žaloby pro týrání zvířat. Když už se pomalu schylovalo k tragédii, přišel zázrak. V dálce jsme totiž zahlédli celou naši partu, která na nás svědomitě čekala uprostřed řeky. Jak milé. Po přiblížení jsme sice zjistili, že příčina jejich zastavení spočívá v návštěvě plovoucího baru, ale to na situaci nic nemě nilo. Všude kolem nás se náhle objevilo mnoho potencionálních motorů. Vystoupili jsme z kachny a jali se obdivovat vodní občerstvovnu. Mnoho z vás podobný bar na svých plavbách jistě potkalo. Zrovna Vltava je těmito stánky docela pověstná. Většinou se jedná o jednoduchý vor, ve
98
KEMPIČI
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527514
Jelou Dak. Plavidlo, které asi nepatří mezi ty nejrychlejší, ale svým komfortem překoná kdejakou laminátovou vydru.
kterém jsou posazeny dvě nejpohlednější holky z nejbližší vesnice a na dřevěném prkénku zde krájí limetky do vašich mojit. Díky improvizova ným chladničkám si ve svém drinku můžete užít i kostky ledu, což bývá v srpnových vedrech velkým požehnáním. Barmanky na těchto plavi dlech musí být obrněny opravdu velkou dávkou trpělivosti, protože frky podnapilých vodáků jsou často velmi košaté. Skoro bych řekl až chlípně oplzlé. Mezi ty nejčastěji používané patří přesmyčka soulodění–soulo žení. Variaci na tento vtípek bohužel uslyšíte z každé druhé lodě a nelze dělat nic jiného než tento trapný okamžik přetrpět. V tomto směru se nás holky bát nemusely. My jsme spíše ocenili funkční platební termi nál, který nám doslova vyrazil dech. V centru Hradce pravidelně navště vuji kavárnu, kde kartou prostě nezaplatíš. Uprostřed rozbouřené Vltavy však žádný problém. Zajímavé. Nedivil bych se, kdyby tu měli příští rok i wifi pokrytí. Holky nám mezitím předaly naše nápoje a my si tento vzácný akt vyložili jako gesto vzájemných sympatií. Nastal čas na lehkou konver zaci. Nevím, jak dlouho přesně naše klábosení probíhalo, ale když jsme
VODÁCKÁ MAGISTRÁLA
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527514
Nezištná zastávka u plovoucího baru. V pozadí naši kamarádi na člunu, kteří se snaží nepozorovaně zmizet. Díky moc.
se otočili, kamarádi byli už dávno v tahu. Zhruba v půlkilometrové vzdá lenosti se ještě dala zahlédnout poslední posádka, jak zuřivě pádluje do bezpečí. Sobci! Nedalo se nic dělat. Štefi vytáhl kreditku a ležérně ji při ložil k terminálu. Já jsem mezitím odvázal kachnu, která se k našemu zděšení stihla nebezpečně vyfouknout. Hlavu teď měla mírně svěšenou a vypadala jako po mrtvičce. To nám ještě scházelo. Naskočili jsme na hřbet a nohama se odrazili od plovoucího baru. Zhruba po půl hodině zuřivého pádlování nastal čas na zhodnocení situace. Stoupl jsem si na příď a rukou se chytil vyfouknutého krku. Chvilku trvalo, než si mé oči přivykly slunečním paprskům. Zamžoural jsem do dáli a okamžitě zjistil stav naší věci. A sakra! Stále jsme se nacházeli asi pět metrů od plovou cího baru. To není moc. Situace začínala být kritická. Telefony jsme měli naštěstí ukryty na dně barelu, a tak nás nestresoval aktuální čas. Kdybychom věděli, že je
KEMPIČI
100
Ukázka elektronické knihy