Potom recitujte mantru a nechte její zvuk proměnit energii vaší mysli a očistit vaše emoce. Zkuste ji odříkávat nahlas, s co nejhlubším zanícením a citem, jakých jste schopni, a ona uvolní vaše nervové napětí. A poté spočiňte ve zvláštním tichu, které nastane. Uvidíte, že vaše mysl bude přirozeně tišší, soustředěnější, poddajnější a naplněna mírem. Mantru můžete se stejným účinkem recitovat tiše nebo hlasitě, jak jsem vysvětlil. Někdy je naše mysl příliš neklidná a příliš roztěkaná, než aby se okamžitě dokázala soustředit na dech. Když ale budete chvilku provádět cvičení podle prvních dvou metod, časem dokážete obrátit pozornost k dechu, vaše mysl už bude poněkud zklidněná. A nyní tak můžete setrvat a tiše pozorovat svůj dech. Pokračujte v tom, anebo se po chvíli vraťte k technice, která na vás působí nejsilněji. Každé metodě věnujte tolik času, kolik si přejete, než přejdete k další. Možná vám bude připadat, že někdy vám lépe pomůže spojení technik ve výše popsané posloupnosti, ale jindy bude účinnější jedna metoda, ať už pozorování dechu nebo soustředění na meditační předmět či recitace mantry. Někteří lidé se například nedokážou uvolnit při pozorování dechu a není jim to příjemné; připadá jim to téměř klaustrofobické. Pro ně je vhodnější meditační předmět nebo mantra. Důležité je dělat to, co vám pomáhá nejvíce a co odpovídá vašemu rozpoložení. Pusťte se s odvahou do toho, ale snažte se nepřeskakovat z jedné metody na druhou, když už jste si vybrali tu, kterou chcete použít. Buďte chytří a uplatňujte vhodnou techniku, která vyhovuje vašim zvláštním potřebám v určitém čase. To znamená být obratný.
meditaci ke sklenici se špinavou vodou. Čím víc ponecháváme vodu bez zásahu a míchání, tím víc klesají částečky nečistoty ke dnu a dávají zazářit přirozené čistotě vody. Sama přirozenost mysli je taková, že ponecháte-li ji v jejím nezměněném a přirozeném stavu, najde si svou pravou přirozenost, kterou je blaženost a jasnost. A tak se mějte na pozoru, abyste nic na mysl nenakládali a ničím ji nezatěžovali. V meditaci nemá místo žádné úsilí o kontrolu a žádný pokus o klid. Nebuďte přehnaně slavnostní a nemějte pocit, že se účastníte nějakého zvláštního obřadu; vypusťte dokonce i myšlenku, že meditujete. Nechte své tělo, jak je, a dech, jak jej cítíte. Myslete na sebe jako na oblohu, která drží celý vesmír. K l id né spoč ívá n í a ja sné v iděn í
Co máme tedy „dělat“ v meditaci s myslí? Vůbec nic. Nechte ji prostě, jak je. Jeden mistr popisoval meditaci jako „mysl zavěšenou v prostoru, nikde“. Existuje slavné rčení: „Pokud se s myslí uměle nemanipuluje, je spontánně blažená, právě tak jako je voda, není-li zvířena, od přírody průhledná a čistá.“ Často přirovnávám mysl při
Metoda klidného spočívání spočívá v tom, že mysl neustále navracíme k meditačnímu předmětu, například k dechu. Je-li vaše pozornost rozptýlena, hned v ten okamžik, kdy si to uvědomíte, jednoduše vraťte mysl zpátky k dýchání. Nic jiného není zapotřebí. Dokonce i otázka „Jak jsem se u všech všudy nechal tak rozptýlit?“ je jen dalším rozptýlením. Prostá bdělost, neustálé vracení mysli zpět k dechu ji postupně zklidní. Mysl se pozvolna usadí v mysli. Až se v praxi klidného spočívání zdokonalíte a sjednotíte se s dechem, po určité době se dokonce i samotný dech jakožto ohnisko vašeho cvičení rozpustí a vy spočinete v ryzí přítomnosti. To je jednobodovost, jež je uskutečněním a cílem šamathy neboli klidného spočívání. Setrvat v ryzí přítomnosti a klidu je skvělý výsledek, ale abych se vrátil k příkladu se sklenicí kalné vody – ponecháte-li ji v klidu, nečistoty se usadí a voda vyčistí, ačkoli kal je v ní stále přítomen – hluboko na dně. Až s ní jednou zamícháte, nečistoty se znovu objeví. Dokud si pěstujete klid, možná si užíváte míru, avšak kdykoli je vaše mysl trošičku vyrušena, klamné představy se znovu objeví. Setrvávání v přítomnosti klidného spočívání nás nemůže dovést k osvícení či osvobození. Přítomnost se stává velmi jemným
98
99
