a pologeticko-kontempl ativ ní aspekt... lidem pokoj, avšak nikoli všem. Andělé také neohlásili pouze: A na zemi pokoj lidem, nýbrž dodali: lidem dobré vůle. Slunce tak osvěcuje jen čistý zrak, ale malátný a nemocný oslepuje a zatemňuje. A proto se oprávněně lidem dobrým stává spásou, zlým pak záhubou.“261 Atributem pravého Mesiáše je proto také slunce, do něhož si umístil i svůj svatostánek (reprezentující andělský svět), což věděli už staří platonikové: „Nazývá-li Platón v Ústavě slunce viditelným synem božím, proč bychom jej my nepojali za obraz neviditelného syna?“262 Kristus je tedy „neviditelným sluncem, které je souvěčné a rovnocenné s Otcem“ a svým světlem proráží i všechny temnoty lidského hříchu: „Jelikož stát se světlem neznamená nic jiného než mít účast na světle, je proto velmi vhodný kabalistický výklad, že světlo z výroku Budiž světlo lze chápat jako světlo, které je zářícím zrcadlem (...).“263 Takové zrcadlo symbolizuje Krista. Pico se opět nechává inspirovat Dionysiovou triádou a sděluje, že Kristus je ten, kdo anděly a lidi očišťuje, osvětluje a naplňuje je milostí.264 Zde je tedy patrný i výrazný christologický a soteriologický aspekt. Jestliže v Oratiu byl centrem veškerého dění člověk-Adam, v Heptaplu se jím již stává Kristus. Christologický motiv podtrhuje i to, že pravý Mesiáš je nositelem skutečné svobody, k níž mohou být lidé pozvednuti právě jeho milostí: „Nicméně po nevýslovné oběti, učiněné na oltáři kříže, Kristus sestoupil i k nim, a svou nesmírnou silou, podobnou prudké vichřici, je strhl ke svobodě a povznesl je také k nejvyššímu štěstí.“265 261/ Pico, G., Hept., s. 358. 262/ Ibidem, s. 360: (…) cum solem in Republica Plato visibilem filium Dei appellet, cur non intelligamus nos imaginem esse invisibilis filii? 263/ Gn 1,3: I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Srov. Pico, G., Concl. 53, s. 112: Cum fieri lucem nihil aliud quam participare lucem conveniens est valde illa Cabalistarum expositio, ut in li, fiat lux, per lucem speculem lucens intelligamus…. Wirszubski, Ch. Pico della Mirandola, s. 37–38; Wolfson, E. R., Through a Specu lum that Shines, Princenton 1994, s. 147–148. 264/ Pico, G., Hept., s. 266: (…) ut homo Christus, qua homo est, si credimus Diony sio, angelos doceat, illuminet et perfecit, melior angelis effectus, quanto differentius prae illis nomen hereditavit, sed et nos omnes, quibus data potests filios Dei fieri per gratiam cuius dator est Christus, supra angelicam dignitatem evehi possumus. 265/ Ibidem, Hept., s. 338.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527500
a pologeticko-kontempl ativ ní aspekt... Jak k němu může meditující učenec dospět? To je úkolem až posvátné teologie, neboť jen jejím prostřednictvím lze spatřit „neviditelná Boží tajemství“ a dosáhnout tak i dokonalosti (perfectio).266 Jestliže ji chce mág zakusit, musí projít procesem očištění (purga tio), jinak zůstane v moci démonů (např. Azazela): „Kdo v kabale koná bez příměsi něčeho cizího, pokud tak činí již dlouho, zemře bi-nšika [tj. polibkem Božím]. Jestliže však v konání pochybí nebo [k němu] přistoupí neočištěný, bude pohlcen Azazelem.“267 Kdo však zprostředkovává očistnou fázi? V druhé předmluvě k Heptaplu se setkáváme s následující pasáží: „Nebe je přirozeností střední, a proto jej Hebrejci nazvali ha-šamajim. Skládá se totiž, jak jsme již uvedli, z eš a majim, tj. z ohně a vody.268 Takové dictum evidentně souzní i s následující tezí: „V kabalistickém výroku, že nebe se sklá dá z ohně a vody, se nám vyjevuje jak teologická pravda o sefirách, tak filosofická pravda, že elementy jsou v nebi jen díky své aktivní 266/ Týž, De dig. hom., přel. D. Sanetrník, s. 71. 267/ Pico, G., Concl. 13, s. 109: Qui operatur in Cabala sine admixtione extranei, si diu erit in opere, morietur ex binsica, et si errabit in opere auto non purificatus acce sserit, devorabitur ab Azazele per proprietatem iudicii. Podle Pika zlí démoni působí a škodí především v noci (Concl. 