16. Lukáš
„Jak, nedorazil?“ „Asi… chřipka?“ krčí rameny jeden z pěti mužů, jejichž kapela má dnes na slavnostech hrát. Jenomže teď tady přede mnou stojí jenom čtyři. Pátý, zpěvák, chybí. A jak řekl jeden z muzikantů: „Bez zpěváka to nejde, ty vole!“ „Jaká chřipka!“ mávne rukou děda Podskalský, naše místní BBC. Ví všechno o všech a je všude! Jeho síť sahá i do sousedních obcí a určitě ještě dál. „Včera se vožral jako prase! Nesli ho domu tři mužský!“ „Jak jako, nesli?“ nechápu. Obsah tohoto sdělení mi zatím nějak nedošel. Nebo spíše možná nechci, abych ho pochopil. Chlapi z kapely se rozpačitě ošívají, načež jeden z nich snaživě vykřikne: „Tak budeme hrát prostě bez něj, no! Stejně mu to zpívání moc nejde!“ To jako fakt, jo? „Kapela bez zpěváka? Tohle snad ani vy nemůžete myslet vážně!“ Zdá se, že i Vendula o jejich nápadu dosti pochybuje. Vypadá na zhroucení a už popáté se marně pokouší dovolat svému bráchovi. To on tyhle „umělce“ doporučil. 97
MAJCHR_podKastanem.kn.bl.indd 97
26.05.2023 15:08 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527292
„Má pravdu! Jeden z nás to musí vzít!“ prohlásí jeden z mužů, podle nástroje očividně saxofonista. „A ty seš nějakej zpěvák, jo?“ vzteká se druhý. „Furt lepší než ty!“ „Kdo pak bude hrát na saxík?“ „Saxík nebude!“ „Vždyť neumíš zpívat!“ „No a?“ „Proč se opil?“ skáču jim rychle do debaty, ačkoliv ta otázka je naprosto zbytečná a mimo téma. Asi stejně jako celá jejich hádka o saxíku. Než mi však někdo stačí odpovědět, doplazí/doleze/doklátí se k nám podivná páchnoucí postava. „Karle, kde seš?“ vrhnou se na něj chlapi s jasným ulehčením. Karel odpovídá: „Jhfwoi čihsdf kfáéw!“ Škytá, z koutku mu odkapává slina: „Já škčšsdf úřišldsjdj…“ „To je on?“ Doufám, že ne! Doufám, že tohle je jenom nějaký cizí neznámý chlap, kterému muži z kapely jenom náhodou spílají do „ožralců“ a který k nim vlastně vůbec nepatří. „Zpěvák!“ představí mi ho s viditelným ulehčením. No…, tak mně tohle zjištění neulehčilo ani náhodou! Karel na mě mrkne (nebo se šklebí nebo co já vím?), zezelená a pak jako podťatý padne na zem, kde mumlá: „V po-ho. Po-ho. Po-ho-dáááá.“ „V poho!“ opakuju jako ozvěna, zatímco kolem mě sviští na zhroucení vypadající Aleš. „Zase nejde ten stroj a nedorazil 98
MAJCHR_podKastanem.kn.bl.indd 98
26.05.2023 15:08 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527292
kluk, co měl mít na starosti parkování. Musel jsem ho řídit sám a…,“ zarazí se a zůstane obezřetně stát, „kdo je tohle?“ zadívá se na Karla. „A co to tady tak smrdí?“ „Karel!“ sborovně vyhrkne kapela. „Karel!“ ukážu na něj i já. „Po-ho,“ řekne Karel. „Karel?“ fascinovaně ho sleduje Aleš. „Zpěvák!“ odpovídáme s kapelou sborově. „Zpěvák?“ opakuje Aleš. „Zpěvák,“ potvrdí zoufalá kapela. „Dneska?“ pochopí Aleš. „Dneska!“ přitakám já a čekám, že se Aleš zhroutí. Začne řvát. Všechny nás pošle do horoucích pekel! Nebo tak něco. Takže mě jeho vcelku klidná (a naprosto rezignovaná reakce) vlastně dost překvapí: „Dejte mu kafe! Proberte ho! Nebo ho…, nevím, co se s ním dá udělat, ale prostě bude zpívat. Nemám čas hledat náhradu! Nejsou židle! A taky tu couvá nějakej cizí náklaďák! Takže na tohle…,“ ukáže na Karla, který si lehá na zem a haleká: Po-ho-dááááá!, „… na tohle nemám čas!“ „Náklaďák?“ pronese fascinovaně děda Podskalský a hrne se tam podívat. „Tak jste to slyšeli!“ pokrčím rameny, načež i já mizím směrem k parkovišti, protože ta Alešova informace se mi nějak nepozdává. „Von to ale nedá!“ a „Bude to průser!“ brání se kapela. „Tak ho tam budete podpírat. Zpívat se bude!“ „Po-ho!“ kýve hlavou Karel. 99
MAJCHR_podKastanem.kn.bl.indd 99
Ukázka elektronické knihy
26.05.2023 15:08