98
n o r a
r o b e r t s • p r o m ě n a
Ihned si vzpomněla na Marg a Sedrica a vyslala k babičce zprávu, že už je nablízku. Za zatáčkou k ní však proniklo cosi podivného, a tak znovu zpomalila. „Co je?“ Keegan se otočil. „Už se nemůžu dočkat jídla a piva.“ „Ty trosky. Támhle…“ Breen zahlédla jen jejich temné obrysy. „Žádné živé srdce, ani dech, ale něco tam je. Hlídka?“ „To, co tam bloudí, živé není.“ „Duchové?“ „Někteří nemohou spát a jiní nechtějí.“ „Kameny zpívají. Ne tyhle, ty v kruhu. Slyšíš je?“ „Aye, a dost často, jen ne na tuhle vzdálenost. Teď je slyším asi skrze tebe. To je posvátné místo, stejně jako hřbitov. Posvěcené a očištěné.“ „Ale trosky ne,“ prohodila Breen. „Když se vrátili Zbožní, někteří propadli temné víře. Prolili tam i krev nevinných obětí. Prováděli zakázané rituály. Po těch vždycky zbyde stopa. Říká se, že to, co probudili, teď duchy drží v zajetí.“ „Co si myslíš ty?“ „Slyšel jsem je. Ty prokleté nebo ty mučené a zabité, co tam věznili.“ Breen se ohlédla, protože jí přejel mráz po zádech. „Byl jsi tam?“ „Ano, a viděl jsem je, jak v průvodu vzývají své falešné bohy.“ Ostře pohlédl na Breen. „Ty to radši nedělej.“ Pak znovu popohnal Merlina a Breen se k němu ráda připojila, aby už byli od trosek co nejdál. Lotr se objevil dřív, než na něj stihla zavolat. Když se hnal po cestě proti nim, radostně štěkal, skákal a obíhal koně, z Breen rázem spadly obavy. „Ten už se jistě dobře navečeřel. Jen co vytřeme a nakrmíme koně, taky si něco dáme.“ V oknech svítily lampy, z komína vycházel kouř. Merlin nepotřeboval pobízet, rovnou přeskočil kamennou zídku. Breen zadržela dech, ale věřila Klukovi a přeskočila také.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527347
99
n o r a
r o b e r t s • p r o m ě n a
„Á, naši poutníci jsou zpátky.“ Ve dveřích se objevila Morena, za ní Harken i Marco. „Pěkně dlouhý výlet, co? Snad i úspěšný?“ „Mám všechno, co jsem potřebovala.“ Breen s obrovskou úlevou sklouzla z koně. Tohle bude chtít jógu, pomyslela si, hodně jógy. „Běžte se umýt,“ řekl Harken a chopil se uzdy. „My se s Morenou postaráme o koně. Na stole na vás totiž čeká skvělé dušené kuřecí, kterého už jsme se nabažili.“ „Díky, to beru. A tihle dva si rozhodně zaslouží jablko.“ Keegan plácl Merlina po zadku. „Mahon se ozval?“ „Všechno je v pořádku,“ odpověděl Harken. „Matka dorazí zítra kolem poledního.“ „Tak to jsem rád.“ Marco objal Breen kolem ramen. „Vsadím se, že jsi natěšená na teplé jídlo a sklenici vína.“ „Jo, to sedí.“ „Brzo se dočkáš. Máš za sebou asi zajímavý den, že?“ „To si piš.“ Breen ještě zašla s Keeganem ke studánce, aby tam ze sebe smyli prach z cesty.
8
I
přes důkladné protahovací cvičení Breen druhý den dlouhou jízdu na koni cítila. Vstala však časně, a tak nikdo neviděl, jak kulhá, když pouštěla ven psa a nosila do domku kameny, které předchozí večer očistila a nabila energií. Než měla všechny vyrovnané na stole v patře, několikrát se vrátila, ale pohled na ně ji nesmírně těšil. Kouli si zanesla do pracovny; tam bude ležet přes den, v noci v ložnici.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527347
100
n o r a
r o b e r t s • p r o m ě n a
Ve stále tichém domě si uvařila kávu a popíjela ji ve dveřích s pohledem upřeným na vodní hladinu, nad níž se protrhávala ranní mlha. Pak se Breen pustila do práce a připsala do svého příběhu něco z temné magie – příběh o spících hadech a o drakovi, který žhavým dechem rozmrazil jezero, aby v něm nechal utopit démony. Popisovala bitvu v horách a zároveň ji prožívala. Viděla sníh, vířící ve větru, trolly, bránící své pozice a démonické psy, co se jim sápali po hrdlech. Jednu chvíli se zarazila a přemýšlela, odkdy je tak krvežíznivá, ale pak pokračovala v psaní. Když měla základ příběhu a zápletky načrtnuté, sešla se s Marcem a opět vyrazili do lesa. „Jsi připravený na další trénink?“ „Jasně, a docela se těším,“ odpověděl Marco. „S mečem mě to dost baví, je to skoro jako počítačová hra, ale nejlepší je jezdit na koni. Ať skončíme kdekoli, měli bychom si tam sehnat nějaké koně. Jo, chtěl jsem ti říct, že se dnes mám přes Zoom spojit s tvým propagačním týmem. Potřebuju se vrátit do sedmi, teda našeho času. Problém je, že na druhé straně nevím, jak hlídat čas.“ „Přesto… jde to. Já třeba vím, že slunce zapadá kolem páté, ale neptej se mě, jak to vím. Podle toho se zařídíme.“ „Tak fajn. Všechno vlastně nějak funguje, i když bych taky neuměl říct, jak je to možné.“ „Já dneska do sedla radši nepolezu, ale zeptej se Moreny, jestli bych tě zítra mohla vzít na hřbitov. Chci ti ukázat, kde leží otec.“ „Tam zajdu rád.“ To už se zastavili u velkého stromu. „Tohle mě vždycky dostane.“ Marco uchopil Breen za ruku a brzy byli na druhé straně. „Dneska tu svítí sluníčko, přesně jak jsem si přál.“ Marco sáhl do kapsy pro sluneční brýle. „Teď se můžu trochu blýsknout.“
Ukázka elektronické knihy