Mysl v med it aci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527286
Potom recitujte mantru a nechte její zvuk proměnit energii vaší mysli a očistit vaše emoce. Zkuste ji odříkávat nahlas, s co nejhlubším zanícením a citem, jakých jste schopni, a ona uvolní vaše nervové napětí. A poté spočiňte ve zvláštním tichu, které nastane. Uvidíte, že vaše mysl bude přirozeně tišší, soustředěnější, poddajnější a naplněna mírem. Mantru můžete se stejným účinkem recitovat tiše nebo hlasitě, jak jsem vysvětlil. Někdy je naše mysl příliš neklidná a příliš roztěkaná, než aby se okamžitě dokázala soustředit na dech. Když ale budete chvilku provádět cvičení podle prvních dvou metod, časem dokážete obrátit pozornost k dechu, vaše mysl už bude poněkud zklidněná. A nyní tak můžete setrvat a tiše pozorovat svůj dech. Pokračujte v tom, anebo se po chvíli vraťte k technice, která na vás působí nejsilněji. Každé metodě věnujte tolik času, kolik si přejete, než přejdete k další. Možná vám bude připadat, že někdy vám lépe pomůže spojení technik ve výše popsané posloupnosti, ale jindy bude účinnější jedna metoda, ať už pozorování dechu nebo soustředění na meditační předmět či recitace mantry. Někteří lidé se například nedokážou uvolnit při pozorování dechu a není jim to příjemné; připadá jim to téměř klaustrofobické. Pro ně je vhodnější meditační předmět nebo mantra. Důležité je dělat to, co vám pomáhá nejvíce a co odpovídá vašemu rozpoložení. Pusťte se s odvahou do toho, ale snažte se nepřeskakovat z jedné metody na druhou, když už jste si vybrali tu, kterou chcete použít. Buďte chytří a uplatňujte vhodnou techniku, která vyhovuje vašim zvláštním potřebám v určitém čase. To znamená být obratný.
meditaci ke sklenici se špinavou vodou. Čím víc ponecháváme vodu bez zásahu a míchání, tím víc klesají částečky nečistoty ke dnu a dávají zazářit přirozené čistotě vody. Sama přirozenost mysli je taková, že ponecháte-li ji v jejím nezměněném a přirozeném stavu, najde si svou pravou přirozenost, kterou je blaženost a jasnost. A tak se mějte na pozoru, abyste nic na mysl nenakládali a ničím ji nezatěžovali. V meditaci nemá místo žádné úsilí o kontrolu a žádný pokus o klid. Nebuďte přehnaně slavnostní a nemějte pocit, že se účastníte nějakého zvláštního obřadu; vypusťte dokonce i myšlenku, že meditujete. Nechte své tělo, jak je, a dech, jak jej cítíte. Myslete na sebe jako na oblohu, která drží celý vesmír. K l id né spoč ívá n í a ja sné v iděn í
Co máme tedy „dělat“ v meditaci s myslí? Vůbec nic. Nechte ji prostě, jak je. Jeden mistr popisoval meditaci jako „mysl zavěšenou v prostoru, nikde“. Existuje slavné rčení: „Pokud se s myslí uměle nemanipuluje, je spontánně blažená, právě tak jako je voda, není-li zvířena, od přírody průhledná a čistá.“ Často přirovnávám mysl při
Metoda klidného spočívání spočívá v tom, že mysl neustále navracíme k meditačnímu předmětu, například k dechu. Je-li vaše pozornost rozptýlena, hned v ten okamžik, kdy si to uvědomíte, jednoduše vraťte mysl zpátky k dýchání. Nic jiného není zapotřebí. Dokonce i otázka „Jak jsem se u všech všudy nechal tak rozptýlit?“ je jen dalším rozptýlením. Prostá bdělost, neustálé vracení mysli zpět k dechu ji postupně zklidní. Mysl se pozvolna usadí v mysli. Až se v praxi klidného spočívání zdokonalíte a sjednotíte se s dechem, po určité době se dokonce i samotný dech jakožto ohnisko vašeho cvičení rozpustí a vy spočinete v ryzí přítomnosti. To je jednobodovost, jež je uskutečněním a cílem šamathy neboli klidného spočívání. Setrvat v ryzí přítomnosti a klidu je skvělý výsledek, ale abych se vrátil k příkladu se sklenicí kalné vody – ponecháte-li ji v klidu, nečistoty se usadí a voda vyčistí, ačkoli kal je v ní stále přítomen – hluboko na dně. Až s ní jednou zamícháte, nečistoty se znovu objeví. Dokud si pěstujete klid, možná si užíváte míru, avšak kdykoli je vaše mysl trošičku vyrušena, klamné představy se znovu objeví. Setrvávání v přítomnosti klidného spočívání nás nemůže dovést k osvícení či osvobození. Přítomnost se stává velmi jemným
