několik. Někdo používá vlhký hadřík, já mám nejraději prostředek proti prachu určený na nábytek a papírovou utěrku. Dominik ovšem preferuje prachovku. Pokud by někdo nevěděl, jak to vypadá, jedná se o tyčku, na jejímž konci je chlupatý válec. Některá provedení mi trochu připomínají Charlieho těsně po tom, co ho vykoupeme a usušíme fénem. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale myslím si, že jediný smysl tohoto nástroje je rozptýlit prach všude okolo, aby zmizel z poličky. Dominik a Charlie ale prachovku milují. Manžel říká, že je to nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak se zbavit prachu a Charlie zase zbožňuje chvíle, kdy prachovka zůstane odložená bez dozoru. Pokud tato situace opravdu nastane, zjistím to velmi snadno. Celým domem se začne ozývat tlumený štěkot, dupot nohou, pacek a Dominikův naštvaný řev. Během chvilky se pak odněkud vyřítí Charlie s prachovkou v puse a Dominik hned za ním. Nutno dodat, že prachovka už je po zbytek dne nepoužitelná, oslintaná a všechny chlupy ožužlané. Lhala bych, kdybych řekla, že jim do této akce zasahuji. Pozoruji vše z dostatečné vzdálenosti, aby mě nikdo nemohl osočit, že jsem Charlieho nechytla. Čím déle totiž uniká, tím větší je pravděpodobnost, že Dominik bude muset dokončit utření prachu mým způsobem. Charlie má velmi bujnou fantazii, pokud se jedná o sabotáže. Někdy si říkám, že snad ani není možné, aby něco tak rafinovaného vymyslel. Největší kalibr vytahuje téměř pokaždé, když začneme převlékat postel. Svléknu nejdříve polštáře, následně peřiny a nakonec prostěradlo. Deky a polštáře mám tedy na hromadě u čela postele. Špinavé prádlo odnáším rovnou do pračky. Charliemu by ovšem na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527448
tuto jeho sabotáž stačilo i pouhých pár vteřin. Vyběhne si po schůdkách na postel, uvelebí se až na vrchu hromady a než se vrátím z koupelny, spokojeně oddechuje a dělá, že spí. Převlékání povlečení je v tu chvíli samozřejmě u konce a s manželem nám nezbývá než počkat, až se Charlie vyspí a uzná za vhodné, že můžeme v úklidu pokračovat. Párkrát nás napadlo, že bychom ho mohli přechytračit. Pokud na Charlieho zavoláte a on nepřijde, velmi často funguje fingované líbání. V podstatě stačí, když se s manželem k sobě přiblížíme na pár centimetrů a je u nás v cuku letu. Dopadlo to tak, že my seděli v pracovně na pohovce, mlaskali a slintali jako o život a Charlie nejspíše ani nezvedl hlavu, natož aby se přiběhl podívat, co se to zase děje. Běžný několikahodinový úklid se protáhne na celodenní akci. Večer všichni tři, maximálně vyčerpaní, padneme na postel. Okamžitě nám dojde, že ji stále nikdo nepovlékl.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527448
KAPITOLA 31: NAROZENINY Blíží se moje narozeniny. Dnes ráno jsem se podívala do zrcadla a asi je ten pravý čas, začít mluvit o kráse duše. Delší dobu už přemýšlím nad tím, jestli trochu nepřibrzdit stárnutí pomocí moderních kosmetických metod. Zeptala jsem se tedy internetu, co by mi poradil. Kromě desítek zaručených babských rad, jak přestat stárnout pomocí koupelí v panenské moči, na mě vyskočily rady ohledně botoxu. Začetla jsem se do několika článků a k mému překvapení mi to přišlo docela realizovatelné a smysluplné, na rozdíl od babských rad. Kde také shánět v dnešní době panenskou moč, no ne? Trochu mě sice vyděsilo, že dle lékařů jsem s botoxem měla začít už před deseti lety, ale co, lepší teď než nikdy. Velmi rychle jsem zjistila, že v našem městě je provozována pobočka jedné známější kliniky a od nápadu k objednání už nebylo daleko. Manžel si sice klepal na čelo, když jsem mu přednesla své přání ohledně narozeninového dárku, ale nakonec nebyl proti. Termín na klinice jsem dostala tři dny před mou narozeninovou oslavou. Celý týden před zákrokem jsem každý den nadšeně běhala kolem zrcadel a vykřikovala, jak budu mít už za pár dnů hladké čelo a žádné vrásky kolem očí. Těšila jsem se, jak mí hosté na oslavě určitě ocení, že vypadám mladší a krásnější. Klinika vypadala moc hezky. Recepce byla vymalovaná do bílých a fialových odstínů, perfektně ladící křesílka ve stejných barvách doplňovaly bílé stolečky a třešničkou na dortu byly krásné a usměvavé slečny recepční. Posadila jsem se a čekala na svou chvíli. Paní 100 Ukázka elektronické knihy