21, s. 81: Qui sciet proprietatem quae est secretum tenebrarum. Sciet cur mali demones plus in nocte quam die nocent. Zdrojem je patrně Recanatiho úvaha o moci démonů, jimž přináleží právo soudu (reprezentováno sefirou Din): And God called the light day: the word called here means drew and invited. Accordingly, the meaning of the verse is: he drew the property of the day to the day and the property of the night to the night. And because the property of strict judgment rules at night, its emissaries roam the world [at that time], this being the reason why the dominance of evil spirits is greater at night than in daytime (fols. 7vb–8ra, Wirszubski, s. 38). Jméno Azazel symbolizuje vzdoroboha a „odeslaného kozla“ – viz Lv 16,8: O obou kozlech bude Áron losovat: jeden je pro Hospodina, druhý pro Azázela. V interpretaci knihy Zohar (The Wisdom of the Zohar, II, přel. D. Goldstein, s. 652) se stává padlým andělem, kterému přináleží „vlastnost“ Soudu (Din): They are the Fallen down – this is Uzza, whom the Holy One, blessed be He, část down into the depth of darkness, and who dwells in the depth up to his neck, as we have said, and darkness is scattered before him. So he is called fallen down: he fell from heaven, and then he fell again into the depth of darkness. Azazel is the one with opened eyes, because darkness was not scattered over him, because he did not protest or rage against Heaven like the one [mentioned] above. 268/ Týž, Hept., s. 184.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527500
a pologeticko-kontempl ativ ní aspekt... síle.“269 Pikovým zdrojem je pravděpodobně Kniha Bahir. „Oheň“ symbolizuje sefiru Din (Soud), „voda“ zase odpovídá sefiře Chesed (Milost). V Liber de radicibus se dále dočítáme, že „nebe“ může být i metaforickým označením i pro sefiru Tif ’ eret, která, jak již víme, koresponduje s postavou spravedlivého Mesiáše, čili s Kristem coby aktivní silou.270 Pico se proto domníval, že „kabalisté musí nevyhnutelně připustit, že pravý Mesiáš lidi očistí vodou“. Ten však již neumírá, vítězí nad smrtí a přemáhá i ďábla, kterého svrhl pod naše nohy.271 269/ Týž, Concl. 67, s. 113: Per dictum Cabalistarum, quod Coeli sunt ex igne et aqua, simul et veritatem theologicam de ipsis Sephirot nobis manifestat, et philoso phicam veritatem, quod elementa in coelo sint tantum secundum activam virtutem. 270/ The Book of Bahir 59/40, s. 150–151: Quid est celi? Hoc scilicet quod docet ce pisse Deum sanctum et benedictum ignem et aquam et agglutinasse ea simul et fecisse ex eis principium verbis suis ut scribitur principium verbi tui veritatis, et hoc est quod scribitur xamaim idest celi (…). Dixerunt ei usque huc facit pacem in excelsis suis, po suit inter eos pacem et fraternitatem ut daret pacem inter nos et charitatem. Liber de radicibus, fol. 261r (Wirszubski, s. 181): שמיםsine he idest celi indicat Tiphereth. cum he vero quandoque indicat Intelligentiam, quandoque ipsam Tiphereth. et significat hassamaim ly celi. Postava Krista coby spravedlivého – viz Pico, G., Concl. 27, s. 82: Sicut congregatio aquarum est iustus, ita mare ad quod tendunt omnia flumina est divinitas. Inspiračním zdrojem je patrně Recanati, fol. 9va (Wirszubski, s. 42): (…) this is the house of assembly of waters from above, for it is there that all waters gather together and thence they flow and issue. Rabbi Hiyya said: the gathering of waters; this is Saddiq, the Righteous… Srov. Sk 3,13–14: Bůh Abrahamův, Izákův a Jáko bův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 271/ Pico, Concl. 40, s. 111: Hoc habent inevitabiliter concedere Cabalistae, quod verus Messias per aquam homines purgabit. Srov. ibidem, 45: Scitur ex Cabala aper tissime, cur Dei filius cum aqua baptismi venerit, et spiritus sanctus cum igne. Hept., s. 266: Adsit Ille nobis et laqueum conterat, qui et contrivit Sathanam sub nostris pedibus, Iesus Christus primogenitus omnis creaturae… Mt 3,11–12: Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Wirszubski, Ch., Pico della Mirandola, s. 180–181; srov. s Recanatiho pojetím očištění vodou (Recanati, M., Comm. 4. 1, s. 207–208): Purificatio autem hec non fit nisi cum aqua. Tu vero nosti antequam laventur manus inheret eis et habitat cacopneuma quod di citur raha. Et secretum huius rei est quod indicant sapientes nostri, quod in nocte est inperium proprietatis iudicii, de qua scribitur pones tenebras et facis noctem in qua
100
Ukázka elektronické knihy