98
A l e x a
A s t o n
•
J a k
o d r a d i t
v é v o d u
„Ano, musíte si vydělat tu báječnou mzdu, kterou vám hodlám poskytnout.“ Emery vyprskla smíchy. „Hezky se smějete, slečno Jensonová. Už dlouho jsem neslyšel smích. Válka není veselá záležitost.“ Než se ho stačila na válku zeptat, Harris a stájník jim přivedli koně. „Pomůžete mi do sedla, pane Harrisi?“ poprosila podkoního. Vyhověl jí a ona se chopila Démétériných otěží. Pak se otočila a spatřila vévodu, jak stojí před Diem a tiše k hřebci hovoří. Nato se obrátil a natáhl k ní ruku. „Jablko, slečno Jensonová?“ „Ach, ano, Vaše Milosti.“ Vytáhla ho z kapsy a podala mu ho. Jejich prsty se o sebe lehce otřely a Emery byla vděčná za rukavice, které oba měli. Vévoda nabídl Diovi jablko, kůň ho ihned s chutí snědl a vyplivl jádřinec. „Povídala jsem vám, že je chamtivý,“ usmála se. Winslow se rozesmál. „Nepřeháněla jste.“ Nasedl a pokračoval: „Zkuste se mnou držet krok, slečno Jensonová. Chci Diovi protáhnout nohy.“ A s tím vévoda i kůň zmizeli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527349
99
Kapitola jedenáctá M
iles byl nadšený. Pak konečně přitáhl otěže, zastavil Dia a otočil se čelem ke slečně Jensonové, která cválala přes louku. I ona zpomalila a došla těsně k němu. Tváře měla červené jako jablíčka a oči jí zářily. Takhle byla tou nejpřitažlivější ženou, jakou kdy viděl. „Co soudíte o Diovi nyní?“ zeptala se. „Je to nejúžasnější zvíře, na kterém jsem kdy jel,“ prohlásil. „Považuji ho za nejlepší výhodu svého nového postavení.“ Naklonila hlavu na stranu. „Jistě žertujete, Milosti. Myslela jsem, že když získáte Wildwood, všechny ostatní statky a titul, budete šťastný.“ „Mně ke štěstí stačí málo, slečno Jensonová. Nevyrostl jsem v přepychu. Byl jsem však obdařen věrnými přáteli a slušným vzděláním.“ Rozhlédl se kolem sebe. „Nečekal jsem, že získám i tohle. Zemi, kam až oko dohlédne. Nepředstavitelné bohatství. Abych pravdu řekl, nestojím o to,“ přiznal se. Povzdechl si. „Avšak nyní to vše patří mně, stejně jako povinnost starat se o své nájemníky.“ Jejich pohledy se setkaly a v jejích překrásných rysech se zračila zvědavost. Byla však dobře vychovaná, a tak si nedovolila klást osobní otázky vévodovi. Miles si na okamžik přál, aby mezi nimi neleželo břímě jeho titulu. Už nyní ji považoval za inteligentní. Starostlivou. Plnou nadšení. Ale cítil, že je dělí hluboká propast. Slečna Jensonová ho naučí, jak pečovat o Wildwood, ale mezi nimi nikdy k ničemu nedojde.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527349
100
A l e x a
A s t o n
•
J a k
o d r a d i t
v é v o d u
Nebo by snad mohlo? „Jaký kout panství si přejete vidět dnes, Vaše Milosti?“ Miles by klidně mohl strávit celý den pozorováním slečny Jensonové. Možná se nepokládala za dámu, ale způsob jejího chování vypovídal o něčem jiném. Chodila zpříma a mohla se pyšnit neuvěřitelnou krásou, třebaže se zdálo, že si jí není vědoma. Byla sebejistá a každý se v její přítomnosti cítil dobře. A proboha, on byl vévoda! Vévodové byli pověstní tím, že porušovali pravidla aristokracie a žili podle vlastního etického kodexu. Co kdyby slečnu Jensonovou učinil svou nevěstou? Byla bystrá, milá a on poznal, že si získala srdce místních obyvatel. Kdyby se rozhodl vzít si ji za ženu, těšila by se velké oblibě. Venkovskému lidu by bylo lhostejné, že nová vévodkyně z Winslow pochází z jejich řad. Možná by ji spíše za její původ opěvovali. Samozřejmě by ji ze začátku čekaly krušné časy. A navíc ji znal teprve jediný den. Rozhodl se tedy, že prozatím o svém přání pomlčí a opatrně v ní vzbudí dojem, že by šlo o dobrý nápad. Netušil, jak to provede, ale měl tvrdou hlavu a silnou vůli, což byly dvě vlastnosti, které mu zajistí sňatek s touto ženou. Nadto by nemusel jezdit do Londýna a nutit se do veselí plesové sezóny. Nebyl vychován k tomu, aby se stal členem společenské smetánky. Byl vojákem z bitevního pole. Svatba se slečnou Jensonovou by mu umožnila zůstat na venkově a držet se úkolů, které považoval za důležité. Kdyby o něj stála. Pokáral sám sebe. Samozřejmě že o něj bude stát. Vždyť byl vévoda! Která žena – a obzvláště žena, která není v očích aristokracie považována za dámu – by ho nechtěla? Přesto ji nechtěl do ničeho tlačit. Uměl být mazaný. Něco mu říkalo, že by měl postupovat opatrně a nenutit slečnu Jensonovou do citů, které možná zatím nechovala. Třebaže byla mladá, zkušeností už posbírala spoustu. Musí ji proto
Ukázka elektronické knihy