úst probleskuje rozeklaný jazýček. Pocítím odpor. Muž mě náhle rychle chytí za ruku a oba v dlani svíráme hadí hlavu. Muž mi tiskne prsty a já cítím teplé hadí šupinky a jazyk, který mi prokmitává mezi prsty. Nemůžu se hrůzou nadechnout. Muž se otočí ke stromu a druhou ruku přitlačí ke kůře stromu. Podívá se mi do očí a já vím, co mám udělat. Zdvihnu prázdnou ruku a přiložím ji na strom. Kůra je chladná, a přesto cítím příjemné kovové jiskření, jako když olíznete baterii. Muž pevně stiskne víčka a v obličeji má výraz soustředění. Ucítím v našich sevřených dlaních s hadí hlavičkou prudký závan energie. Rozlije se mi po ruce až k srdci, zapálí mi plamen v krku a vyšlehne až do mozku. Potom se po druhé ruce vrátí zpátky do stromu. Sevřu víčka. Koloběh jiskřící energie začíná zas, znova a znova. Je tak nádherný a nadpozemský, až se mění v rozkoš. Cítím neskutečnou sexuální rozkoš, která se mi rozlévá ve vibracích po celém těle, po všech nervech, až nakonec v mozku vytryskne nádherným orgasmem. Hlasitě zasténám, celá se rozklepu, prudce se zlomím v pase. Muž pustí moji ruku a stoupne si zpět na své místo. Už vím, čeho je symbolem. Rozkoše, radosti, toho dobrovolného a slastného splynutí muže a ženy, mohutné síly, ze které vzniká nový život. Ustoupím pět kroků dozadu. Vím, že už tu chybí jen jedna jediná věc. Poslední muž a jeho symbolika. Smrt. Otočím se tváří k poslednímu muži. Stojí před největším stromem, před tím, na jehož kámen poklekl Ben. Čekám něco děsivého, co může být symbolem rozkladu a zmaru. Muž však vypadá naprosto mírumilovně, s klidným výrazem se mi dívá do tváře. Něco skrývá v dlaních a já očekávám cosi děsivého. Něco, co bere život, světlo z lidských očí a dech ze rtů. Muž však ke mně pomalým pohybem natáhne ruce. Přistoupím blíž a připravuju se na odporného brouka s kusadly, sršně, štíra, chlupatého pavouka. Dlaně se začnou rozevírat. Zírám do otvoru v dlaních a úžasem vydechnu. Dlaně se rozevřou a v nich poskakuje ptáček. Malý barevný ptáček. Má veselá očka, duhová křídla a zlatý zobáček. Vesele si prozpěvuje a trylkuje. Melodie se mi zarývá až do morku
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527287
kostí. Je plná naděje, radosti, touhy. Náhle ptáček zatřepotá křídly a rychle se vznese do korun stromů. Jeho let provází nádherný zpěv. Letí stále výš a výš, až někam k nebesům. Je svobodný a šťastný. A já najednou pochopím. Tohle je smrt. Skutečná opravdická smrt. Odlet toho nejkrásnějšího a nejšťastnějšího z nás, tam nahoru, k nebesům. Radostně a s nadějí. Vstříc beze strachu tomu ryzímu, opravdovému. A najednou si vzpomenu. Tohle už jsem zažila, milionkrát, stokrát. Ten opravdový pocit svobody. Hlasitě se rozpláču. Ben ke mně přikročí a chytne mě za ruku. Dívám se na muže, který vypustil ptáčka z dlaní. Pokývá hlavou a usměje se. Potom se otočí a ukáže za sebe. Přistoupíme s Benem ke stromu a já pokleknu levým kolenem do kamenné prohlubně. Podívám se na strom. Kůra se začne rozostřovat a mihotat, jako bych se na ni dívala přes silné sklo. Přestanu dýchat. Kmen stromu se začne měnit a zářit. Mění se v jisk řivý portál, v ten, který jsem jako dítě vídala před usnutím pod stisknutými víčky. Bezpečně ho poznám. Portál mě láká a vtahuje dovnitř. V jiskřivých tónech náhle spatřím tvář prababičky ZeePee, mojí milované ZeePee, matky Bena. Láskyplně a beze slova se na mě dívá. Ben ještě pevněji stiskne moji ruku a já pochopím. Ben je můj průvodce, můj strážce. Je u všech výrazných momentů mého života. ZeePee se mi dívá do očí a ukazuje mi různé útržky z mých předchozích životů. Ben je tam vždycky, chrání mě a stráží, v různých podobách mě provází. ZeePee je tam také, jednou jako moje dcera, pak jako moje matka. Tammy, můj milovaný Tammy, moje srdce, moje láska, je někdy můj syn, někdy můj muž, někdy můj otec. Prožitky se míhají v rychlém sledu. ZeePee mi ukazuje moje dětství. Portál, který mi měl otevřít oči a ukázat moje životy. Ukázat mi moji životní cestu. Ale já se ho tolik bála a zapudila ho. Moje cesta vždycky vedla sem. Do lesů Severní Karolíny, mezi Čerokéze, mezi můj lid. Mrknu a nadechnu se, a portál je pryč. Dvanáct mužů je pryč. Mlha je pryč.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527287
Stojí tu jen dvanáct stromů a Ben. A měsíc, který na nás shlíží korunami stromů. Ben mi pomůže na nohy a vede mě z lesa ven. Cítím se klidná, úplná. Držím se ho pevně za ruku, vím, že můžu. Kruh se uzavřel. Howgh.
103 Ukázka elektronické knihy