Mezi vrchnostmi a zprávci lidských společností poznals, jak se rádi lidé na přední místa a k zpravování jiných trou. Ale ty, synu můj, dokudž si živ, nižšího místa vždycky hleď a poslouchati raději než rozkazovati sobě vinšuj. I snadnější zajisté, i bezpečnější, i pohodlnější jest za jinými státi, ne na špici. Pakli vždy zpravovati a rozkazovati chceš, spravuj sám sebe, dušiť a tělo místo království odevzdávám: kolik v něm oudů a v duši rozličných hnutí, tolik poddaných míti budeš, kteréž zpravovati hleď, aby dobře bylo. A bude-li se mé prozřetedlnosti něco mimo to víc tobě poručiti líbiti, jdi poslušně a konej pilně: ne pro choutku svou, než pro mé zavolání. 6. Christi hostes V stavu válečníkůs spatřil, jak se tam v hubení oppugnandi2 a plénění vlastního pokolení hrdinství zakládá. Ale já tobě jiné nepřátely, na nichž od této chvíle rekovství dokazovati hleď, vyhlašuji, ďábla, svět a vlastního tvého těla žádosti. Těm se braň, a jak můžeš, onyno dvoje od sebe odháněj, poslední pak bij a morduj: a když to udatně konati budeš, dojdeš koruny slavnější, než ji ten svět má, slibujiť v jistotě. In solo Christo Viděls také, čeho lidé na hradě toho domněléacquiescendum3 ho Štěstí hledají a v čem se pyskají,4 v zboží, rozkošech a slávě. Ale ty těch věcí nedbej: nedávají ony pokoje, než nepokoj, a jsou cesta k zámutkům. O množství zboží proč by stál? K čemu by ho žádal? Život málem stojí,5 a má věc jest každého, kdož mi slouží, opatrovati. Protož ty hleď vnitřní sobě poklady, osvícení a pobožnost, shromažďovati, a já tobě jiné všecko přidám, nebe i země právem dědičným tobě přináležeti budou, tím buď jist. Aniž tě to jako onyno hnísti a tlačiti bude, ale obveselovati nevýmluvně. Lidé v světě rádi hledají tovaryšstva: ty se hluku šetř a samotnost miluj. Tovaryšstvo není než pomoc aneb k hříchům, aneb k nějakým 5. Uni Christo subesse; sibi et cunctis praesse debet Christianus1
1 křesťan má být poddán jenom Kristu, spravovat má sebe a všechny (v amsterdamském tisku „A jaká správa v království jeho“) 2 proti Kristovým nepřátelům je třeba bojovat (v amsterdamském tisku „A jaké války“) 3 jediný Kristus nás má uspokojit (v amsterdamském tisku „V samém Kristu všeho dostatek“) 4 ryjí se 5 k životu je třeba tak málo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527399
zbytečnostem, aneb aspoň k zahálce a maření času. Však sám nejsi, neboj se, by pak i sám byl: já jsem s tebou a anjelů mých zástupové, s námi rozprávěti můžeš. Pakli by časem i viditedlného tovaryšstva žádostiv byl, těch, kteříž by téhož ducha byli, hleď, aby váše tovaryšení společné v Bohu se tvrzení1 bylo. Onino v hojném kvasu, jídle, pití, smíchu radost zakládají: tobě milo buď se mnou a pro mne, když toho potřebí, lačněti, žízniti, plakati, rány a všecko trpěti. Pakliť pohodlných2 věcí podám, také se (ne pro ně však, než pro mne a ve mně) veseliti můžeš. Onino jak po slávě a cti dychtí, spatřils: ty pověsti lidské nedbej: mluví-li o tobě dobře či zle lidé, nic tobě na tom nezáleží, jestliže já s tebou spokojen jsem. Když víš, že se mně líbíš, o zalíbení se lidem nestoj: jejichž přízeň i nestálá, i neplná, i převrácená jest: často milují, což nenávisti hodné, a co