98
99
Mysl v med it aci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527286
objektem a mysl, která přebývá v přítomnosti, velmi jemným subjektem. Dokud zůstáváme ve sféře duality subjektu a objektu, mysl stále vězí v běžném pojmovém světě samsáry. Pomocí techniky klidného spočívání se tedy mysl upevnila ve stavu klidu a nalezla stabilitu. Stejně jako se zaostří obraz v hledáčku fotoaparátu, jednobodovost klidného spočívání dovolí, aby se objevila prohlubující se jasnost mysli. S tím, jak jsou zatemnění mysli postupně odstraňována a ego a jeho sklon k připoutanosti se začínají rozpouštět, vynořuje se jasné vidění či „vhled“. To se v sanskrtu nazývá vipašjána a v tibetštině lhagthong. Od tohoto okamžiku už nepotřebujete kotvu setrvávání v přítomnosti a můžete pokračovat, postupovat dál za vlastní já až k oné otevřenosti, která je „moudrostí uskutečňující nejáství“. To vykoření klam a osvobodí vás ze samsáry. Jak se toto jasné vidění postupně stále více prohlubuje, vede vás to ke zkušenosti přirozené podstaty skutečnosti a přirozenosti vaší mysli. Proto když se oblakům podobné myšlenky a emoce vytratí, odhalí se obloze podobná podstata našeho skutečného bytí a z ní jako slunce zářící naše buddhovská přirozenost. A stejně tak, jako ze slunce sálá světlo i teplo, z nejvnitřnější podstaty naší mysli vyzařuje moudrost a milující soucit. Připoutanost k falešnému já či egu se rozpustila a my jednoduše setrváváme, jak jen můžeme, v přirozenosti mysli, v tomto nejpřirozenějším stavu, který je prost veškerých hodnocení či představ, naděje či strachu, a přece je v něm přítomna tichá, avšak neustále se prohlubují důvěra – ta nejhlubší podoba pohody, jakou si umíme představit.
k Buddhovi. Buddha, jemuž bylo známo, že Šróna byl předtím, než se stal mnichem, slavným hudebníkem, se ho zeptal: „Nehrával jsi na vínu, dokud jsi byl ještě laik?“ Šróna přisvědčil. „A jak jsi dostal ze své víny nejlepší zvuk? Bylo to tehdy, když byly struny velmi napjaté, nebo když byly velmi volné?“ „Ani tak, ani tak. Když měly správné napětí a nebyly ani příliš napjaté, ani příliš volné.“ „No, a zrovna tak je tomu s tvou myslí.“ Jedna ze znamenitých učitelek, kterých měl Tibet mnoho, Mačig Labdrön, řekla: „Buď bdělý, buď bdělý; a přece se uvolni, uvolni se! Toto je pro náhled v meditaci zcela zásadní.“ Zbystřete svou bdělost, ale současně buďte uvolnění, a to tak uvolnění, že se vzdáte dokonce i samotné myšlenky uvolněnosti. Myšlen ky a emoce: V l ny a oceá n
V meditaci musí být jako ve všech uměních jemná rovnováha mezi uvolněním a bdělostí. Kdysi studoval meditaci u jednoho z Buddhových nejbližších žáků mnich jménem Šróna. Dělalo mu potíže nalézt správný rámec mysli. Velmi usilovně se snažil soustředit se a přivodil si tím bolest hlavy. Potom svou mysl uvolnil, ale tak důkladně, že z toho usnul. Nakonec se obrátil o pomoc
Když lidé začínají meditovat, často říkají, že se jim rozbíhají myšlenky a že jsou živější než kdykoli jindy. Ale já je ujišťuji, že je to dobré znamení. Naprosto to neznamená, že by vaše myšlenky nějak zdivočely – svědčí to jen o tom, že jste se uklidnili a konečně si uvědomujete, jak hlučné vaše myšlenky vždycky byly. Nenechte se tím odradit a nevzdávejte se. Ať ve vás vzniká cokoli, buďte i nadále tady, stále se vracejte k dechu, a to i uprostřed všeho zmatku. Ve starých návodech k meditaci se říká, že na počátku se vám budou myšlenky hrnout jedna přes druhou, bez přerušení, jako vodopád po strmém úbočí hory. Postupně, jak budete svou meditaci zdokonalovat, budou myšlenky jako voda v hluboké, úzké strži, potom jako velká řeka vinoucí se k moři, až se nakonec vaše mysl stane klidným, mírným oceánem, jen příležitostně čeřeným vlnami. Někteří lidé se domnívají, že když meditují, neměli by mít vůbec žádné myšlenky a emoce; a když myšlenky a emoce vznikají, jsou tím podrážděni a zklamáni sebou samými a myslí si,
100
101
Jem ná rov nová ha
Ukázka elektronické knihy