hodné milování, nenávidí. Aniž se kdy všechněm zachovati lze: jednomu se chtěje zlíbiti, jiným se zošklivíš. Všech tedy tak nechaje a mne samého hledě, nejlépe učiníš: my když spolu v srozumění budem, nic tobě, jako ani mně, jazyk lidský nepřidá, neujme. Mnohým znám býti nehledej, synu můj: slovoutnost tvá buď nízkým býti, aby třeba svět, by možné bylo, o tobě nevěděl: to nejlép a nejbezpečněji. Anjelé mezi tím moji o tobě věděti, o tobě rozmlouvati, tobě na službu hleděti, tvé činy na zemi i na nebi, když toho potřeba bude, ohlašovati budou, tím jist buď. Ovšem pak když čas napravení všech věcí přijde, k slávě nevypravitedlné všickni, kdož ste se mně oddali, před anjely i vším světem přivedeni budete: proti kteréž slávě všecka toho světa méně jest než stín. A protož, synu můj, summovně ještě pravím, máš-li zboží, umění, krásu, vtip, přízeň lidskou, a cokoli se v světě zdárného jmenuje, nic se tím nepozdvihůj: nemáš-li, nedbej o to; ale nechaje všech těch věcí, buď že při tobě, neb při jiných jsou, tak jak jsou, vně, sám zde uvnitřku se mnou obírání své měj. A tak obnaže se ze všech tvorů,3 i sebe samého se také odečta a odřekna, najdeš mne a ve mně plnost pokoje, toť připovídám.“ 1 utvrzování 2 příjemných 3 odpoutav se od všeho stvořeného, pozemského
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527399
I řekl sem: „Hospodine Bože můj, porozumívám, že ty sám všecko jsi, kdo tebe má, všeho světa snadně oželeti můž, protože v tobě má víc, než žádati umí. Bloudil sem, již tomu rozumím, v světě se toulaje a odpočinutí v věcech stvořených1 hledaje. Ale jižť sobě žádného kromě tebe kochání od této hodiny nevinšuji, tobě se hned teď nyní cele odevzdávám: jen ty mne sám posilni, abych od tebe zase k věcem stvořeným neodpadl, nesmyslnosti té, jíž svět pln jest, znovu se dopouštěje. Milost tvá ostříhejž mne, na tuť se spouštím.“2
XXXII. Poutník jak proměněn To když já mluvím, počne mi se větší ještě světlo dělati, a spatřím obrázky ty, kteréž sem prv ošoustané4 a oblámané viděl, celé již, a patrné, a krásné, nýbrž5 hýbati se tu před očima mýma začínající. Tolikéž ta rozmetaná polámaná kola v jedno se spojila a z nich ušlechtilý jakýsi nástroj jako hodiny, běh světa a divnou Boží zprávu vyobrazující, se udělal. Spravili se i ti žebříkové a zhůru k oknu tomu, kterýmž se nebeské světlo vpouštělo, postavili: takže se tam, jakž sem porozuměl, vyhlédati mohlo. Křídla pak, kteráž sem prvé s vyšklubaným peřím viděl, dostala nového velikého peří, kteráž vzav ten, kterýž se mnou mluvil, Pán můj, připjal je ke mně a řekl: „Synu, já na dvou místech bydlím; na nebi v slávě své, a na zemi v srdci skroušeném. A ty, od toho času chci, aby také dvoje obydlí měl; jedno zde doma, kdež sem i já s tebou býti připověděl: druhé u mne v nebi, kamž aby se vznášeti mohl, křídla tato (jenž jsou žádosti věcí věčných) tobě přidávám: budeš moci, kdy budeš chtíti, ke mně se proběhnouti, a tak ty se mnou a já s tebou rozkoše míti.“ Regenerationis descriptio3
1 zbavení se závislosti na stvořených, a tedy pomíjivých věcech 2 spoléhám 3 popis nového zrození (v amsterdamském tisku „Vypsání nového rodu“) 4 otřelé, odřené 5 dokonce
100 Ukázka elektronické knihy